Co ukázaly komunální volby

Když přicházejí děti revoluce

Co ukázaly komunální volby
Když přicházejí děti revoluce

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

ANO v komunálních volbách neuspělo tak, jak se čekalo, a také namísto suverénního návratu ODS si v řadě měst lépe vedli regionální politici. Potrestali voliči kandidující strany za to, jak se chovaly ve vládě a sněmovně? V Salonu Týdeníku Echo na tuto otázku odpovídal ředitel výzkumné agentury STEM Jan Hartl a prorektor vysoké školy CEVRO Institut Ladislav Mrklas, spolu s nimi také poslanec a dvojka na pražské kandidátce ANO Patrik Nacher a staronový starosta čtvrtého pražského obvodu Petr Štěpánek, který je zároveň celostátním předsedou Zelených. 

Byly komunální volby vysvědčením pro parlamentní strany?

Hartl: Do určité míry ano. Byly základním testem, jestli hnutí ANO zůstává v relativně dobrém postavení, nebo jestli přestává být favoritem veřejného mínění. A volby ukázaly, že hnutí ANO na tom není tak špatně. Dokonce jsem si myslel, že se při slabém výsledku ANO probudí opozice, která de facto neexistovala. V tomto ohledu komunální volby ukázaly, že na nějaké zásadní přepřahání u nás ještě není čas.

Nacher: Vysvědčením nebyly, možná kromě hlavního města. V Ostravě ANO obhajovalo pozici, což je vždy těžší, a přesto suverénně vyhrálo, mělo 32 procent, o parník víc než druhý v pořadí. Takže voliči panu Macurovi sečetli jeho plusy a centrální kampaň ani politika na to neměla vůbec vliv. Něco jiného je Praha. Jsou tady všechny ústřední orgány, jako velká metropole je anonymnější a komunální tematika jde trošičku bokem, jakkoli se na našem výsledku podílely hádky v minulé koalici, jak jsme se rozdělili a pak zase dali dohromady, řekl bych i ideologická neukotvenost a nejednotnost. Pro vládní stranu je vždy těžší obhajovat pozici, protože voliči vždycky do určité míry vyvažují. A tady se ukázalo, že kromě Prahy a Liberce ANO vyhrávalo.

Mrklas: Volby byly v něčem kontinuitní. Potvrdily některé trendy z minulosti, to znamená, že KDU-ČSL zase těžila z toho, že má solidní členskou základnu a že dokáže postavit značné množství kandidátů. Totéž svým způsobem dokázala ODS. Diskontinuitní byly v tom, že čím dál víc a také ve velkých městech vítězí personifikace. Je to krásně vidět, když se podíváte na městské části v Praze, kde těch stran, které vyhrály, je asi sedm nebo osm. A to mluvím jen o starostech a nemluvím o tom, odkud jsou jednotliví radní a členové koalic. Praha byla poslední brzdou, která ještě držela nějakou stranickou politiku, teď se v komunálních volbách voliči obrovsky zaměřili na konkrétní lidi a témata, která i ve velkých městech rezonují víc než kdykoli jindy. Jen v několika málo městech se voliči chovali nějak celostátně politicky. To je těch několik velkých měst, kde zvítězilo ANO anebo naopak kde došlo k jeho porážce, protože se ta města jakoby vrátila zpátky ke své pravicovosti. Volby byly diskontinuitní ještě v jednom směru, a to velké porážky levice. Oběma hlavním levicovým stranám, sociální demokracii a komunistům, začíná zvonit hrana, a jestli se hodně rychle neprobudí, tak to pro ně může mít fatální důsledky i na celostátní úrovni. 

