komentář

Kubera ve státnickém. Chce dojít až na Hrad?

komentář
Kubera ve státnickém. Chce dojít až na Hrad?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Místo prezidenta odpřednášeli na Nový rok projevy předsedové obou komor parlamentu. Projev Jaroslava Kubery byl důležitější – obsahem i tím, jaké za ním dřímají ambice.

Čerstvý předseda Senátu Jaroslav Kubera se rozhodl využít toho, že prezident Miloš Zeman promlouvá k národu z televize na svátek svatého Štěpána, a uvolněné pole pro novoroční státnický projev obsadil sám. Mrštně ho následoval předseda sněmovny Radek Vondráček, ale ten má smůlu, je až druhý, a to nejen časově. Byť to vůbec neodpovídá politické skutečnosti, podle dikce ústavy je předseda Senátu druhý nejvyšší ústavní činitel po prezidentovi; to on vypisuje prezidentské volby, do jeho rukou prezident skládá slib.

Vondráčkův projev byl repetitivní, a byť neřekl nic pobuřujícího nebo špatného (s výjimkou pasáže, kdy si v rámci apelu na slušnost stěžoval na to, že se v politickém boji nebere ohled ani na rodinné příslušníky; tady mu oponent projevu v jeho kanceláři měl namítnout, že Andreje Babiše ml. do víru dění zatáhl jeho otec, který z něho patrně udělal bílého koně), byl povinnostní. Máme prý všichni být slušní a navzájem ohleduplní, demokracie u nás nijak ohrožena není, jsme na tom lépe, než si ve své kritičnosti kolikrát uvědomujeme; a když si to všechno uvědomíme, čeká nás v roce 30. výročí Listopadu rok české národní hrdosti.

Byť je to všechno zřejmě terapeutická řeč někoho, kdo se vyvezl s hnutím ANO za cenu přitakání k porušení základních nepsaných pravidel, jako je oddělení vlády a podnikání nebo politiky a médií, je to všechno pravda, která sama o sobě nerozruší a neurazí.

Projev Kubery byl po formální stránce slabší. Četl z papíru (z tempa, jakým měnil listy, se dá vydedukovat počet jeho dioptrií), několikrát se musel opravovat. Ale měl na rozdíl od Vondráčka nějaký leitmotiv. Od poloviny projevu Kubera brojí proti rozpínajícímu se státu: „Už je skoro jedno, kdo je zrovna u vlády. Polovinu roku pracujeme pro stát, aby nám pak, zejména před volbami, něco vrátil, a když má málo, tak si půjčí. (...) Aby se stát o nás mohl dobře starat, musí nás mít pod kontrolou. (následuje lkaní nad dehonestací kuřáků). A aby toho nebylo dost, chystá stát masivní digitalizaci. Prý abychom si všechno mohli vyřídit z domova. Jenže potíž je v tom, že digitalizovaná hloupost zůstane hloupostí.“

Zkratkovitá, ale velmi dobrá je kritika evropské směrnice GDPR: „Ti, kteří osobní údaje kradli, aby s nimi mohli obchodovat, je dnes získávají zcela legálně.“ Kromě toho se Kubera stihl vymezit ještě proti genderové teorii a přihlásit se k antropocentrickému pohledu na svět, který znovu vrátí práva lidí a zvířat do rozumného poměru. Obsahově to byla vášnivá obhajoba svobody v klasickém pojetí. 

Je určitá naděje, že pozice předsedy Senátu dá tomuto politikovi ODS platformu, z níž bude své názory, jimž až dosud zajišťoval pozornost hlavně provokacemi, moci přednášet v serióznějším obalu. A že se za čtyři roky bude ucházet o funkci prezidenta republiky, tentokrát už s aureolou státníka. Ta mu loni, kdy si s kandidaturou pohrával, chyběla, byť oficiálně své rozhodnutí do volby nejít vysvětloval velkým pracovním zápřahem a potřebou trávit víc času se svou paní (tento argument u předsedy Senátu s jeho společenskými povinnostmi do značné míry padá). Možná tak nevypadá, ale Kubera je člověk, který přemýšlí dopředu, testuje a vyhodnocuje.