Alespoň některé věci se, zdá se, vracejí k normálu. Například kulturní válka, již pandemie nemoci covid-19 přece jen trochu utlumila, se zas utěšeně rozbíhá. Velkou pozornost a také protesty pokrokově smýšlejících Zápaďanů například přitáhla zpráva (nepříliš zdrojovaná) americké televize NBC, podle níž firma Google zrušila pro zaměstnance povinná školení diverzity. Zní to jako maličkost, může ale být v něčem důležitá. Google je jedna z nejmocnějších firem na světě, mocnější než mnohé vlády. Školení z diverzity jsou pak pro současné pokrokáře záležitost až totemová.

Školení v diverzitě jsou totiž především za oceánem poněkud zvláštní. Nedá se říct, že by jejich hlavním smyslem bylo přivést lidi z různých zemí, různých ras, pohlaví a sexuálních orientací k tomu, aby spolu lépe vycházeli. Pod vlivem soudobého aktivistického myšlení se často zaměřují na odstranění tzv. implicitních předsudků – tedy takových, jichž si jejich především bílí nositelé nejsou vědomi.

Hodně se pracuje také s pojmem „white fragility“, bílá křehkost, který prosadila teoretička Robin DiAngelová, jež má na současnou podobu školení tohoto typu velký vliv. Bílá křehkost je neschopnost – opět třeba nevědomá – bílých lidí včetně těch nejpokrokověji se tvářících připustit vlastní rasismus – založený třeba na těch implicitních předsudcích. Projevem té křehkosti může být třeba to, že účastník školení v diverzitě nepřijímá přednášené jaksi bez řečí, má třeba polemické reakce. Tohle vnímání souzní s představou části soudobých aktivistů, podle nichž může k nějaké nápravě inherentně rasistického Západu a hlavně USA dojít jenom tehdy, pokud budou veškeré společenské interakce mezi lidmi různých ras nahlíženy především prizmatem rasy. Může to vést až k nějaké variantě segregace, oddělování lidí podle rasy, v tom ohledu je současná tendence popřením představ Martina Luthera Kinga o „barvoslepém“ světě, těžko to může vést k bezproblémovému soužití.

Google je považován za progresivní firmu, její krok má tedy zvýšenou váhu, firma to odůvodňuje tím, že model školení v diverzitě je založen především na americké zkušenosti a historii, těžko proto může fungovat v jiných zemích, třeba těch, kde zkušenost otroctví není pro vztahy mezi rasami tak centrální. Podle průzkumu dopadů školení v diverzitě navíc jejich výsledek je buď žádný, anebo dokonce negativní. Vztahy mezi lidmi různých ras se kvůli nim spíš zhoršují, manažeři, kteří takovými školeními prošli, jsou méně nakloněni přijímat zaměstnance z řad menšin než ti, které tohle vzdělávání minulo.

Na Twitteru k tomu poznamenal Jorgen Bergstrom, který v americkém technologickém průmyslu pracuje. „Hodně firem tahle školení přehodnocuje, protože jsou kvůli nim zaměstnanci méně spokojení, víc polarizovaní a vedou spolu válku přes oddělení lidských zdrojů.“ Firma, která chce být úspěšná, tohle skutečně nepotřebuje.

O extravagantnějších formách soudobého pokrokářství se často píše jako o úkazech, jejichž vliv je omezen na univerzity, maximálně na mediální svět. Je to velmi zjednodušující pohled, „průmysl“ vzdělávání zaměstnanců je třeba jedna z cest, jimiž ta ideologie může posilovat svůj vliv daleko za hranicemi svého tradičního hájemství. A představuje taky pracovní příležitost pro lidi, kteří jsou v této ideologii (a třeba právě jenom v ní) vzděláni. Pokud by příklad Googlu následovaly další a další firmy, mohlo by to pro určitý typ ideologů znamenat existenční problém.