KOMENTÁŘ Ondřeje Šmigola

Británie se bojí otevření

KOMENTÁŘ Ondřeje Šmigola
Británie se bojí otevření

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Blíží se léto, a logicky tak vrcholí přípravy na dovolenou. Stejně jako minulý rok situaci značně omezuje pandemie koronaviru. Zvláště pokud neholdujete ležení na pláži u Středozemního moře a toužíte spíše obdivovat gotické katedrály v Anglii či z nějakého důvodu přejít deštivou skotskou Vysočinu. Včera britská vláda přezkoumala podmínky ohledně cestování na ostrovní království. Jisté je, že návrat k „normálu“ se ještě odkládá.

Momentálně Británie dělí svět na tři části. Zelenou, kam je možné cestovat relativně bez omezení, jen se člověk po návratu musí podrobit PCR testu. Sem spadá pouze 12 zemí a teritorií. Oranžovou, kdy lidé musí do domácí desetidenní karantény a nechat se několikrát testovat. A nakonec červenou, kdy jsou navrátivší se zavření do státní karantény v hotelu, kterou si však sami platí. Očkování na pravidla nemá vliv, podrobit se jim musíte bez ohledu na to, jestli jste očkovaní, nebo ne.

Tento systém vešel v platnost 7. května. Zhruba každé tři týdny má být znovu přezkoumán, k čemuž včera poprvé došlo. Při rozhodování, kam země zařadit, hraje roli řada faktorů, jako je rozšíření nemoci, proočkovanost, rozšíření mutací, schopnost státu sekvenovat vzorky a podobně. Přesnou metodiku však britská vláda nezveřejnila. Nicméně při updatu cestovních omezení žádná nová země nebyla přesunuta do „zelené“ kategorie. Hlavním důvodem je nepochybně strach z nových mutací, naposledy z „indické“, nově, po oznámení WHO, že se přestanou používat regionální názvy, aby se předešlo předsudkům, známé také jako varianta delta.

Strach z mutací působí jako spolehlivá brzda návratu k normálu, a to nejen v mezinárodní dopravě. Británie měla zrušit veškerá koronavirová omezení 21. června. To je nyní nejisté. Na jednu stranu premiér Boris Johnson ujišťuje veřejnost, že rozvolňování půjde podle plánu. Na stranu druhou experti a poradci na vládu tlačí, aby zpomalila kvůli šířící se indické mutaci. Upozorňují na náznaky, že začíná další vlna. Jenže nákaza roste zdaleka nejvíce v nejmladších kategoriích, které nejsou proočkované. Růst případů covidu se také nepromítá do růstu hospitalizací. SAGE, jak se nazývá vědecký poradní sbor vlády, před uvolněním představil pět scénářů, jak se budou vyvíjet hospitalizace. V reálu je situace lepší než v tom nejoptimističtějším scénáři. Vše nasvědčuje tomu, že vakcíny fungují a žádné mutaci se nepodařilo je obejít.

Svět, zvláště ten západní, se pomalu dostává do momentu, kdy bude moci vyhlásit koronavirus za poražený. Británie má před kontinentální Evropou náskok, dvě dávky vakcíny tam má 50 % dospělých, aspoň jednu 75 %. Její zaváhání při otevírání tak naznačuje těžkosti, které nás také čekají. Hlavně nejasnou hranici, kdy bude moci vyhlásit pandemii za poraženou.

Naprosté vymýcení covidu je nejspíše jen zbožným přáním. Doktorka Lisa Spencerová tak například varovala, že až čtvrtina všech dospělých v Británii může být ke koronaviru neustále náchylných. Buď proto, že u nich nezafungovala vakcína, nebo proto, že ji odmítají. Malé vlny se tak budou opakovat. Pokud se však díky vakcínám podařilo oddělit souvislost mezi nárůstem případů a hospitalizacemi, úzkostné sledování denních covidových čísel nedává smysl a nastal čas plně se vrátit k normálnímu životu.

Jsou tu však lidé, kteří se nově nabyté moci neradi vzdávají. Jednak vlády, které mohly najednou rok řídit společnost skrze dekrety, a jednak vědci, jimž média visela na každém slově. Ale zájem na udržování omezení má jistě i část společnosti. Vlády v době koronakrize převzaly roli velkého opatrovníka, nejednomu člověku takový život může připadat jako celkem příjemný. Například karanténu pro všechny cestující do Británie podporovalo podle průzkumu YouGov 19. května 63 % lidí. Zástupci turistického průmyslu si stěžují, že vládní nařízení nedávají smysl, a obviňují vládu, že se řídí průzkumy veřejného mínění.

Britská zkušenost tak ukazuje, že nejsložitější při rušení posledních zbytků omezení možná bude překonání za poslední rok získaných návyků.