Prezident Zeman včera jmenoval Andreje Babiše premiérem. S nepodařenou nadsázkou sobě vlastní přirovnal nového premiéra k vysokým stromům, které přitahují blesky, Babišovy kritiky pak k domovnicím, kritiku Babiše k okopávání kotníků. „Chtěl bych vás připravit na to, že velká část českých médií ještě zvýší svou nenávistnou kampaň, kterou vede proti všem, kdo jsou v této zemi úspěšní,“ varoval prezident. Jasně, ta velká část českých médií, která je ve své nenávisti tak neúnavná a tak velká, že ani nebylo v jejích silách od ledna letošního roku doručit Babišovi sadu klíčových otázek z jeho podnikatelské minulosti.

Co bude po včerejšku jinak? Držba Strakovy akademie vyvine normativní sílu v Babišův prospěch. Někteří kritici nového premiéra si představují, že rozpoutá nemilosrdné čistky a začne glajchšaltovat papírově nezávislé instituce. Zkušenosti s tímto bezohledným, panovačným barbarem z Východu (omluva Slovákům, je to myšleno víc kulturně než zeměpisně) napovídají, že by jich rozhodně byl schopen, ale zřejmě k nim často ani nebude muset sahat. Předzvěstí věcí příštích je výstup generálního ředitele Českého rozhlasu Reného Zavorala na radě minulý týden. Zavoral se distancoval od pořadu svých redaktorů pod vedením Janka Kroupy o tom, že Agrofert tak jako i další firmy nezákonně hospodaří na 1300 hektarech pozemků, které mu nepatří a kde přesto pobírá evropské dotace. Zavoral podle svých slov není přesvědčen, že Kroupův příspěvek nebylo „účelové antibabišovské tažení“. Účelových, politicky a hlavně ideově cinknutých příspěvků se ve veřejnoprávním vysílání vyrábějí tuny, generálnímu řediteli vadí zrovna ten o panu designovaném premiérovi. Když už s Babišem splynul jazykově, budou kádrově změny nutné? Já myslím, že ne.

Náznaky posunu vidíme už i ve vysoké politice. Poté, co Babiš obsadil funkce ve sněmovně s pomocí Tomia Okamury a komunistů, jeho dosavadní koaliční partneři lidovci i sociální demokraté dávají najevo, že by místo takových experimentů – pro ANO přece jen nákladných – mohli obnovit dosavadní koalici. Obě strany si do Babišova iDNESu postěžovaly, že ANO je zatím ani nepozvalo ke stolu. „Nebráníme se vážně míněné debatě“ (Milan Chovanec, ČSSD). „Nebyli jsme přizváni k jednáním, pokud bude zájem jednat, jsme připraveni převzít vládní zodpovědnost a podpořit i menšinovou vládu“ (Pavel Bělobrádek). Jiní lidovci sice mimo záznam trvají na tom, že Bělobrádek se vyjádřil nešťastně a že to byl nepochopený vtip, ovšem předseda svůj výrok nedementoval. Šéfové obou stran jakoby fikaně dodávají, že platí předvolební podmínka: ve vládě nebudeme sedět s někým, kdo má na krku trestní stíhání. Ale tím dnes Babiš ani jeho kolega Jaroslav Faltýnek technicky vzato nejsou, po volbách mají opět imunitu a o druhé policejní žádosti musí teprve rozhodovat nová sněmovna. A pokud je nevydá, mohou si oba dosavadní koaliční partneři umýt ruce a do Babišova kabinetu slavně vplynout.

Tento manévr se bude muset odehrát v lednu, kdy teprve si premiér Babiš přijde do sněmovny říct o důvěru. Také o policejní žádosti by se mělo rozhodovat v lednu. Bohužel se nedá vyloučit, že komunisté a Okamura Babiše ochrání před vydáním policii, aby pak dvě kamenné strany, které ho před čtyřmi lety legitimizovaly přibráním do vlády v politice, dodaly hlasy pro vládní většinu a zbavily ho odéru vládnutí s extremisty.

Teprve leden nám tedy odpoví na otázku, jaká politická situace vznikla volbami v říjnu. Jestli nerovná partie predátora s akumulovaným diletantismem zbytku politické scény, nebo přece jen vyrovnanější hra.