komentář

Proč nepomáhá stát a chce to po soukromých firmách

komentář
Proč nepomáhá stát a chce to po soukromých firmách

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Kdo rychle pomáhá, dvakrát pomáhá. Okamžité vypnutí většiny ekonomiky plošnou karanténou, kterou vyhlásilo Česko stejně jako většina evropských zemí, je hospodářsky nevídanou pohromou. Pohromou, která se spustila jediným rozhodnutím, v jediném okamžiku. To si žádá okamžitou masivní pomoc. Té pomoci je schopen jen stát a je za ni zodpovědný. Právě stát si také může nejsnáze a nejlevněji půjčit peníze, aby mohl pomoci lidem a firmám, kterým vypnutí ekonomiky tvrdě zasáhlo do života. Připravilo je o práci a výdělek.

Andrej Babiš hned v prvních hodinách poté, co se ekonomika zastavila, slíbil masivní pomoc státu za 900 miliard korun. To by představovalo 18 procent výkonu ekonomiky a řadilo by nás to podle skóre pomoci, jak ji sleduje Mezinárodní měnový fond, na první příčky světového žebříčku. Za Ameriku, Německo, Británii, které pomáhají svým ekonomikám skutečně rychle a masivně. Vědí, že se to vyplatí. Jinak to přijde mnohem dráž, až se roztočí spirála bankrotů a propouštění. Andrej Babiš mluvil o přímé a nepřímé podpoře státu. Realita je zatím úplně jiná. Pomoc, kterou do včerejška kabinet schválil, dosahuje jen desítek, nikoliv avizovaných stovek miliard korun.

Stát sám nenabídl žádnou vysloveně masivní plošnou pomoc zasaženým lidem a firmám. Nabízí jen úlevy a půjčky pro ty, kdo prokážou, že byli skutečně vypnutím ekonomiky zasaženi. To je případ schválených kompenzací platů zaměstnanců (známých jako kurzarbeit) nebo jednorázový příspěvek 25 tisíc korun pro živnostníky. Jedinou plošnou pomocí je odpouštění minimálních záloh na pojistné na půl roku (dohromady 30 tisíc korun na živnostníka) a osvobození od povinnosti platit zálohy na sociální pojištění a daň z příjmu. Není to prominutí pojistného ani daní. Jen budou splatné až ve vyúčtování za celý rok 2020, tedy v roce 2021.

Vláda chce naopak tvrdě vyžadovat plošné úlevy po soukromých firmách. Nejvýraznějším příkladem je moratorium na splácení všech soukromých a firemních půjček, úvěrů a hypoték na půl roku. Nikdo by nic nemusel platit, nikdo by nic nevymáhal. Na rozdíl od pomoci státu by nikdo nemusel prokazovat, že byl zasažen. Návrh dnes projednává vláda. Je to hodně tvrdý zásah do soukromého byznysu. Přehození povinnosti pomoci ze státu na soukromníky. Státním příkazem. Banky se proti tomu ostře ohrazují. Upozorňují, že stát sám si prověřuje, komu pomůže, a po nich chce bezpodmínečný odklad splátek. Úplně pro každého. Bez ohledu na to, zda a jak byl zasažen.

Je důležité, že stát svými zásahy v regulaci vytvořil prostor pro to, aby banky s odkladem splátek úvěrů a hypoték pomohly. Česká národní banka jako regulátor upravila pravidla tak, že banka úvěry s odloženými splátkami nemusí vyhodnocovat jako rizikovější a vytvářet na ně rezervy. Stejně tak je nemusí vést jako problémové, a klienti se tak nedostanou jako rizikoví do registru dlužníků. To byly důležité zásahy, a už dnes platí.

Banky hned poté začaly samy nabízet odklady splátek na řadu měsíců. Podmínky mají různé. V zásadě jde ale o odklady na několik měsíců, prominutí nebo snížení úroků. Po klientech nechtějí na rozdíl od státu žádné doklady o zásahu koronavirovým vypnutím ekonomiky. Stačí elektronicky vyplnit žádost, podepsat čestné prohlášení o zasažení a do druhého dne má většinou klient resumé. Rozjelo se to samo ve chvíli, kdy stát pomohl tím, že uvolnil regulaci.

V kuloárech se už nějakou dobu vedly úvahy, že státem diktované moratorium na všechny úvěry přijde. Banky si to vyložily jako jemný tlak států na hledání kompromisu. Snaží se s klienty dohodnout, aby z toho všichni vyšli co nejlépe. Vědí, že tím pomáhají i samy sobě. Kdyby klient kvůli tomu, že mu nevyjdou s odkladem vstříc, zkrachoval, doplatí na to taky. Půjčku už nedostanou zpátky a budou ji muset těžce a draze vymáhat.

Byla to pěkná ukázka, jak se společnost umí dobrovolně dohodnout bez zásahu státu. A byl to i skvělý příklad do dalších branží, kde můžou přijít potíže se splácením. Pro pronajímatele nemovitostí, telekomunikační operátory, energetiku, vodárny.

Česká společnost v koronavirové krizi prokazuje, jak dokáže být solidární, disciplinovaná a vstřícná. Zvládá tu krizi podstatně lépe než vláda. Důvěra a ochota se dohodnout, jakou předvádí bankéři a jejich klienti, je přesně ta atmosféra, kterou pro zvládnutí krize země potřebuje. Není k tomu potřeba tvrdých nařízení státu k plošnému moratoriu.

Když má být něco plošného, má to být pomoc státu. Proč kabinet nenavrhne plošné odpuštění sociálního pojištění všem občanům i firmám za své zaměstnance na příštího půl roku nebo rok? Je to jedna z nejtíživějších daní. Nejsou z ní žádné odpočty. Musí ji platit každý a je rovná. Stát na ní chtěl letos vybrat 586 miliard korun. Proč ty peníze lidem jako pomoc nenechá? Plošně, žádná administrativa. A pořád je to mnohem méně než těch 900 miliard, které Andrej Babiš jako pomoc slíbil. Na úvěrech, nájmech a účtech se jen za jemného dohledu dokážou s firmami dohodnout.

 

1. dubna 2020