Mladí muži mají dnes dost špatnou pověst – přinášejí problémy. Existuje u nich větší pravděpodobnost, že se dopustí násilí, mohou trpět sexuální frustrací a různě si ji vybíjet, být bezcílní, nenávistní, společnosti s větším podílem mladých mužů snáze rozpoutají válku… Jsou to bytosti budící strach. „Mladí muži s iPhony“ slova, která jsou pro část veřejnosti vyjádřením přicházejícího kataklyzmatu, střetu civilizací, jejž má přinést migrační krize. A mladí muži jsou skutečně bytosti potenciálně nebezpečné – okolí a především sobě. Taky proto, že být jedním z nich může být hodně těžké, takový člověk je sužovaný potřebou vyznat se v sobě a ve světě, i když to v danou chvíli ani není možné, chce sladit potřebu osobního uznání s touhou stát se někým jiným… Jednou z toho třeba vyrostou, spíš si ale jenom zvyknou.

Přesvědčivě to ukazuje příběh Spencera Reinharda, studenta umělecké školy, který spolu se třemi kamarády uloupil část sbírky velmi vzácných knih. Příběh té skupiny nepravděpodobných pachatelů popisuje film Barta Laytona American Animals (je teď dostupný na streamovacích službách), do hrané rekonstrukce v něm vstupují skutečné předobrazy filmových postav. V roce 2003 byl Spencer tichý kluk ze středostavovské rodiny v Lexingtonu v Kentucky, chtěl se stát výtvarníkem, přijali ho ke studiu na akademii. Trápilo ho ale, že v jednom ohledu se tvůrcům, které obdivoval, nemůže rovnat: ti lidé byli nejenom velice talentovaní, ale také velice trpěli, hodně toho zažili. Spencerův život se v tom ohledu zdál zoufale nedostatečný, teplá strava by byla, nuda taky, ale to utrpení nějak chybělo. Je snadné si z téhle mladické naivity dělat legraci. Ale vlastně… proč? Po letech Spencer mluví o tom, jak cítil potřebu něco skutečně zažít, něco, co by jeho život proměnilo. Jistě byl v tom ohledu podobný spoustě dalších mladých mužů a žen, některé z nich vedla ta potřeba k činům, pro něž se stali legendárními a obdivovanými, některé zas k usilovné cestě duchovní nebo tvůrčí.

Přelomový moment v životě Spencera Reinharda přišel v den, kdy navštívil zvláštní oddělení místní knihovny, kde jsou na požádání návštěvníkům ukázány vzácné tisky. Mezi nimi bylo i první vydání knihy Američtí ptáci Johna Jamese Audubona, jeden z vůbec nejdrahocennějších tisků. Dva obrovské svazky (100 x 72 cm) plné barevných tisků, zobrazujících přes čtyři stovky druhů amerického ptactva, které mají nejen jaksi popisnou funkci, ale často nesou i silný emotivní náboj, v něčem působí velice moderně, představují velké umělecké dílo. Jejich autor prožil část života v Kentucky, odkud pochází i Spencer, byla to ale existence prostá předvídatelnosti a dobrého zajištění, bylo v něm dobrodružství, vážné osobní problémy i posedlost, jakou vyžaduje naplnění záměru namalovat všechny druhy ptáků v Americe.

Ta kniha Spencera nějakým těžko popsatelným způsobem okouzlila, asi v ní viděl bránu k tomu jinému životu, změně, kterou si v hloubi duše přál. Mluvil o tom s kamarádem z dětství Warrenem, nespokojeným klukem, který byl na univerzitě na fotbalovém stipendiu a přivydělával si výrobou falešných dokladů, taky byl nespokojený se svým životem, chtěl v něm něco jiného. Měl hned jasno. Knihy ukradnou a prodají. Kluci se dali do plánování toho „projektu“. Možná to brali trochu jako hobby, někdo po škole zkouší s kapelou, jiný plánuje loupežné přepadení. Ten jejich plán se ale stával čím dál reálnější a pro Spencera už možná bylo těžké vycouvat, připustit před kamarádem, že na to nemá. Konspirativním způsobem se jim podařilo kontaktovat překupníka, od něho dostali tip na možného zájemce v Holandsku. Potřebovali do party další lidi, našli Erica, který dnes říká, že se přidal asi hlavně proto, že potřeboval kamarády, a trochu jednoduššího sportovce Chaze. Pochopili, že akci budou muset provést přes den, v noci by se jim nepodařilo překonat bezpečnostní zařízení, knihy ukradnou, když se regulérně objednají na prohlídku. Tady ale vyvstal problém – bude potřeba „něco“ udělat s knihovnicí, milou postarší dámou, která návštěvy po expozici provází. A to něco asi nebude pěkné, kluci to opisují výrazy typu „neutralizovat“. Nikomu se do toho nechce, nakonec se toho úkolu ujme Warren, vůdce party.  Přijde den loupeže, čtyři studenti vyrazí do knihovny ne zrovna přesvědčivě převlečení za staré pány. Ukáže se ale, že ve sbírkové místnosti je knihovníků víc. Musejí loupež odvolat, Spencer cítí obrovskou úlevu, vyhlídka na páchání zločinu pro něj časem začala představovat velkou zátěž, jako kdyby se s ním rozjel vlak, ze kterého není možné vystoupit. Warren je ale rozhodnutý loupež uskutečnit druhý den, Spencer mu řekne, že s tím nechce nic mít. Ale cestou domů si uvědomí, že to pro něj znamená vrátit se k životu, jak ho znal dřív, a že to nechce. Druhého dne loupež skutečně proběhne, nešťastnou a zoufale protestující knihovnici Warren omráčí taserem a spoutá. Akce ale nejde podle plánu, studenti ledacos zvrtají, identita lupičů je odhalena celkem rychle a pro veřejnost i média je dost překvapivá.

Dnes už má Spencer sedmiletý trest za sebou. On i ostatní členové party o důvodech činu mluví dost abstraktním způsobem. Podle Warrena možná byl reakcí na neustálé ujišťování o jedinečnosti, které patří k americkému stylu výchovy a jednou člověka vystaví konfrontaci se zjištěním, že na něm toho jedinečného asi moc není a na jeho životě taky ne. Zkušenost té loupeže jim skutečně proměnila život, ale jinak, než si mysleli. Napadením knihovnice překročili nějakou hranici a s tím vědomím teď musejí žít. Spencer na rozdíl od parťáků zůstal v Lexingtonu, skutečně se z něho stal malíř, častým motivem na jeho obrazech jsou ptáci. Možná že díky úzkosti, adrenalinu, traumatu z uvěznění a výčitkám svědomí je z něho lepší umělec. Ale spíš ne. A i kdyby, je otázka, jestli to stálo za to.