Z politiky do sociálních sítí minulý týden padalo hodně materiálu ke zchroustání, uživatelé skoro nestíhali. Nejdřív zveřejnění návrhu státního zástupce Šarocha zastavit trestní stíhání premiéra, respektive spousty začerněných stránek a nějakých fragmentů textu. To inspiruje k adekvátně černému humoru. V zastrčeném zákoutí Facebooku jsem zahlédl odkaz na článek o publikaci textů Lou Reeda, v níž byly taky začerněné stránky, třeba to byl hoax. Ale představa, že v těch tajemných pasážích zveřejněného dokumentu jsou písňové texty, je docela lákavá, nabízí se třeba nevyvratitelně pravdivý song dua Kotvald–Hložek Je těžké brát věci tak, jaké jsou, jenomže jinak to nejde. Prezident republiky do rozběhnuvší se debaty vstoupil sdělením o případné abolici, pokud by Babišovo trestní stíhání pokračovalo. Někomu to mohlo přijít jako moment až přelomový – důvody by se našly. Představa, že s odstupem let budeme dnešní časy vnímat jako éru před vystoupením Miloše Zemana na TV Barrandov a éru po vystoupení Miloše Zemana na TV Barrandov, o dnešku, myslím, vypovídá docela hodně. Rychle se objevily citace Zemanova staršího výroku, v němž prezident tvrdí, že abolici udělovat nikdy nebude, a později i vyjádření premiéra Babiše ze začátku letošního roku, podle něhož by případnou abolici vlastního stíhání odmítl kontrasignovat. Uživatelé upozorňující na zdánlivou protikladnost prezidentových slov v různých dobách by si ale měli uvědomit, že hlava státu je člověk „staré školy“ – mám tím na mysli, že podobně jako všichni, kdo získali vysokoškolské vzdělání v dobách komunismu, byl proškolený ve filozofii marxismu-leninismu. V ní se probírala i marxistická dialektika, to, že se věci zákonitě mění ve svůj protiklad, zákon negace negace a bůhvíco všechno dalšího. Takže nevím, čemu se tady lidé diví.

Horší problémy než Andrej Babiš má kanadský premiér Justin Trudeau. Prasklo na něj, že se před mnoha lety, když byl ještě učitelem, v rámci nějaké studentské veselice na téma „Arabská noc“ převlékl za Araba a ještě k tomu si nabarvil kůži nahnědo. Kritika byla intenzivní. Výsměch taky. To druhé chápu, Justin Trudeau je tvář pokrokářské politiky, přeborník v signalizování vlastní ctnosti a vůbec „kluk z plakátu“. Dá se pochopit, že lidé, kteří vykloubenost módní politiky identit kritizují, cítí při sledování Trudeauova průšvihu škodolibé zadostiučinění. Jiná věc ale je se k těm pobouřeným odsudkům přidávat, jak to třeba kanadští konzervativci činí. To fakticky znamená legitimizovat tu absurdní „archeologii“ dávných prohřešků proti čerstvě vymáhanému pokrokovému bontonu a ještě ji dál posilovat. Dění kolem kanadského premiéra jistě je legrační, i v jeho vlasti se ale najdou lidé, kteří na excesy soudobého pokrokářství docela drsně doplatili. A jenom ještě. Kanadský premiér v reakci na „skandál“ předjímal, že podobných fotografií se může objevit víc, protože pro převlékání má prý slabost (a taky že ano, brzy se objevil jeho jiný starý snímek, tentokrát v převleku za indiána). Tohle je o Trudeauovi ale známo už dlouho. Při zahraničních cestách nevynechá jedinou příležitost zapózovat v nějakém exotickém kraji a zářivě se usmát do pohotových objektivů. Akorát že tyhle fotky vyvolávaly v jeho pokrokovém fanklubu návaly nadšení. A pak že je svět spravedlivý a dá se v něm vyznat.

K tomu dále. Americký Twitter, respektive jeho soudnější sekce, byl značně pobaven konfesí světoznámého hudebního producenta Marka Ronsona, během rozhovoru pro ranní show britské televize ITV totiž provedl coming out a označil se za „sapiosexuála“, tedy člověka, kterého na druhých eroticky přitahuje vysoká inteligence. Zda něco takového jako sapiosexualita vůbec existuje, vědci ještě nesdělili. Přihlásit se k ní je ovšem rádobyelegantní způsob, jak dát najevo vysoké mínění o inteligenci vlastní. Novinářka Kat Rosenfieldová Ronsonovu konfesi komentovala docela případně: „Za dvacet let bude tenhle aspekt tohoto desetiletí mezi mileniály budit stejné zděšené úšklebky, jako móda účesů osmdesátých let budí dnes mezi našimi rodiči.“ Docela optimistická představa. Předpokládá totiž, že dnešní internetoví identitáři a sudiči jednou budou schopni sebereflexe.