Komu prudký růst cen nejvíc sníží životní úroveň

Největší oběti zdražování

Komu prudký růst cen nejvíc sníží životní úroveň
Největší oběti zdražování

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Kdo zchudne nejvíc? Ptala se moderátorka České televize Světlana Witovská odcházejícího guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka ve středu 22. června. Poté, co se bankovní rada naposled sešla k měnovému zasedání ve staré sestavě a nejspíš naposled na delší dobu zvedla úrokové sazby. „Ten, kdo má ve svém spotřebním koši nejvíc položek, které zdražují nejrychleji,“ odpověděl Rusnok.

Těmi položkami, které všude v Evropě zdražují nejrychleji, jsou energie. Elektřina, plyn, teplo. U nás rostou jejich ceny rychleji než v jiných zemích, kde vlády ceny zafixovaly. V příštích měsících se nám stane, že za elektřinu a plyn budeme platit násobně vyšší ceny než třeba Francouzi a Slováci, kde jsou zásahem vlád ceny fixované na 46 MWh v Paříži a na 61 MWh v Bratislavě. Aktuální cena elektřiny na trhu se pohybuje kolem 220 eur za MWh. Tak vysoká cena se promítne do účtů českých rodin a firem. Budou platit skoro pětkrát víc než Francouzi a víc než třiapůlkrát tolik co Slováci. I premiér Petr Fiala v televizním projevu oznámil, že stát chce dostat kompletně pod kontrolu výrobu elektřiny v dosud polostátní firmě ČEZ. Jenže vzápětí zároveň vysvětlil, že celá cesta k tomu bude trvat dva roky. A do té doby, říká premiér, není kvůli menšinovým soukromým akcionářům v elektrárenské firmě možné ceny fixovat ve francouzském nebo slovenském stylu. Takže cena pro české domácnosti a firmy bude ty dva roky násobně vyšší než francouzská nebo slovenská. Už z toho je zřejmé, že v Evropě budeme patřit k největším obětem inflace.

Zvýhodněný tarif na část spotřeby, který chystá Fialova vláda, na tom moc nezmění. Bude platit jen na část účtu za energie. A tím, že se bude proplácet dodavatelům energií ze státního rozpočtu, bude dál zvyšovat státní výdaje. Tím pádem dál tlačit vzhůru inflaci. Přímá fixace ceny elektřiny po francouzském nebo slovenském způsobu takový efekt nemá. Ta přímo lidem a firmám sníží účty. A zabrání tomu, aby vyšší náklady na energie zvedaly ceny dalšího zboží a služeb. Inflace je jako nemoc. Rychlý zásah proti její příčině zabrání tomu, aby se rozlezla dál. To se u nás bohužel nedaří.

Největší účty za bydlení

Největšími oběťmi inflace budou lidé v zemích, kde energie a celkové výdaje na bydlení tvoří největší část rodinného rozpočtu. My patříme mezi ty, kde je ten podíl jeden z nejvyšších. Tady neplatí žádná přímá vazba mezi bohatstvím země a částí rodinného rozpočtu, kterou musejí lidé dát na bydlení. Vůbec největší část příjmů stojí bydlení Slováky, jednu z nejchudších zemí Evropské unie. Účty za bydlení tam seberou 30,7 procenta rozpočtu. Hned na druhém místě je nadprůměrně bohaté Finsko s 30,5 procenta. A na třetím Dánsko s 29,8 procenta. U nás představují útraty za bydlení s Dány velmi srovnatelných 29,6 procenta. Stejně jako my jsou na tom bohatší Francouzi. Velmi vysoký podíl výdajů bere bydlení také třeba nadprůměrně bohatým Švýcarům, Norům nebo Britům. Zemím mimo Evropskou unii. Třeba bohatí Němci nebo Nizozemci naopak platí za bydlení včetně energií jen kolem 25 procent svých celkových výdajů.

Teď je zřejmé, že právě země s vysokým podílem těchto výdajů budou patřit mezi největší oběti zdražování. Na opačné straně žebříčku s nejnižším podílem výdajů jsou Lotyšsko s 15,5 procenta, Malta s 16,8 a Kypr s 18 procenty. Pod dvaceti procenty jsou Rumuni, Bulhaři, Portugalci. Těsně nad touto laťkou sousední Poláci. Průměrný Slovák tedy dá za bydlení a služby s ním související dvakrát víc než Lotyš. A protože inflace dnes útočí nejvíc přes energie, je z dlouhodobého pohledu dvakrát ohroženější. Byť aktuálně se celkově v Lotyšsku zdražuje víc než na Slovensku. Vzestup cen energií, a tím pádem výdajů na bydlení bohužel bude dlouhodobější trend. Ty rozdíly bude navíc dál prohlubovat to, která země růst cen elektřiny zkrotila fixací a která ne.

Aktuálně se dostáváme do pozice jedné z největších inflačních obětí v Evropě. Hned ze dvou důvodů. Zaprvé máme jeden z nejvyšších podílů výdajů na bydlení a energií. Tím pádem nám také při zdražování elektřiny a plynu rozpočet na bydlení bude nejvíc stoupat. A zároveň na rozdíl od jiných zemí vláda Petra Fialy nebyla schopna zafixovat růst cen elektřiny. Premiér oznámil, že kroky, které k tomu povedou, se zvládnou až do dvou let. Ty dva roky budou české domácnosti a firmy obětí vysokých cen elektřiny. Přestože ji doma v jaderných a uhelných elektrárnách vyrábíme za cenu, kdy by ji producenti i se ziskem mohli prodávat za 40 až 50 eur za MWh. Čtyřikrát až pětkrát levněji než teď. U plynu a ropy, které musíme dovážet, je situace jiná. Tam stát žádnou regulací nemůže cenu ovlivnit. Od vysokých vzestupů účtů za bydlení by ale výrazně pomohla už samotná fixace elektřiny.