Štěpánek: Tradičním vysvědčením vlády bývají krajské volby. Komunální volby jsou v šesti tisících obcí a nejde vůbec o to, jestli tam lidé hlasují proti vládě, nebo ne. Může se to stát v největších městech, ale otázka je, jestli se to vůbec stalo. V Brně ve volbách uspěl primátor za ANO, v Praze už potřetí za sebou úplně jednoznačně neuspěli primátoři, kteří měli nulovou zkušenost s komunální politikou. Svobodu kdysi přivedla ODS přímo z nemocnice a vydržel to rok a půl. Hudeček zaskočil z druhého místa za Tůmu, který to vzdal. Krnáčová se dostala do čela kandidátky až jako třetí volba, opět bez předešlých zkušeností. Nechci zpětně nějak kritizovat, ale celé ty čtyři roky to bylo vidět. Tam byly úplně zbytečné chyby, kterých by se vyvaroval úplně kdokoli, kdo by seděl v zastupitelstvu aspoň pár let. Takže stejně jako před čtyřmi lety dali i dnes voliči poměrně jasnou stopku koalicím, které to vedly. Tentokrát ani před čtyřmi lety to v Praze nebyla nějaká vizitka vlády.

Volby byly diskontinuitní v jednom směru, a to velké porážky levice. Oběma hlavním levicovým stranám, sociální demokracii a komunistům, začíná zvonit hrana. - Foto: Jan Zatorsky

Pokud komunální volby něco změnily, tak potvrdily, že v politice posiluje role osobností?

Štěpánek: Dochází k několika věcem najednou. Také je tady nedůvěra k tradičním stranám, které mají všechny dvojníka. Když to zjednoduším, ČSSD s KSČM mají ANO, Zelení mají Piráty a ODS má vždycky novou pravicovou alternativu. Pak je tady 4000 obcí, kde se podle stran vůbec nevolí.

Nacher: V trajektorii nezkušených politiků, kteří usednou do primátorského křesla, teď pokračujeme, protože pirát Hřib nemá vůbec žádné zkušenosti. Ten soumrak klasických stran dokládá mimochodem i to, že se kandidáti stydí nebo nechtějí kandidovat za klasické strany; a myslím, že to množství je větší a větší. Přitom by člověk řekl, že by od revoluce mělo být menší a menší. Takže i ve velkých městech nebo ve velkých městských částech už získávají hlasy alternativní strany, které mají v názvu něco jako „Za rozvoj Prahy 4“. Je to zajímavý trend, alternativní subjekty se objevují i na území hlavního města Prahy, to bylo dosud doménou právě těch menších obcí.

Hartl: Komunální volby mají samozřejmě svoji specifiku a jsou daleko personifikovanější. Povolební výzkum STEM ukázal bezprostředně po komunálních volbách, že dělítko jde podle statutárních měst, kde se volí na velkou radnici i do městských částí. Tam je volební logika anonymnější, víceméně stranická, komunální témata se vyvažují s tématy celostátními a stranickými. V menších obcích je to silně personifikované, ať kandidáti jsou, nebo nejsou nezávislí. Ale i když tam všichni říkají, že volí podle osobností, tak překvapivě ten tušený obsah jakéhosi stranictví  je stále přítomen. A u známých lidí hrají roli vedle osobnosti také výsledky odvedené práce. Ani nejde o to, co se říká v kampani, co se naslibuje, ale v podstatě se volí podle toho, kdo se osvědčil a kdo ne. To jsou dvě různé polohy těch komunálních voleb.

Mrklas: Nechtěl bych to zjednodušovat jenom na Prahu, ale výsledky voleb do jejího zastupitelstva jsou opravdu pozoruhodné. Neúspěšně jsem zkoušel najít kdekoli ve světě něco podobného. Jako by někdo chtěl modelovat a jenom si pohrával, aby zjistil, jak vlastně funguje volební systém. Protože v jednom a půl procentu je pět stran, rozdíl jsou dva mandáty, je tam téměř nekonečné množství možných koalic. A myslím si, že Praha zároveň ukazuje, jak obrovský je posun od stran k uskupením nového typu, možná i k novým formám stranictví, které představují třeba Piráti. Nějakou novou formu hnutí komunitního typu představuje Praha sobě Jana Čižinského, dneska už bychom mohli říci bratrů Čižinských. A stojí za nějakou další analýzu, jestli uskupení podobného typu náhodou nebudou mít šanci i v dalších volbách na celostátní úrovni, zvláště pokud se opoziční strany budou chovat tak, jak se chovají, to znamená, že některé z nich prakticky nejsou vůbec vidět. A jestli třeba část voličů hnutí ANO, kteří začnou logicky odpadat, protože třeba přijde recese, nezačne odcházet právě tímhle směrem k novým stranickým formám nebo k nějakému hnutí komunitního typu.

