Jak bude opozice bránit ústavu proti vládě populistů a levice

Tři roky, ve kterých musíme něco dokázat

Jak bude opozice bránit ústavu proti vládě populistů a levice
Tři roky, ve kterých musíme něco dokázat

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Na obzoru se už rýsuje levicově-populistická vláda, která jen svým vznikem znamená převrat polistopadových poměrů. Jak bude reagovat a jakou alternativu nabídne pětice občanských stran, která zůstává v opozici? První místopředsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, předseda Pirátů Ivan Bartoš, předseda ústavně právního výboru sněmovny Marek Benda z ODS a prorektor vysoké školy CEVRO Institut Ladislav Mrklas hovořili v Salonu Týdeníku Echo o tom, jestli může vzniknout opoziční blok, který dokáže účinně kontrolovat vládu populistického miliardáře s rozvrácenými sociálními demokraty a podporou nereformovaných komunistů.

I teď ve sněmovně vznikají zákony, které jsou potřeba. Bohužel tady máme Babiše a často vám přijde, že v této situaci může být zákon nebezpečný. - Foto: Jan Zatorsky

Pekarová Adamová: Samozřejmě může, ale bude hodně záležet na jednotlivých stranách. Dosud jsme v takové fázi, že musíme vysvětlovat, kdo je skutečná opozice. V případě komunistů asi už všichni chápou, že k opozici nepatří, ani SPD se podle svých činů k ní nemůže počítat. Co se týče demokratických opozičních stran, tak za sebe mohu říci, že by bylo v určitých případech žádoucí, abychom byli schopni nalézt shodu. Ale rozhodně se nedá u všech dopředu říci, že jsme schopni spolupracovat na všem.

Bartoš: U problematických věcí, které si přeje Andrej Babiš, hlasují proti stejné strany a jejich hlas je jednotný. STAN už o tom dvakrát svolal schůzku. Ale je zbytečné hrát trucopoziční roli. ANO využilo hodně dobrých věcí z programů řady stran. Je to takový divný mix programů, takže nemůžeme logicky shazovat návrhy, které inklinují k programům Pirátů, TOP 09 nebo ODS. To bychom byli hysteričtí. Tam asi nebude opozice jednotná ve smyslu, že tvrdě odmítáme všechno.

Pane Bendo, vy si dokážete představit nějakou dohodu o spolupráci opozičních stran?

Benda: Kdyby měla vzniknout vláda, tak v ní budou sociální demokraté. Přitom by měli být přirozenou součástí nějakého demokratického bloku opozice. V opozici bude sedět SPD, která do demokratického opozičního bloku nepatří. V tom to bude mimořádně složité. Opozice určitě bude hledat spoustu způsobů, jak se domlouvat na konkrétních věcech. Už jsme to ukázali dohodou na tzv. Demokratickém bloku, abychom dosáhli zastoupení v některých orgánech, ve kterých by strany pod deset poslanců neměly nárok. To bylo čistě využití jednacího řádu, taky jsme blok vzápětí rozpustili. Určitě bude snaha spolupracovat na prosazení čehokoli a přitom budeme muset částečně rozlamovat vládní koalici. Kdyby měla vláda fungovat tři roky, tak musíme přemýšlet, jak něco dokázat. V opozici budeme mít 70 hlasů a to je strašně málo.

Mrklas: Řekněme, že vláda vznikne. Pak je otázka, jaký bude mít akcent. Jestli to bude čistě levicová vláda, protože potom by se samozřejmě nabízela nějaká strategie pravicové opozice. A byť Piráti nejsou pravicová strana, tak vůči vládě s komunisty napravo zjevně budou. Anebo tam bude daleko větší akcent na autoritářský populismus a potom se samozřejmě otevírá prostor pro demokratickou opozici, aby upozornila, kde se salámovou metodou dále posouváme k autoritářskému vládnutí. Ten druhý případ je asi lepší platforma pro spolupráci, na druhou stranu to bude daleko méně srozumitelné pro voliče. Kdyby to bylo jako pravolevý souboj, pak chápu, že se úplně nelíbí Pirátům.

