Zatímco u nás doznívají takové světodějné události jako vyhlášení nepřátelství mezi Řeporyjemi a Ruskou federací, v Bruselu za touto zpravodajskou mlhou probíhají jednání, která mohou skutečně významně ovlivnit životy občanů Řeporyj, Středočeského kraje, České republiky a zbytku EU. Ale nedostává se jim téměř žádné pozornosti.

Včera pozdě večer jednali v Bruselu velvyslanci jaderné části EU, tedy zemí, které mají zájem na tom, aby Evropská unie v rámci svého zeleného údělu (New Green Deal) nepřijala faktický zákaz stavby jaderných elektráren. To by se mohlo klidně stát v rámci jakéhosi kádrování zdrojů energie a průmyslových odvětví z hlediska jejich zelenosti a dopadu na životní prostředí, vznikajícímu nástroji se říká taxonomie. EU vyjmenuje udržitelné (tedy zelené, dobré) zdroje a symbolicky pošle na hanbu neudržitelné (tedy špinavé, špatné). Do první skupiny budou jasně patřit tzv. OZE, tedy obnovitelná zelená energie, do té druhé skupiny nepochybně uhlí. Hraje se o to, kam spadnou plyn (na tom, aby nebyl démonizován, má silný zájem jinak ekopoblázněné Německo, ale i Polsko a další) a jádro. O něj by se měla prát Česká republika a premiér Andrej Babiš několikrát vyhlásil, že ho protlačíme do zelené skupiny. Dává to smysl věcně – pokud snad přijmeme tezi, že skleníkové plyny oteplují planetu, jádro je bezemisní a přitom se vyznačuje spolehlivými dodávkami – i z českého pohledu. I Babiš je vázán národní energetickou koncepcí a v ní se počítá s tím, že do roku 2040 budeme polovinu elektřiny vyrábět v jaderných reaktorech.

Minulý čtvrtek jádro a s ním Babiš a my utrpěli v Bruselu vážnou ránu. Evropský parlament jednal s Finskem – předsedajícím do konce roku EU o taxonomii, v konečném, dvakrát vyjednávaném textu návrhu bylo jádro fakticky zařazeno do přechodné, tedy neutrální kategorie. Ani škodlivý, ale ani udržitelný zdroj. To by byla cesta k vytvoření atmosféry, v níž banky – počínaje Evropskou investiční bankou, konče zřejmě i privátními – budou na úvěry pro nové reaktory dávat vyšší přirážky a dostavba bloků se znovu – a opět uměle – prodraží.

Čeští vyjednavači se tváří, že nic není ztraceno, pozice, do níž Finy dotlačil silně zezelenavší Evropský parlament, se ještě bude revidovat zpět ve prospěch jádra. Rozhodne se prý v řádu několika týdnů. Otázka je, jestli tu nemáme co dělat s nepodloženým optimismem. Minulý týden ukázal, že naši spojenci z předpokládané jaderné koalice, Finsko a do jisté míry i Francie, nehájí jádro do posledního dechu. Finsko ani nepotřebuje, reaktory se tam dnes staví, což znamená, že na dohlednou dobu si nepotřebuje lámat hlavu s tím, že se prodraží úvěry. Pro Francouze zase může být zajímavé, že protijaderný osten v návrhu taxonomie se přesunul lidově řečeno ze vstupu do výstupu, čili od posouzení jaderného paliva k jadernému odpadu. Francouzi vyvíjejí technologie pro tzv. reprocesování jaderných odpadů, tedy by na nové politice EU nakonec mohli i vydělat.

Zhruba před deseti lety, kdy se v tuzemské politice hledala hranice mezi rozumným sebevědomím uvnitř EU a přehnanou euroskepsí, i tak vyhraněný fanoušek evropské integrace jako Karel Schwarzenberg říkal, že si samozřejmě umí představit scénáře, kdy by bylo neúnosné v Unii dál zůstávat: „Kdyby nám Němci zakázali dostavit Temelín.“ Vsadím se, že Schwarzenberg, který by odchod z EU považoval za naprostou katastrofu, tento scénář volil jen proto, že tehdy vypadal zcela fantaskně. Dnes už nevypadá.