Štěpánek: Nikdo překvapivě nevzal na vědomí po sněmovních volbách jednu věc a teď se to projevilo znovu. Když opozice dřív nahrazovala ty, kdo byli u vlády, tak vždycky přišli lidé, kteří byli dospělí před rokem 1989. V posledních volbách sněmovních a v teď v komunálních je to poprvé, kdy se generace, která už nepamatuje dobu před listopadem, nebo si ji pamatuje jenom z dětství, nejenom přihlásila o slovo, ale už volila lídry, kteří rovněž v té době nebyli dospělí. Jako bylo období od roku 1989 až do rozpadu Československa začátkem nové éry, tak teď je taky začátek nové éry, jenom ho nemáme v kalendáři jako 17. listopad, ale máme ho prostě od voleb k volbám. Nevyjmenovávám to úmyslně po stranách, byť nejzjevnějším zosobněním toho jsou Piráti, ale je spousta mladších lídrů i v jiných stranách. A byť třeba v ANO dominují Babiš s Faltýnkem, tak tam jsou lidé o generaci mladší, kteří už byli úspěšní někde místně. Volby znamenaly především generační obměnu a s tou generační obměnou přichází i změna fungování stran. Strany byly doteď kariérní záležitosti, kde se prostě přemýšlelo, jak a kam vypadne bývalý lídr, kdo nastoupí na jeho místo. Strany pak korigovaly vystupování a chování jednotlivců. Ten systém se rozpadá nejenom v Česku, ale vlastně na celém světě. U nás se to manifestovalo lidmi mezi třicítkou a pětačtyřicítkou.

Mrklas: Přicházejí noví lidé, ale otázka je, jestli je to jedna generace, nebo dvě generace. Generace „Husákových dětí“, k níž se také počítám, je velmi silná a je otázka, jestli tam ty mladší vůbec pustí. Jestli signály z těch voleb vlastně nejsou varováním. Tady pomalu, ale jistě dochází k určitému střetu generací a ten se ukazuje ve volbách, kdy je nejsilnější konfliktní linií věková hranice. Pětačtyřicátníci měli nějakou zkušenost před rokem 1989 a třicátníci chodili na základku výhradně po roce 1989. To také může znamenat nějaké další dělení a zas to může mít velký vliv na centrální politiku.

Jak komunální volby ovlivní velkou politiku? Neukázaly, že se vracejí staré časy, kdy proti sobě stojí levicové ANO, konzervativní ODS a fronta liberálů od Pirátů přes Zelené a TOP 09 k místním stranám?

Štěpánek: Komunální politika tu velkou ovlivňovala vždycky. Kromě supertalentů, jako byli Havel, Zeman, Klaus, Rychetský, kteří nastoupili do nejvyšších pozic rovnou, máme od revoluce několik talentů z komunálu, jako je Čunek ze Vsetína, Kubera z Teplic, svého času Paroubek, který to měl v Praze také odpracované. Když zůstaneme u Prahy, jednoznačným vítězem byl Čižinský. Když se podíváme na hlasy po zastupitelích, je tady Čižinský a pak dlouho nic. Pokud bude s aurou úspěšného starosty pracovat, může jít cestou českého Macrona a může s sebou vytáhnout některé strany. Zároveň si udělal jméno dosluhující starosta Brna, další je Nwelati z Boleslavi.

Hartl: Pokud by to tak bylo, šlo by o další zlomovou etapu generační změny. Naše politická scéna vyrostla po listopadu sebedefinicí svrchu a představa řadové kariéry zespoda dlouho nefungovala, protože se ukázalo, že ti, kdo jsou v komunální politice, se zastaví někde na půl cesty a dál nechtějí. Dost bych oponoval tomu, jak jste položil otázku. Ta představa nesmiřitelného boje levice s pravicí je hrozně pohodlná pro politiky, protože jim umožňuje vyškrtnout z agendy všechno, co má dlouhodobý a strategický rámec. Úvaha Petra Fialy, že pravicová ODS bude protiváha proti mocenskému seskupení  ANO na levici, je umělý konstrukt. I když se na to podíváme podle smýšlení voličů, tak ODS má pod svou volební adresou třicet procent pravicově smýšlejících, ale hned na druhém místě je ANO, které jich má třiadvacet procent. Hegemonem levice je dnes KSČM, ale ANO je silnějším reprezentantem levice než ČSSD.