Bartoš: Jsem velmi rád, když se bavíme o posouvání moci, o nominačním zákonu, o všech věcech, které nahrávají vládě jedné strany. Proti tomu opozice jde společně. Přitom čísla ve sněmovně jsou jedna věc, a druhá věc je mediální práce. Pan Babiš se prostě vyhýbá negativní publicitě. To bylo vidět, když odstupoval pan Ondráček z komise pro GIBS. Nikomu se nelíbí, když má sto tisíc lidí v deseti městech na náměstí. Nikomu se nelíbí, když hlavní média, která tedy zrovna nevlastní, ukazují lidem, jak to ve sněmovně vede. Babiš má sice velký mediální dům a dobrý mediální tým, ale pokud strany včetně Pirátů vedou komunikaci dobře, tak je to silný tlak. Není to tak, že opozice ve sněmovně nic nedokáže.

Pekarová Adamová: Demokratické strany by měly mít zájem ubránit si hřiště, na kterém se svádí ten pravolevý nebo jakýkoli další boj. To znamená, že všichni musíme mít stejný cíl. Právě s těmi stranami, které tady dnes zastupujeme, ale i s KDU-ČSL, STAN a určitě i s ČSSD určitě máme základní cíl, aby tady zůstala demokracie v pravém slova smyslu. Na tom jsme schopni se shodnout, i když TOP 09 nenašla s Piráty shodu v jejich podpoře zákona o obecném referendu. Přesto to není ještě taková věc, která by byla nepřekonatelná. Neříkám, že změníme náš postoj, ale jsou tady ještě další základní instituce, které je třeba hájit a pro které shodu najdeme. Věřím, že nikoho z nás by nenapadlo rušit Senát, jít cestou změny volebního systému a dalších změn, které chce postupně Andrej Babiš zavést.

Benda: Ivan Bartoš říká přesně, že se Babiš mnoha věcí nebojí, ale jak je populista, tak se bojí lidí na ulicích. Čili má-li mít opozice úspěch, tak to bude chtít angažovanost lidí. Ony budou některé otázky obtížně vysvětlitelné, ale třeba Ondráček byl takový hezký symbol. Mě nesmírně mile překvapilo, že zdaleka nebyli demonstrovat jen lidé mé generace, kteří to zažili na Václavském náměstí nebo kde všude zasahoval, ale že byly demonstrovat generace lidí, kteří už to vůbec nepamatují, ani v té době nebyli na světě. Jsem celoživotně velmi opatrný na hádky v ulicích, ale opoziční politika se bude muset odehrávat v nějakých masovějších protestech. Obávám se, že nic jiného není možné. Ovšem referendum je bohužel přesně ta věc, která nás s Piráty poměrně zásadně dělí. Jestli existuje nějaký způsob, jak se mohou populisté typu Andreje Babiše dostat ke skutečné moci, tak je to právě jenom prosazením nějakých zdivočelých lidových hlasování. Všechno ostatní jsou takové podružnosti. Senát se mu nepodaří zrušit ani ovládnout. Ale jediný způsob, jak opravdu rozsekat demokracii v zemi, je říct: Získal jsem 51 procent hlasů pro svůj nápad a teď už ho přece všichni musíme uskutečnit. Vždycky říkám, že mou největší chybou bylo, že jsem přistoupil na přímou volbu prezidenta. Taky to na začátku vypadalo relativně nevinně, a podívejte, kam se ten systém posunul!

Bartoš: I teď ve sněmovně vznikají zákony, které jsou potřeba. Bohužel tady máme Babiše a často vám přijde, že v této situaci může být zákon nebezpečný. Anebo zákon, který je fakt dobrý, vypadá jako lex Babiš. Člověku se najednou ani nechce plnit vlastní program, protože tam vidí hrozbu. Pak musí být velmi opatrný, jak se ta věc realizuje. Vznikli jsme před devíti roky a prvky přímé demokracie, které nebyly absolutní a neměly nahradit parlamentní demokracii, jsme prostě měli v programu. Pak se objevil Úsvit, vzal si přímou demokracii a uspěl. My s Piráty taky máme referendum v těch dvaceti prioritách, ale téma se teď objevilo, protože Andrej Babiš to vzal Okamurovi v jeho verzi na pořad sněmovny. Lidé to třeba nevnímají, ale na pořad se dostávají věci, jak chce vedení sněmovny. Proto se v momentě vyjednávání o vládě najednou řeší restituce, najednou se řeší referendum. Možná toto překotné vyhovění SPD či komunistům zase půjde dolů.