Mezi autem a hospodou

O tom, jak moc budou lidé různých zemí obětí současné velké vlny zdražování, hodně rozhoduje, jak mají poskládané své rodinné rozpočty. Kolik a za co utrácejí. To se zemi od země výrazně liší. Víc než bohatství v tom hraje roli životní styl. Tomu se přirozeně přizpůsobují i ceny v různých zemích. To, co je pro lidi aspoň na omezenou dobu zbytné a vzdají se toho, když jim padá životní úroveň, zpravidla zdražuje méně než věci nezbytné. Ty, které si prostě kupovat musejí nebo chtějí, protože je považují za prioritu. Pro někoho je vyšší hodnotou kvalitní bydlení. Pro občana jiné země výkonné dražší auto.

V rodinném rozpočtu průměrného občana Evropské unie je největším výdajem právě bydlení s energiemi. Tvoří 25,8 procenta všech útrat. Následuje jídlo a nealkoholické nápoje s 14,8 procenta a doprava s 11,6 procenta. Pak následují různé služby s 11,5 procenta, rekreace a kultura se 7,8, útraty v restauracích a hotelích se 6 procenty. Stejnou část utratí průměrný Evropan měsíčně za nábytek a zařízení domácnosti.

Jenže pod těmi průměry se skrývají velké rozdíly mezi jednotlivými státy. Největší jsou u výše zmíněného bydlení a energií pro domácnost. Roli hraje nejen to, jak jsou v různých zemích vysoké ceny nemovitostí, nájmů nebo energií. Zásadní je i to, jak velké byty v různých zemích lidé mají. Například bohatí Britové nebo Francouzi mají ve srovnání s některými chudšími zeměmi v přepočtu na osobu v rodině podstatně menší byty. V čase energetické krize letí přirozeně účet za vytápění nahoru s cenou bytu. Poté, co začaly zdražovat energie, se také často připomínalo, že britské nebo francouzské byty se většinou vytápějí na 18 stupňů Celsia. U nás je standard přes 20 stupňů.

Potraviny jsou jedním z mála výdajů, kde platí, že jejich podíl na rodinném rozpočtu klesá s mírou bohatství země. Největší část rodinných rozpočtů stojí jídlo a nápoje chudé Rumuny. Ti za ně utratí 26,4 procenta svých celkových výdajů. Následují Lotyši, Estonci, Chorvati, Bulhaři, Litevci, Slováci, Řekové, Portugalci, Maďaři, Poláci. Všichni s účty za potraviny nad 20 procenty svých výdajů. My jsme na tom spolu se Slovinci nejlépe ze střední Evropy. Srovnatelně s Italy. Za potraviny zaplatíme 17 procent svých výdajů. Francouzi srovnatelných 15 procent. Němci ale už jen 12 a Rakušané 11 procent. Vůbec nejméně utratí za jídlo bohatí Lucemburčané a Irové. V obou zemích je to těsně pod 10 procent rodinného rozpočtu.

Velmi zajímavé je srovnání útrat v restauracích a hotelích. Tady hraje roli mnohem víc životní styl než bohatství země. Bohatí Němci jsou pod evropským průměrem 6 procent rodinného rozpočtu. V restauracích utratí 4,8 procenta svých rodinných výdajů. U nás je to 9 procent. Nejvíc dají za účty v restauracích Malťané s 13,2, Kypřané s 12,9, Portugalci s 12,4 procenta. Nejméně Poláci, Rumuni nebo Švédové. Pod evropským průměrem vydávají v restauracích Skandinávci. Francouzi jsou přesně na průměru. Právě útraty v restauracích jsou většinou tím prvním, co lidé omezí, když jim padá životní úroveň. Pak musejí jít s cenou dolů hospodští. Aby nalákali zákazníky zpět. U nás ale zatím ceny v restauracích i jejich tržby navzdory pádu životní úrovně stále rostou.

Další zranitelnou útratou jsou dnes při prudce stoupajících cenách benzinu výdaje na dopravu. I ty se mezi evropskými zeměmi výrazně liší. A celkové bohatství tady nehraje zásadní roli. Naopak je hodně ovlivňuje životní styl. Němci, pro které je cestování autem srdeční záležitostí, za dopravu utrácejí skoro nejvíc v Evropě. Stojí je měsíčně 13,1 procenta rodinného rozpočtu. Před nimi jsou jen Slovinci se 14,2 a Lotyši s 13,9 procenta. My naopak patříme k zemím, kde jsou podle posledních dat statistického úřadu Evropské unie Eurostat třetí nejnižší výdaje za dopravu v účtech domácností z celé Evropy. Dosahují 8,8 procenta. Méně už cestování stojí jen Chorvaty se 7,3 a Slováky s 5,3 procenta.

To, za co utrácíme, se hodně podepíše na tom, jak na nás současné velké zdražování a energetická krize dolehnou. Dá se čekat, že rodinné účty po tomto zásahu budou ve většině zemí vypadat podstatně jinak než před krizí. S výjimkou základních životních potřeb bude zjevně Francouz považovat za to, co je ochoten si v těžké době odepřít, něco jiného než Němec nebo Čech.