Pečeme na koronavirus
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Refrénem sociálních sítí – psal jsem onehdá (věděli jste první) – jsou už delší dobu fotografie z procházek. A já je vítám! Mají ale novou konkurenci. Lidé začali ve velkém počtu péct a seznamují své takzvané přátele na sociálních sítích se snímky výsledků svého pekařského úsilí. Těžko říct, čím to – možná se o to přičinily různé domácí i zahraniční televizní pořady, možná je to výsledkem snahy zaplnit nucenou nečinnost v karanténě aspoň nějak. Možná je to kolektivní pokus podívat se koronaviru hrdě přímo na koronu a vpálit mu své rozhodné: „Pečeme na tebe.“ V každém případě to taky vítám. Rád se dívám, co ostatní uživatelé zase napekli, je to pro mě trochu návrat do let útlého dětství, kdy jsem si rád prohlížel fotografické ilustrace v kuchařských knihách. Vida, hrachová polévka, tu bych si dal. Ty fotky taky mají oproti fotošopovaným a bůhvíjak jinak ještě upravovaným snímkům v kulinářských magazínech někdy i kvalitu jakéhosi gastronomického art brut. Asi jako když na počátku devadesátých let začal trh s pornografií válcovat NEI Report s amatérskými fotkami „holek odvedle“.
Vysoké frekventovanosti se během Velikonoc na sociálních sítích dočkal termín „hobbymarket“, přiznávám, že s jeho existencí jsem do té doby nebyl obeznámen. Asi i proto, že v prostorách mnoha českých hobbymarketů jsem hostem velice sporadickým a výhradně nedobrovolným. Široce diskutovaná byla skutečnost, že řečené hobbymarkety byly přes svátky otevřené, na bohoslužby do kostelů ale lidé v čase nejvýznamnějšího křesťanského svátku přijít nemohli. Výsledkem byla dlouhá řada spíš pobouřených statusů ilustrovaných snímky, které dokládaly, že ty rozlehlé krámy byly plné lidí a na dodržování potřebné distance se nijak zvlášť nedbalo. Rozumí se samosebou, že část těch pobouřených uživatelů se ocitne v kostele asi stejně často a s asi stejným nadšením jako já v hobbymarketu, ale to už patří k věci. Často taky zaznělo ironické tvrzení, že hobbymarkety jsou „chrámy dneška“, o obchodních centrech se to říká hodně, zvlášť v situacích, kdy je potřeba projevit schopnost ponoru do hloubky. Zrovna v tomhle případě na tom srovnání ale cosi je. Hobbymarkety jsou místa, kam chodí nakupovat lidé, kteří ve volném čase makají. A makat je správné – za všech okolností a vždycky. Dělání, dělání všechny smutky zahání a tak. Zaplašit chmury činností, to je oblíbený tuzemský recept. A když už člověk nestluče psí boudu, aspoň by měl najet hodně kilometrů na kole... Jenom na to pomyslím a chce se mi spát.
Roman Prymula spekuloval o důvodech rozdílného průběhu pandemie COVID-19 v různých zemích, napadlo ho, že „germánská rasa“ je vůči nemoci odolnější. Jasně, nakousnout téma nadřazenosti „germánské rasy“ v jakémkoli ohledu znamená koledovat si ne snad nutně o průšvih, určitě ale o značný počet výsměšných komentářů. Zároveň je ale jasné, že v Prymulových slovech se neprojevil nějaký jeho „vnitřní nácek“, spíš byla výrazem jeho omezených formulačních schopností. To ale nevadilo, aby v nich část pokrokového publika našla důvod k pobouření – jsou poslední dobou celkem vzácná (máme-li na mysli ten specifický druh pobouření, jejž si pokroková veřejnost nejraději užívá). Na Prymulův úlet reagovaly články a všeobecně vzdělávací statusy, v nichž se obecenstvu vysvětlovalo, že žádné rasy neexistují. Reagovali na ně různí nevěřící Tomášové, podle nichž rasy naopak existují a mezi nimi existují nějaké rozdíly, argumentovalo se objevy antropologie, genetiky a dalších věd, jež měli debatéři v malíčku. Já se například dozvěděl, že v daném kontextu je správnější používat termín „haploskupina“. Zkrátka – pro tu chvíli to na Facebooku vypadalo jako v nevinných časech předkoronavirových, kdy každý den na sítích zuřil značný počet střetů mezi stoupenci společenského pokroku a zastánci překonaného tmářství. Zdá se to tak dávno. Ale nejsem si jist, jestli mi to chybí.