Benda: Referendum souvisí s tím, jestli tahle vláda vznikne a jak dlouho vydrží, jestli tam sociální demokraté jdou na dvacet tři minut hlasování o důvěře a pak budou nahrazeni jinými. Sněmovna s většinou ANO, KSČM a SPD je nebezpečná.

Může se opozice pěti stran domluvit na nějakých ústavních principech, které bude hájit, a vytvořit tak akceschopný celek?

Mrklas: Dokážu si představit, že bude nějakých pět deset bodů, na kterých se opoziční strany shodnou. Nicméně by dohoda neměla jít za tento rámec, protože každá z nich reprezentuje trošku jinou cílovou skupinu. My jsme se dostali do situace, kdy základní konfliktní linie společnosti a těch stran z velké části zmizela. Dnes ji nahrazuje generační linie, je to vidět v každých volbách a v tom strany soupeří. Spojovat je uměle nelze, ale je možné říct, že tady je pět deset bodů, přes které nejede vlak. Nakonec vláda bude levicově populistická. V záležitosti daní a rozdávání se demokratické opoziční strany také shodnou a navíc to bude úplně jiná nabídka, než s jakou přijde Okamura. To bude divoký populismus, ještě daleko větší, než bude předvádět vláda. Alternativa tedy bude mít smysl, ale nejde očekávat, že by z toho vznikla nějaká čtyřkoalice. To si dokážu představit pro senátní volby, aby nedocházelo k tomu, že tam budou mít populisté ústavní většinu, ale nedokážu si to vůbec představit v evropských volbách a v parlamentních volbách si to dokážu představit jen za velmi vyhrocené situace.

Benda: K senátním volbám teď už k nějakým dohodám dochází. Nejsou úplně globální, ale někde jsme dokonce i s Piráty. Myslím, že v Brně jsme se shodli na rektoru Bekovi.

Bartoš: Ptal jste se, na čem je možné se dohodnout. Určitě to je zachování ústavních principů, Senátu, nevystupování ze struktur Evropské unie. Jediný, kdo chce z NATO, jsou komunisti, z Evropské unie zase Okamura. Ale kdo ví, jestli to tak vůbec myslí.

Mrklas: Pak je tady ještě pan Klaus.

Bartoš: Ale pan Klaus je taktický člověk, který pro ODS drží voliče, kteří by to chtěli lehce orbánovsky. Ale i v ODS jsou lidé, kteří vědí, že Maďarsko není naším vzorem.

Benda: Chceme-li se ubránit populismu, tak se z Maďarska nebo Polska musíme poučit. Není možné stavět na velkomaďarství ani na polském katolicismu, ale měl by se pro Českou republiku najít jednotící prvek. Měl by to být zdravý rozum, normální rodina, normální vztah muže a ženy, ne žadné gendery. Bez toho tady upřímně řečeno žádnou většinu nedáme. Pak to bude přesně současná roztříštěnost a uplácení voličů. Neříkám, že chci jít orbánovskou cestou, ale že má být pro nějakou rozumnou konzervativní pravici inspirací, to si stoprocentně myslím, že jo.

Bartoš: My necháme konzervativní pravici být konzervativní pravicí. Pan Mrklas tady hovořil o generační výměně. Když se bavím s devatenáctiletými lidmi, tak změna už nastala. Ve volbách 2021 už nebude mít produktivní generace třicetiletých punc nepochopení současné světové změny, jako ho má většinová populace. A jestli ti lidé budou aktivní ve volbách, tak ty výzvy budou úplně jiné. Elektorát se během deseti let změní.

