Nebyl to premiér, ministr financí ani ministr průmyslu, ale ministr spravedlnosti Pavel Blažek, kdo ostře a jasně pojmenoval, co je zjevné. Ale ti, kdo mají rozhodovat, před tím strkají hlavu do písku a snaží se to pasivně vysedět. Protože jsou bezradní a moc nevědí, co s tím. Blažek ve sněmovně v krátkém vystoupení varoval, že pokud se okamžitě nevyřeší ceny elektřiny, které se vymkly ze všech mezí, hrozí rozklad politického systému České republiky. A pokud se nenajde evropská shoda, je dokonce ohrožena Evropská unie. Na rozdíl od svých vládních kolegů se netočí v neurčitých úvahách o všemožných variantách, ale přímo říká, že je potřeba zastropovat ceny elektřiny. A dodává, že on sám je připraven nasadit všechnu svoji energii právě na to. „Nebudu teď dělat nic jiného než nacházet takové právní řešení, aby to šlo,“ řekl před poslanci, když opozice grilovala vládu k rychlému řešení.

Dvě hodiny nato oznámil na svém Twitteru premiér Petr Fiala, že začíná vyjednávat o zastropování cen na evropské úrovni. Po dohodě s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou chce svolat mimořádné zasedání ministrů pro energetiku, které by mělo o zastropování cen jednat. V neděli večer se k Fialovu návrhu na strop cen elektřiny přihlásil rakouský kancléř Karl Nehammer. „Musíme konečně zastavit šílenství na energetických trzích. A to se může povést jen díky evropskému řešení,“ uvedl Nehammer. Doplnil, že k zastropování se pokusí přesvědčit lídry unijního bloku. Jednal o tom už s Fialou i německým kancléřem Olafem Scholzem. Ten navštívil Prahu právě v pondělí 29. srpna, když odcházelo toto vydání Týdeníku Echo do tiskárny.

Právě Němci byli dosud těmi, kdo zastropování a skoncování se současným stylem obchodování a vytváření cen elektřiny na unijním trhu odmítali. Jenže poté, co ceny začaly šplhat na 700 a posléze na chvíli i na 1000 eur na MWh, což je víc než dvacetinásobek ceny, za jakou se elektřina obchodovala ještě před dvěma lety, začala se atmosféra otáčet i v Německu.

Před Petrem Fialou jako předsedajícím Evropské unii se otvírá dějinný úkol. Zabránit kolapsu evropské ekonomiky kvůli trhu s energiemi, který se s ohledem na to, jak se na něm stanovuje cena, a s přihlédnutím ke všem možným regulacím stal rozbuškou k ekonomickému a sociálnímu kolapsu zemí Evropské unie. To, čemu politici říkají zastropování ceny, prakticky znamená zásadní změnu celého obchodování s elektřinou.

S prudkým růstem cen se výrazně zvedá šance, že by Petr Fiala mohl najít pro fixaci cen v Evropě dost silnou podporu. Řada zemí od Francie přes Španělsko a Portugalsko po Slovensko, Řecko nebo Bulharsko na žádné společné evropské řešení nečekala a ceny elektřiny už sama fixuje. Další státy se k tomuto kroku chystají.

Už se zároveň začínají rýsovat obrysy, jak by strop na elektřinu mohl vypadat. Ceny prudce rostou ze tří hlavních důvodů. Ten první je dlouhodobý a není rychle a snadno řešitelný. Je jím nedostatek stabilních zdrojů. Elektráren, které mohou v Evropě vyrábět stabilně bez ohledu na počasí, je nedostatek. Poptávka po elektřině často převyšuje nabídku. Proto letí ceny vzhůru. Ty momenty přicházejí, když dost nesvítí a nefouká. To je problém v zemích, které vsadily na větrníky a soláry a odstavují stabilní uhelné nebo jaderné zdroje. Druhým důvodem je umělé zdržování elektřiny z klasických zdrojů speciálními klimatickými přirážkami, jako jsou emisní povolenky nebo zelené finance, které prodražující financování a pojistky u tradičních zdrojů. Třetím důvodem je samotná konstrukce ceny na evropských energetických burzách. Ta se vytváří tak, že se na burze řadí při nákupu do fronty všechny zdroje od nejlevnějšího po nejdražší. Cena se stanovuje podle toho nejdražšího, který se v té chvíli prodá. Právě tato nejvyšší cena se zaplatí za energii ze všech zdrojů od toho úplně nejlevnějšího. Kdo vyrobí nejlaciněji a má to štěstí, že se zrovna obchodoval i nejdražší zdroj, má nejvyšší zisky. Když některá elektrárna vyrábí třeba za 40 eur, ale nejdražší zdroj, který je v té chvíli potřeba k naplnění kapacity, stojí oněch 700 eur za MWh, vydělá 660 eur.

Tím nejdražším zdrojem může být cokoli. Od ruské invaze na Ukrajinu je ale tím nejdražším zdrojem pravidelně plyn. Pro naplnění spotřeby je totiž zpravidla vždycky někde potřeba aspoň jedna plynová elektrárna. Tím zvedne cenu všech ostatních zdrojů. Zákazníkům rostou účty a výrobcům elektřiny zisky. Cena plynu tak rovnou zvedá v Evropě i cenu elektřiny. Kdyby se tímto stylem burzovní ceny nepočítaly, máme drahý plyn, avšak nemáme drahou elektřinu.

Právě ta provázanost dává ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi obrovské možnosti pohrávat si s nejistou kolem dodávek plynu i s cenou elektřiny. Řada zemí včetně České republiky přitom používá plyn k výrobě elektřiny jen minimálně. U nás to loni bylo 8 procent celkové spotřeby. Už samo odpoutání cen elektřiny od plynu může ceny výrazně snížit. Plyn sice drahý zůstane, ale elektřina může být výrazně levnější. Například u nás se výrobní ceny v jaderných elektrárnách pohybují kolem 40 eur za MWh. Atomové zdroje pokrývají v této chvíli 36 procent naší spotřeby. V uhelných elektrárnách se vyrábí výrazně dráž kvůli prudce rostoucím cenám emisních povolenek.

Na současných evropských excesech je pozoruhodná ještě jedna věc. Současné cenové rekordy trhá elektřina ve zcela minimálních obchodech. Tyto extrémy ale dramaticky ovlivní celý trh. Jsou totiž onou burzovní referenční cenou, která rozhoduje.

Model, o němž se pro fixování ceny debatuje, je regulace podle výrobních nákladů u jednotlivých typů elektráren.

Premiér Petr Fiala má před sebou historický úkol, který rozhodne o tom, jestli se evropská ekonomika a společnost vyhnou kolapsu. Snad už má pečlivě připravený a propočítaný návrh, s nímž do Bruselu vyrazí.