Komentář

My řešíme Řeporyje, vlasovce – a mezitím...

Komentář
My řešíme Řeporyje, vlasovce – a mezitím...

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Zatímco u nás doznívají takové světodějné události jako vyhlášení nepřátelství mezi Řeporyjemi a Ruskou federací, v Bruselu za touto zpravodajskou mlhou probíhají jednání, která mohou skutečně významně ovlivnit životy občanů Řeporyj, Středočeského kraje, České republiky a zbytku EU. Ale nedostává se jim téměř žádné pozornosti.

Včera pozdě večer jednali v Bruselu velvyslanci jaderné části EU, tedy zemí, které mají zájem na tom, aby Evropská unie v rámci svého zeleného údělu (New Green Deal) nepřijala faktický zákaz stavby jaderných elektráren. To by se mohlo klidně stát v rámci jakéhosi kádrování zdrojů energie a průmyslových odvětví z hlediska jejich zelenosti a dopadu na životní prostředí, vznikajícímu nástroji se říká taxonomie. EU vyjmenuje udržitelné (tedy zelené, dobré) zdroje a symbolicky pošle na hanbu neudržitelné (tedy špinavé, špatné). Do první skupiny budou jasně patřit tzv. OZE, tedy obnovitelná zelená energie, do té druhé skupiny nepochybně uhlí. Hraje se o to, kam spadnou plyn (na tom, aby nebyl démonizován, má silný zájem jinak ekopoblázněné Německo, ale i Polsko a další) a jádro. O něj by se měla prát Česká republika a premiér Andrej Babiš několikrát vyhlásil, že ho protlačíme do zelené skupiny. Dává to smysl věcně – pokud snad přijmeme tezi, že skleníkové plyny oteplují planetu, jádro je bezemisní a přitom se vyznačuje spolehlivými dodávkami – i z českého pohledu. I Babiš je vázán národní energetickou koncepcí a v ní se počítá s tím, že do roku 2040 budeme polovinu elektřiny vyrábět v jaderných reaktorech.

Minulý čtvrtek jádro a s ním Babiš a my utrpěli v Bruselu vážnou ránu. Evropský parlament jednal s Finskem – předsedajícím do konce roku EU o taxonomii, v konečném, dvakrát vyjednávaném textu návrhu bylo jádro fakticky zařazeno do přechodné, tedy neutrální kategorie. Ani škodlivý, ale ani udržitelný zdroj. To by byla cesta k vytvoření atmosféry, v níž banky – počínaje Evropskou investiční bankou, konče zřejmě i privátními – budou na úvěry pro nové reaktory dávat vyšší přirážky a dostavba bloků se znovu – a opět uměle – prodraží.

Čeští vyjednavači se tváří, že nic není ztraceno, pozice, do níž Finy dotlačil silně zezelenavší Evropský parlament, se ještě bude revidovat zpět ve prospěch jádra. Rozhodne se prý v řádu několika týdnů. Otázka je, jestli tu nemáme co dělat s nepodloženým optimismem. Minulý týden ukázal, že naši spojenci z předpokládané jaderné koalice, Finsko a do jisté míry i Francie, nehájí jádro do posledního dechu. Finsko ani nepotřebuje, reaktory se tam dnes staví, což znamená, že na dohlednou dobu si nepotřebuje lámat hlavu s tím, že se prodraží úvěry. Pro Francouze zase může být zajímavé, že protijaderný osten v návrhu taxonomie se přesunul lidově řečeno ze vstupu do výstupu, čili od posouzení jaderného paliva k jadernému odpadu. Francouzi vyvíjejí technologie pro tzv. reprocesování jaderných odpadů, tedy by na nové politice EU nakonec mohli i vydělat.

Zhruba před deseti lety, kdy se v tuzemské politice hledala hranice mezi rozumným sebevědomím uvnitř EU a přehnanou euroskepsí, i tak vyhraněný fanoušek evropské integrace jako Karel Schwarzenberg říkal, že si samozřejmě umí představit scénáře, kdy by bylo neúnosné v Unii dál zůstávat: „Kdyby nám Němci zakázali dostavit Temelín.“ Vsadím se, že Schwarzenberg, který by odchod z EU považoval za naprostou katastrofu, tento scénář volil jen proto, že tehdy vypadal zcela fantaskně. Dnes už nevypadá.