Plnoletost! Konečně svoboda a možnost žít si podle svého. Jít na rande a nemuset nikomu vysvětlovat, kdy přijdu domů. Chuť a snaha vydělávat si co nejdřív i při studiích vlastní peníze, o kterých si budu sám/sama rozhodovat. Najít si konečně vlastní byt a nečekat na vzácné chvíle soukromí, když rodiče odjedou na víkend nebo na dovolenou. Byly doby, kdy časná dospělost představovala žádaný společenský status. Kdo bydlel ještě ve dvaceti u rodičů, neměl aspoň nějaké vlastní peníze a nechodil pravidelně na rande, cítil se mezi vrstevníky málem méněcenný. Jenže dnes je to jinak.

Čas, kdy mladí lidé nemají partnera, bydlení ani vlastní příjmy, se podle průzkumů z různých západních zemí posouvá ke třicítce. V generaci do třiceti přibývá především mužů, kteří žijí bez sexu. Je to mnohem zásadnější revoluce než radikální levicový aktivismus na univerzitách a v médiích. Zasahuje podstatně větší část společnosti.

Mladí Američané mají nejméně sexu v historii, hlásá titulek CNN přinášející zprávu o aktuálním výzkumu JAMA Network Open, který na vzorku deseti tisíc Američanů (čtyři a půl tisíce mužů a pět a půl tisíce žen) dělali výzkumníci z univerzity v San Diegu a Karolinska University ve švédském Stockholmu. Zkoumali sexuální život a počet partnerů v generacích mezi 18 a 44 lety. Stejně velkého počtu lidí se na jejich sexuální život ptali v letech 2000 až 2002 a pak znovu mezi roky 2016 a 2018. Úpadek sexuálního života byl značný. V generaci mezi 18 až 24 lety neměl jeden ze tří mužů za poslední rok vůbec žádný sexuální styk. V roce 2000 hlásilo rok bez sexu 19 procent mladých mužů. V roce 2018 už to bylo 31 procent. I mladé Američanky jsou méně sexuálně aktivní. Sešup je ale podstatně mírnější než u mužů. V roce 2000 za sebou mělo rok bez sexu 15 procent žen. V roce 2018 už to bylo 19 procent.

Pokles zájmu o sexuální život je vidět i v generaci mezi 25 a 34 lety. Před osmnácti lety bylo rok bez sexu sedm procent mužů i žen. V roce 2018 už to bylo 14 procent mužů a 12 procent žen. V nejstarší zkoumané generaci (mezi 35 a 44 lety) se v sexuálním životě nic nezměnilo. Ve všech sledovaných generacích ale ubývá mužů i žen, kteří se sexu věnují aspoň jednou týdně.

Samostatnost je sexy

Nejvíc těch, kdo v posledním roce žili bez sexu, je mezi mladými muži, kteří jsou nezaměstnaní, pracují jen na částečný úvazek a mají nízký příjem. „Čím vyšší příjem muž má, tím stoupá jeho atraktivita pro potenciální partnerky a tím víc má příležitostí navázat intimní vztah,“ říká jeden z autorů studie Petr Ueda. Tak jednoduché, že by výška příjmů přímo kopírovala křivku sexuální aktivity, to ale není. „Ovlivňuje to řada faktorů, jako je typ osobnosti nebo uznávané hodnoty. To rozhoduje o tom, kolik člověk bude vydělávat i jak bude sexuálně aktivní.“

Jean M. Twengeová, profesorka psychologie na univerzitě v San Diegu, která studii hodnotila v roli oponentky, je přesvědčena, že sexuální abstinence dvacátníků je projevem hlubšího civilizačního trendu odložené dospělosti. „Dnes trvá výrazně déle, než lidé dospějí. Odkládají nejen sex, ale i všechno další, co je spojeno s intimním vztahem. Namlouvání, randění, společné bydlení s partnerem, zakládání rodiny, těhotenství. Je velmi těžké randit a vést sexuální život, když člověk stále bydlí u rodičů,“ říká Twengeová. Odklad intimních vztahů je jen jedním z projevů odložené dospělosti. „Je to součástí hlubších kulturních trendů. Mladí už v roce 2010 ve srovnání s jejich předchůdci ve stejném věku mnohem méně řídili auta, pili alkohol, chodili ven bez rodičů nebo měli placenou práci.“

Odkládaná dospělost je velmi silným fenoménem současné mladé generace, který ji odděluje už od současných třicátníků a čtyřicátníků. Dá se dost dlouho diskutovat o tom, kdo a kdy je skutečně dospělý. Jeffrey Jensen Arnett, profesor psychologie z Clark University v Massachusetts, uvedl do vědecké debaty o odložené dospělosti měřítko „emerging adulthood“ (rozvíjející se dospělost). Koncept latěk dospělosti publikoval v roce 2000 v jednom z nejprestižnějších psychologických časopisů světa American Psychologist.

Při výzkumu položil tisícům lidí jednoduchou otázku: „Cítíš, že jsi dosáhl dospělosti?“ Očekával, že dotazovaní budou mluvit o věcech, jako je třeba začátek kariéry, svatba a koupě domu. Místo toho lidé ve věku 18 až 29 let uváděli, proč se cítí jako dospělí a proč se naopak jako dospělí necítí. V těchto rozhovorech označovali lidé v různých zemích a etnických skupinách překvapivě konzistentní ukazatele pro dospělost. Od Američanů, Afroameričanů, Latinoameričanů a asijských Američanů ve Spojených státech až po mladé lidi z Argentiny, Číny, Rumunska, Švédska, Rakouska, Izraele a Indie (Česko ve výzkumu není zastoupeno). Mluvili o tom, co psycholog označil za „velkou trojku“. Převzetí odpovědnosti za sebe sama, nezávislé rozhodování a finanční nezávislost.

