Premiér Babiš se nehodlá sejít s Mikulášem Minářem ze skupiny Milion chvilek pro demokracii, která pořádá protivládní demonstrace v centru Prahy (Minář předsedu vlády vyzval k televizní debatě). A lidem, kteří se na manifestacích v rostoucím počtu scházejí, doporučil, ať si založí vlastní politickou stranu. Je to, řekněme, standardní odpověď českého vládního politika v podobné situaci –  podobně při takových příležitostech reagoval už Václav Klaus. A může to znít dokonce i rozumně – jasná věc, o vládě se rozhoduje ve volbách, takže nejspolehlivější způsob, jak se zbavit neoblíbeného politika, je ho v těch volbách porazit. To dá rozum. Stejně tak je to ale poučka úplně stupidní, pokud by tedy měla být brána vážně, ne jenom jako taková rétorická varianta odkašlání, pomůcka v situaci, kdy se od jednoho čeká, že něco řekne, ale nic se mu říkat nechce. 

Sněmovní volby jsou jednou za čtyři roky, během těch let se stává ledacos, nač je potřeba reagovat bezprostředně, aby to vůbec mělo smysl. Podle předsedy vlády by lidé, kteří ve jmenování Marie Benešové do funkce ministryně spravedlnosti vidí hrozbu pro nezávislost zdejší justice (a taky pro dotažení premiérovy trestní kauzy), měli založit partaj. Jejím programem by zřejmě mělo být obsazení ministerské funkce někým jiným než Marií Benešovou a nezávislé vyšetřování Čapího hnízda. To by tedy byla divná politická strana. Navíc by vstupovala do politika dlouho potom, co by její důvod k existenci zmizel – byl by tak či onak vyřešen. Politika se nedělá na náměstích, říká se při podobných příležitostech, jako byla předvčerejší demonstrace. Jenomže se dělá taky tam, stejně jako v médiích a hospodách, všude, kde lidi veřejně projevují svoje názory. 

Andrej Babiš si z demonstrací v tuhle chvíli nemusí dělat hlavu. Preference jeho hnutí jsou stabilně vysoké. Nemusí přijímat Minářovy výzvy, premiérovi by v očích jeho stoupenců pravděpodobně neuškodilo, ani kdyby do nějaké takové debaty šel. Může počítat s tím, že současná série demonstrací jednou skončí, a předpokládat, že i po ní věci poběží obvyklým způsobem. Je to docela pravděpodobné. Vůbec to ale nemusí znamenat, že manifestovat dnes proti Babišovi nemá význam. Když už nic jiného, tak mu to komplikuje život, pokud by chtěl naplnit ty černé scénáře, které jmenování Marie Benešové inspirovalo, bude to muset udělat nějakým méně okatým způsobem. Vzhledem k publicitě, kterou demonstrace mají, na ně bude dotazován v třeba i v zahraničí, což předseda vlády nemá rád. Veřejná vystoupení – zvláště takhle masivní, jako byla úterní demonstrace – činí život vrcholného politika vždycky komplikovanějším. A je-li komplikovanější, stoupá tím i pravděpodobnost, že se dopustí nějaké vážné chyby. Andreje Babiše může uklidňovat vědomí, že se mu ještě žádná z jeho politických chyb skutečně vážně nevymstila. Jeho setrvalá dominance v průzkumech se může zdát až zázračná. Jenomže zázraky jsou právě zázraky, zdejší občanská společnost by měla být připravená na premiérovu konfrontaci s normalitou.