Benda: Pak se jenom bojím, že bude vítězit Miloš Zeman. To je přesně souboj, ve kterém nakonec vyhrál, protože dokázal získat starší konzervativní voličstvo. Není nutně levicové ani proruské, ale je vystrašené z generace mileniánů, která přichází s nějakým úplně novým světem, kterému oni nerozumějí. Aby se tu dalo vládnout, tak se minimálně s částí toho starého světa bude muset uzavřít nějaký smír.

Je možné si představit, že se opoziční strany sjednotí do nějaké předvolební aliance? Taková aliance bude potřeba, protože i když odejde Babiš, tak se najde jiný člověk, který vytvoří dost silnou populistickou skupinu okolo třiceti procent.

Pekarová Adamová:  Vládnoucím stranám v Polsku a Maďarsku velice nahrává roztříštěnost opoziční scény. Na jejich příkladech je také vidět, že cílí na skupiny, hlavně na seniory, na které začal po těchto volbách velmi intenzivně cílit i Babiš. Je možná ještě s podivem, že při všem tom koktejlu jeho mediálních a finančních prostředků, při kombinaci veškerých populistických kroků nemá ještě víc než třicet procent. Co se týče spojování a integrace, tak máme možnost si ověřit na podzim, jestli to funguje v senátních volbách. Ke spolupráci určitě dochází i na komunální úrovni. Za TOP 09 mohu říci, že se znovu snažíme najít shodu se STAN, s KDU-ČSL i menšími subjekty, a když to jde, tak třeba i s ODS. Ale při volbách do sněmovny, pokud budou předčasné, bude hodně záležet na momentální konstelaci. Za rozumnou bych považovala společnou kandidaturu se STAN i KDU-ČSL, bylo by to významně prospěšné pro ty strany i celou společnost. Existence vícero subjektů s podobnými programy a názory škodí zejména jim samotným. Samozřejmě může kdokoli namítnout, že s drolením začala právě TOP 09, ale s dobou před devíti lety se současné podmínky nedají srovnat.

Mrklas: Teď budou dvoje volby po sobě, které budou jakoukoli integraci narušovat. První bude souboj o Prahu, který bude zásadní pro každou středopravicovou stranu, i pro Piráty. Budou se pak chvíli oklepávat z toho, co si během kampaně provedou, a možná ještě víc potom, až se bude vyjednávat, kdo Prahu povede. To ještě může nadělat hodně paseky. Druhá věc jsou evropské volby. Logicky bude docházet ke střetům, protože strany budou bojovat částečně o podobný elektorát, a přitom názorově jsou dost vzdálené. Na druhou stranu by ty tři strany, které jste jmenovala, měly jít do evropských voleb společně, protože jinak nemají velkou šanci uspět. Zároveň jsem přesvědčen, že značky současných pravicových stran neumožní v nejbližších deseti letech vítězství pravice. Což neznamená, že při nějaké jednoduché změně značky a samozřejmě nalezení lídra pravice klidně nemůže vyhrát už příští volby. To se dnes jeví jako z úplně jiného světa, ale možná bude za pár měsíců čas na to, aby přinejmenším čtyři středopravicové strany, možná i nějaké další s nějakými novými iniciativami, objevily příležitost k integraci tváří v tvář tomu, co bude dělat vláda – jak bude autoritářská, jak bude levicová. Piráti logicky nemohou být součástí a myslím si, že je to dobře, protože se obávám, že strany současné pravice nejsou schopny si sáhnout pro velkou část jejich elektorátu.

Bartoš: Nevznikli jsme transformací žádné strany, ve světě je autentické pirátské hnutí, takže předvolební joint venture pro nás opravdu není. Piráti jsou otevřená platforma. Když vznikla skupina Pět minut pro vzdělání, tak jsme je vzali na kandidátky.  Ukázali jsme to i v případě Zelených. V jisté části jsme se setkali, ale nakonec jsme jejich voliče přebrali, protože politiku vedli fakt žalostně. Otevřenost stran pro nové lidi také znamená, že se mění nejen voliči, ale i straníci. V současných stranách není nekonečný počet lidí, kteří mohou dělat politiku. Bohužel ty strany mají persony, které tam jsou dvacet let. (K Bendovi:) Tím nemyslím vás.

10. května 2018