První laťkou dospělosti je přijmout za sebe odpovědnost. „Prakticky to znamená, že přijmete důsledky svých činů, aniž očekáváte, že vás někdo jiný, zvlášť vaši rodiče, ochrání před těmito důsledky,“ vysvětluje Arnett. Jako konkrétní příklad uvádí, když si mladý člověk koupí staré auto, které se hned porouchá. Pak se ukáže, že koupě byla opravdu špatný nápad. Přijetí důsledků takového rozhodnutí je ten druh odpovědnosti, o které lidé po celém světě mluví jako o známce dospělosti. Pokud se něco rozbije, opravíte to nebo to vyřešíte, aniž obviníte někoho jiného nebo aniž očekáváte, že za vás problém někdo vyřeší. Je to opak stále rozšířenějšího modelu oběti, kdy se mnoho lidí cítí poškozováno, utlačováno a viní z toho všechny ve svém okolí.

Druhá známka dospělosti se týká identity. Lidé sami sobě začínají klást otázky jako: Jakou nabídku práce mám vzít? Kde mám žít? S kým budu žít? Chci nějaký vztah, nebo chci být nezávislý? Mám si pořídit společné bydlení se svým přítelem / svou přítelkyní? Mám se s ní(m) rozejít? „Zjistíte, kdo jste a jak zapadáte do tohoto světa. Existuje řada rozhodnutí, které postupně musíte dělat,“ vysvětluje Arnett. Tento krok je hluboce individuální. Klíčová je podle jeho slov trpělivost. Mladí lidé často vyvíjejí velký tlak na to, aby našli odpovědi na tyto otázky - a jejich rodiče mohou vyvinout ještě větší tlak -, ale nakonec se něco stane. „Ve věku asi třiceti let to pociťují téměř všichni. Čím blíž se člověk dostává ke třicítce, tím je pravděpodobnější, že bude schopen odpovědět na tyto otázky a najít své místo v životě. Není to tak, že se odpovědi na otázky magicky zjeví, protože je člověk starší. Je to proto, že lidé se na tyto věci soustředí a najdou je. Protože chtějí do třiceti let najít stabilitu. A to se obvykle také stane,“ vysvětluje Arnett.

Třetí nejčastější mezník dospělosti je zároveň nejjednodušší na pozorování. Lidé začínají platit sami za sebe. „Finanční nezávislost je velmi důležitá hlavně v americké společnosti,“ říká Arnett. „My Američané očekáváme, že děti budou nezávislé, a dospívající cítí, že jejich rodiče na ně vyvíjejí tlak.“ Arnett říká, že „nově vznikající dospělí“ se vědomě snaží o finanční nezávislost a že raději žijí skromně a na vlastní pěst než s pohodlím v domě rodičů. Ale přesto mohou potřebovat finanční pomoc, například aby uhradili nákladnou opravu automobilu.

Velká trojka dospělosti

Jenže těch, kdo do té třicítky Arnettovu „velkou trojku dospělosti“ splňují, je stále méně. Ukazuje to stoupající počet mladých lidí, především mužů, žijících i po oslavě osmnáctin v domě rodičů; podle posledního údaje amerických statistiků je jich 34,5 procenta. Ještě v generaci 25 až 34 let zůstává u rodičů každý čtvrtý. Výrazně častěji než ženy jsou to muži. A to se Američané ještě ve srovnání s Evropany, především s těmi ze střední, východní a jižní Evropy, osamostatňují dřív. Z Evropy bohužel podobná data o tom, kolik mladých lidí sexuálně abstinuje, nejsou k dispozici. „Zda došlo k takovému poklesu i u české společnosti, nevíme. Od roku 1993 provádíme, vždy po pěti letech, reprezentativní výzkumy sexuálního chování obyvatelstva, nicméně se nám z finančních důvodů nepovedlo realizovat ten poslední, který měl proběhnout v loňském roce. Poslední česká data tedy máme z roku 2013 a tam se nám, ve srovnání s předchozími výzkumy, tento trend nepotvrzoval. Na druhou stranu je fakt, že byl pokles partnerských sexuálních styků na Západě zjištěn až v posledních letech,“ řekl v prosinci loňského roku pro MFD sexuolog Petr Weiss, který na těchto výzkumech dlouhodobě pracuje.

Američtí psychologové považují odloženou dospělost za důležité vysvětlení velkého procenta mladých lidí žijících bez sexu. Není ale jediné. Méně často se totiž sex praktikuje i u lidí ze starších generací. Velkou roli sehrává únik do virtuálního světa. Je snadnější hrát počítačové hry, brouzdat na sociálních sítích než hledat skutečného partnera. To je na rozdíl od usednutí k sociálním sítím namáhavý a riskantní podnik s nejistým výsledkem. Včetně hrozby odmítnutí, kterého se lidé čím dál víc bojí. Mark Zuckerberg kdysi vymyslel Facebook, aby přes něj mohl na univerzitě balit holky. „Přestože internet a sociální sítě by měly teoreticky usnadňovat hledání nových sexuálních partnerů, čas strávený ve virtuálním světě bohužel na druhé straně podstatně omezil dobu, kterou věnujeme osobním setkáním včetně intimních vztahů,“ říká profesorka Twengeová. „Ve chvíli, kdy je čtyřiadvacet hodin přístupná zábava a pokušení chytrých telefonů a sociálních sítí, sex se mnoha lidem může zdát méně atraktivní, než býval. Mají mnohem víc mnohem méně namáhavých věcí, které mohou večer dělat spíš než se milovat se svým partnerem.“

Společnost, kde hodně lidí nechce mít děti, se posouvá do stadia, kdy odmítají dospět a nechtějí nebo nemohou sexuálně žít. Co přijde dál?