Macron míří k vítězství přes Le Penovou stylizující se do ochránkyně příjmů

Ve Francii rozhoduje strach z pádu životní úrovně

Macron míří k vítězství přes Le Penovou stylizující se do ochránkyně příjmů
Ve Francii rozhoduje strach z pádu životní úrovně

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Je to paradox. Francouze zajímá na prezidentských volbách úplně něco jiného než Evropu. Bojí se pádu životní úrovně a podle toho volí. Ten strach vynesl do druhého kola proti současnému prezidentovi Emmanuelu Macronovi vůdkyni Národního shromáždění Marine Le Penovou. Žena, která je především ze zahraničního pohledu už roky vnímána jako protimigrační radikálka a nacionalistka slaví postup s rekordním výsledkem své kariéry 23,4 procenta tím, že ze sebe dokázala udělat ochránkyni kupní síly.

Přesně vyhmátla téma, které mezi lidmi v čase postcovidové inflace a energetické krize rezonuje. Pochopila, jak moc se starosti lidí za poslední těžké měsíce proměnily, a dokázala rychle reagovat na to, jak moc se starosti lidí za poslední těžké měsíce proměnily. Vyhraněný postoj proti přistěhovalectví, který býval roky její značkou, už zaujmout nemohla. Ne že by islamismus a nezvládnutá migrace už Francouze netrápily. Jenže tady nabízeli téměř všichni kandidáti, kteří se dostali do první pětky, skoro totéž. Tvrdou linii. Ve slibech Macrona, Érica Zemmoura a Marine Le Penové téměř nebyl rozdíl. Macron už navíc v posledních letech předvedl, že o migraci nejen mluví, ale i koná. Francouzská přistěhovalecká politika a ostrost proti islamizaci patří k nejtvrdším v Evropě. Výjimečný stav po sérii teroristických útoků z let 2015 a 2016 fakticky nikdy neskončil. Byl jen převeden do trvalých zákonů. Současná Francie v tom v mnohém připomíná Izrael.

Ne že by Francouzi nechtěli ještě přitvrdit. K dlouhodobým potížím s islamizací a radikalizací společnosti na ně ale dolehly i další problémy. Ty, které zažívá celý vyspělý svět včetně nás. Prudký vzestup cen vyvolaný hlavně zdražením energií a prudký pád životní úrovně. Emmanuel Macron to nepodceňoval. Měl v živé paměti řádění Žlutých vest, které mu v roce 2018 při protestech proti zdražení pohonných hmot spotřební daní pochodovaly přímo před Elysejským palácem. S pokřikem „Jdem si pro něj“. Tak bledý a vyděšený se Macron nikdy předtím ani potom před kamerami neobjevil. Věděl, jak je to citlivé. Proto ve chvíli, kdy začaly v Evropě kvůli Green New Dealu letět nahoru ceny elektřiny, účty pro rodiny a firmy už v lednu zafixoval. Státní Éléctricité de France musí prodávat za regulovanou cenu 46,8 eura za megawatthodinu. Aktuální cena na evropském trhu je čtyřikrát vyšší. Macronova vláda začala masově kompenzovat zdražování speciálním inflačním příspěvkem: šedesáti procentům společnosti dotuje vyšší účty ze státního rozpočtu. A to je aktuální inflace ve Francii proti Česku třikrát nižší. V březnu dosáhla 4,5 procenta proti našim 12,7 procenta.

Pak ale začal prudce zdražovat plyn, pohonné hmoty, potraviny. A Marine Le Penová nastupuje jako ochránkyně kupní síly. Slibuje, že zmrazí ceny všeho základního zboží od benzinu po potraviny. Jako Viktor Orbán v Maďarsku. Pravolevé nálepky dnes ve Francii nepopisují podstatu politiky. Prezidentský duel Macron – Le Penová se do nich rozhodně vměstnat nedá. Jestli na vůdkyni Národního shromáždění Francouzi něco oceňují, je to její role národní socialistky, která je chrání před drahotou. Macron se všemi těmi státními zásahy, které udělal, proti ní působí jako volnotržní globalista.

Francouzi mají jasno, co je ve volbách zajímá. Podle průzkumu agentury BVA pro Quest France je nejdůležitějším tématem právě kupní síla. Za klíčovou ji považuje 45 procent dotázaných voličů. Pak následuje ekonomická situace s 31 procenty, francouzské zájmy a hodnoty s 26 procenty. Migrace a bezpečnost, které ještě před několika týdny žebříčkům nejdůležitějších témat vévodily, jsou s 25 a 24 procenty až na čtvrtém a pátém místě. Tady je odpověď na to, proč propadl migrační jestřáb Éric Zemmour, který nic jiného než politiku vůči migraci nenabídl. A proč šel naopak výrazně nahoru zástupce radikální levice Jean-Luc Mélenchon, který zvítězil mezi mladými nespokojenými se svou životní úrovní. Právě oni patří ve Francii, kde je velmi těžké dostat se přes tuhé společenské žebříčky nahoru, ke skupinám nejohroženějším pádem životní úrovně. Válka na Ukrajině a postoje kandidátů k ní naopak zajímaly jen 14 procent Francouzů.

Le Penová byla jako obhájkyně kupní síly pro lidi přesvědčivější než Mélenchon, který jel stejné téma. Porazila ho ale o necelá dvě procenta. Navzdory průzkumům jen pár týdnů starým mohl finálový duel klidně svést dohromady Macrona s Mélenchonem.

Evropu ale mnohem víc než životní úroveň Francouzů zajímají geopolitické postoje příštího prezidenta. A tady panuje z Le Penové zděšení. Zvlášť ve chvíli ruské agrese na Ukrajině. Dvojka z prvního kola tentokrát na rozdíl od roku 2017 už neslibuje frexit, odchod Francie z Evropské unie. Naopak žádá odchod Francie z vojenského vedení NATO. To by znamenalo, že Evropská unie by po odchodu Velké Británie neměla ve velení Aliance žádnou zemi s jadernými zbraněmi.

Le Penová se sice stejně jako všichni ostatní kandidáti od Vladimira Putina po invazi silně distancovala. Zároveň ale i v kampani stále opakovala, že Francouzi musejí z velení Aliance odejít, aby „nemuseli bojovat války, které nejsou naše“. Francouzská společnosti není proruská. Tak se rozhodně nedá podpora Le Penové číst. Pokud by ale Marine Le Penová seděla v Elysejském paláci, Paříž by zcela jistě byla výrazně izolacionistická a protiruské sankce by v lepším případě brzdila.

Přestože průzkumy ukazují, že Macron se ziskem 53 až 55 procent s převahou zvítězí, ty dva týdny do druhého kola budou na Západě zvyšovat už tak dost vyšponovanou nervozitu. Emmanuel Macron hlavně potřebuje zmobilizovat voliče, kteří se vůbec neobtěžovali dát svůj hlas, protože si mysleli, že má vítězství v kapse. Jen jim vadil nejméně. Necítili důvod jít ho podpořit. Le Penová ve druhém kole je motivací k výrazně vyšší účasti.