Nacher: Zaprvé si nemyslím, že ANO je levicová formace. Když se podíváme na hlasování v Poslanecké sněmovně, když se podíváme, co předváděla v rámci komunální politiky ve statutárních městech, tak rozhodně levicová není. Sám sebe řadím mezi pravicově smýšlející, považuji se za liberálního člověka, v mnoha ohledech víc napravo než ODS. Komunál ovlivnil celostátní politiku jednak osobnostmi, které se dostaly do popředí, jednak se podle mě ukázalo, že politické subjekty jsou schopné spolu mluvit a dohodnout se i přesto, že to na vládní úrovni nefunguje. V minulosti byla na vládní úrovni nějaká spolupráce, která se zejména ve větších městech kopírovala. Teď politici na komunální úrovni úplně jasně ukázali nějakou míru autonomie a také to, že z celostátní úrovně je nikdo k ničemu nenutí až na pár výjimek. Například neortodoxní změna v Brně byla výsledkem nějakého vlivu z centra. Komunální politici se umějí domluvit bez ohledu na to, jak funguje vládní spolupráce nebo jak jsou jednotlivé subjekty nálepkovány, jestli pravice, nebo levice. Zejména pro novináře to je jednoduché, ale když se podívám na různá témata, už nejsem schopen odlišit a dát ruku do ohně, že někdo je liberál a někdo konzervativec. Když třeba vidím hlasování komunistických poslanců, tak třeba u insolvenčního zákona měli úplně stejný názor jako zástupci TOP 09.

Pokud neexistují jasně oddělené bloky, proč se liberální a regionální strany obvykle vyhýbají koalicím s ANO?

Mrklas: V Praze to je celkem jasná věc. Nechtějí být spojováni s minulou vládou z období Adriany Krnáčové. V okamžiku, kdy jste v Brně a proti sobě máte takovou osobnost, jako je primátor Vokřál, tak si samozřejmě vyberete konstelaci, kde ten váš náměstek primátora bude viditelnější. To platí obecně.

Hartl: Není úplně korektní, jak jste položil otázku na ANO. Hnutí ANO je podle mého soudu pořád politickou formací ve stavu zrodu.  Pokud tyto komunální volby přispějí k tomu, že se etabluje, upevní na politické scéně, může se také oprostit od stigmatu, že Andrej Babiš je kontroverzní osoba. Elity dosud berou menší měrou v úvahu, že byť antagonizuje veřejnost, tak je pořád jednooký mezi slepými a pořád nejúspěšnější politickou figurou na scéně. Pokud je úlohou politiky řešit dlouhodobé, strategické a koncepční otázky, tak tyto otázky nelze řešit ze zadních politických pozic.

Štěpánek: Vůbec bych tu symboliku z celostátní úrovně nestahoval. Problém Babiše jako oligarchy a člověka, který má problém se stíháním, bych nepřenášel na komunál. Při koaličním jednání je pro účastníky důležité dobro obce nebo jejich vlastní pozice. Rezonuje tam možná názor na SPD a komunisty, ale nic dalšího.

Mrklas: Kdyby tomu bylo tak, že se Andrej Babiš posune do hodně státotvorné pozice, přestane být populista a vezme si pár dlouhodobých témat, bylo by to skvělé. Ale nevěřím ani za mák tomu, že je schopen překročit svůj vlastní stín. Bude dál těkat po politické scéně, jak se mu to bude hodit. Už teď to ukazuje, když se pro změnu snaží luxovat voliče SPD. Vidí, že téma migrace ještě úplně nevyhaslo a že se v něm ještě nějakou chvilku může profilovat.