KOMENTÁŘ Daniela Kaisera

Úvahy o povinné vakcíně – to je nový extremismus

KOMENTÁŘ Daniela Kaisera
Úvahy o povinné vakcíně – to je nový extremismus

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Když v pátek sněmovna prohlasovala zákon k zajištění očkování proti covidu-19, pokusila se poslankyně SPD Karla Maříková a poslanci Trikolóry do znění zákona vložit konstatování, že vakcína bude dobrovolná. Toto zpřesnění neprošlo a ministr zdravotnictví Jan Blatný se ohrazoval, že dobrovolnost je snad každému jasná, a že kdyby se to výslovně uvedlo, ocitla by se starší dobrovolná očkování rázem ve špatném světle.

Teď jsme ovšem na konci dystopického roku 2020 a v úplně nové situaci. Mnoho lidí po celém světě má obavy, že tato vakcína proti čínskému viru může nakonec být dobrovolně povinná. Totiž že s očkováním budou svázány takové výhody, jako je svobodné cestování, návštěvy kin či restaurací, svoboda vycházet na ulici i bez roušek a podobně.

Dokud jsou to soukromé firmy, tak jako australská letecká společnost Quantas, je to zřejmě jejich věc. Dokud si to vlády rozhodují samy, je to věc turistů, kteří se k nim mohou obrátit zády, a voličů dané země, jestli jim to za to stojí – tak jako když teď v kanadském Ontariu o očkovacích průkazech nahlas uvažuje nejvyšší zdravotní úředník David Williams. Nebo jako když v Británii před několika dny nově ustavený ministr pro očkování navrhl očkovat proti covidu-19 povinně (a musel to dementovat samotný premiér).

Horší je, pokud se nápadu ujmou nadnárodní, nikomu se bezprostředně nezodpovídající struktury. Ze Světové zdravotnické organizace WHO přicházejí v posledních dnech protichůdné hlasy, nicméně vysoký úředník pro Evropu Siddhartha Datta mluvil o možné spolupráci mezi WHO a členskými zeměmi při vývoji „e-vakcinového certifikátu“. Náš Roman Prymula pak pro sobotní MF DNES mimo jiné prohlásil, že se o nich „uvažuje na úrovni celé Evropské unie, protože vakcíny by měly umožnit to, aby se tady znovu otevřel život“.

Je to myšlenka svůdná, protože vakcínou se nám možná zdánlivě, možná skutečně nabízí tlačítko k vypnutí ničivých lockdownů. Předpokladem samozřejmě je bezpečnost vakcíny. Někteří významní vědci, třeba u nás ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR Zdeněk Hostomský, obavy dané zrychlením a neodzkoušeností vakcíny rozptylují. I pokud však budou mít pravdu, je zásadní jakoukoliv povinnost očkování proti covidu, nejen přímou, ale i nepřímou, zásadně odmítnout. Česká vláda by v evropských grémiích měla hned teď dávat najevo, že tohle ne, hledat si spojence (jistě budou).

Vakcína je určitě dobrá zpráva pro lidi obávající se buď nemoci, nebo toho, že by nakazili své zranitelnější blízké (ačkoliv z čerstvých vědeckých poznatků plyne, že asymptomatický přenašeč covidu ani zdaleka není tak masový jev, jak se nám tvrdilo na jaře). Ale nemalá část obyvatelstva se očkovat stejně nenechá. Podle nejčerstvějšího průzkumu vakcínu silně odmítá polovina českého obyvatelstva, další pětina váhá. Žádná informační kampaň takovou masu lidí beze zbytku nezdolá. A vůbec si připustit, že bychom jakoukoliv množinu našich spoluobčanů krátili na základních lidských právech, je jako bouchnout dveřmi za duchem liberalismu v původním významu, toho liberalismu, v jehož rámci jsme prožili posledních třicet let.

I kdyby právě schvalované vakcíny byly dobré a účinné, jejich proponenti vesměs s rychlým uvolňováním ani po proočkování rizikových skupin obyvatelstva nepočítají. Chtějí společnosti podle potřeby otvírat a zavírat hluboko do příštího roku, možná do podzimu – ve jménu dalšího a dalšího zmenšování prostoru pro přenos infekce. Zadruhé může jiná, dnes zcela neznámá nákaza udeřit teoreticky kdykoliv, příští rok, za měsíc, zítra. Dobrovolná povinnost očkovat se na různé vakcíny se teoreticky může stát silným rysem po zbytek našich životů.

Ve skutečně liberálním státě se lidé krátí na svobodě, jen když něco aktivně provedou (zločin). Návrhy, vůbec nahlas vyslovované úvahy o krácení občanských svobod, k nimž patří svoboda cestování, pouze na základě toho, že občan neudělá cosi, s čím přišla vláda, teprve to je skutečný politický extremismus. A pokud má BIS monitorovat lidi ohrožující ústavní pořádek, právě teď se před ní otevírají nové obzory.

6. prosince 2020