Babišova vláda dlouho spala

Velká improvizace

Babišova vláda dlouho spala
Velká improvizace

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Do posledních detailů změnila život Čechů Babišova vláda. Tím, kdo nařizuje, však není premiér Andrej Babiš, není to ani předseda Ústředního krizového štábu Roman Prymula, jsou to dvě čísla o probíhající pandemii. První cifra informuje o „smrtnosti“ a říká, že po napadení koronavirem z Wu-chanu umírá něco mezi jedním a třemi procenty nakažených. Druhá cifra v hodnotě 2,6 udává nakažlivost nemoci COVID-19, tedy průměrný počet lidí, na které koronavirus přeskočí z jednoho nemocného.

Veřejní činitelé z Česka nevysvětlují, co tato čísla znamenají, i když jejich striktní kroky v boji s nákazou přesně určují. Lze však předpokládat, že došli k obdobným závěrům jako Německá epidemiologická společnost. Pokud se budou v osmkrát menším Česku události ubírat stejným směrem jako u západních sousedů, pak vyhlídky nejsou skvělé. Nakažlivost na úrovni 2,6 způsobí, že už po dvou měsících od vypuknutí epidemie, tedy někdy počátkem května, bude mít Česko najednou 800 tisíc nemocných, ze kterých bude potřebovat intenzivní péči každý dvacátý, přitom na jednotce intenzivní péče několik dnů stráví. To vyžaduje až 150 tisíc intenzivních lůžek vybavených ventilátorem, případně oxygenoterapií. Takový náraz by nezvládli ani Němci, kteří mají k dispozici 30 tisíc takových lůžek. Český ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) obdobné údaje nezveřejňuje, optimisté však tvrdí, že lůžek JIP máme patnáct set, tedy vyloženě nedostatečný počet. Pokud ovšem nebude k dispozici potřebná péče, neudrží se smrtnost pod jedním procentem, jak to zvládli Korejci, ale může dosáhnout tří procent, jako zažili ve Wu-chanu a jak teď hrozí v Lombardii. V takové situaci nezbývá než „zploštit křivku“ nově nakažených, aby počet nemocných nepřekročil v jednom okamžiku určitou hranici, podle předsedy Prymuly deset tisíc. V tom případě by vybavení tuzemských nemocnic stačilo. Proto je třeba postup infekce zastavit, dostat pod kontrolu prakticky všechny nakažené a nelitovat ani takové karantény, která život v zemi „umrtví“.

Není to jediná možná strategie. Druhou zvolil v radikální podobě nizozemský premiér Mark Rutte; ten už občanům oznámil, že epidemii zastavit nelze a že za jedinou efektivní zbraň považuje tzv. kolektivní imunitu. Nechal sice zavřít školy a zrušil sportovní i kulturní akce, izoloval pečovatelské ústavy, aby ochránil nejohroženější, tedy nejstarší část obyvatelstva, nevyhlásil však omezený zákaz vycházení ani nezavřel obchody. Obecně postupuje, jako kdyby koronavirus přinesl jenom „horší chřipku“. Není to úplně extrémní názor, podobný přístup zmínili ještě předminulé úterý Jiří Beneš a Ladislav Machala z Kliniky infekčních nemocí po zjištění, jak rychle se koronavirus v Česku šíří: „Koronavirová infekce je při správném chování do značné míry srovnatelná s chřipkou. Ano, je zřejmé, že velká část naší populace tuto infekci prodělá, ale naprostá většina postižených se brzy uzdraví bez jakýchkoli zdravotních následků,“ uvedli experti. Skutečně existují data, podle kterých by to mohlo fungovat. Podle obvyklých odhadů koronavirus zasáhne čtvrtinu až polovinu populace, smrtnost však nemusí být velká, jak se dosud soudilo. Tým epidemiologů pod vedením harvardského profesora Marca Lipsitche došel k závěru, že i v nepříznivých podmínkách Wu-chanu dosáhla smrtnost hodnoty 1,4 procenta. Pokud se tedy zdravotnický systém připraví, poklesne smrtnost pod 0,5 procenta na dohled dopadů běžné chřipky, u které epidemiologové uvádějí 0,1 procenta. To znamená, že má na vrcholu každoroční chřipkové sezony na svědomí každé desáté ze všech úmrtí.

Týdny čekání

Holandský přístup je spíše výjimkou, a tak nelze popřít, že Česko patří v boji s koronavirem k hlavnímu proudu. Zároveň je však zřejmé, že tuzemský model má zvláštnosti, které se dají shrnout souslovím „velká improvizace“. Čechům nic jiného nezbývalo, protože nebyli na příchod epidemie ani v nejmenším připraveni. Globální stav zdravotní nouze vyhlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) pod vlivem událostí v Číně 30. ledna. Češi reagovali po deseti dnech jen symbolickým zákazem přímých leteckých spojů do Číny. Devatenáctého února fakticky vypukla epidemie v Koreji a o dva dny později v Itálii. WHO mohla už tehdy vyhlásit světovou pandemii, učinila tak z neznámých důvodů ovšem až 11. března a zdejší vláda víceméně čekala až na tento signál. Jenom 3. března spustila první opatření pro zajištění nezbytného zdravotnického materiálu a teprve o tři dny později byla nařízena karanténa pro ty, kdo se vraceli z dovolené z evropského centra nákazy v severní Itálii. Nečekané zpoždění nabralo testování desítek tisíc navrátilců z italských a rakouských hor. Až ve druhém březnovém týdnu překročil denní počet testovaných hranici sto případů denně.

Časem se snad vysvětlí, proč už okolo 20. února vláda neaktivovala pátý a šestý stupeň pandemické pohotovosti podle platných předpisů, které předpokládají, že existuje na úrovni republiky i regionů plán, jak pandemii zbrzdit, včetně zajištění všech dostupných obranných prostředků. Místo toho s vyhlášením nouzového stavu čekala až do 12. března, kdy se k výroku o pandemii konečně rozhoupala WHO. Zároveň s vyhlášením nouzového stavu došlo k omezení ústavních práv takovým způsobem, že vzniklo odůvodněné podezření na porušení ústavy. Také potom se namísto plánu spustila improvizovaná sprcha jednotlivých opatření, kterou se podařilo zakrýt dosavadní zpoždění. Při zavírání hranic, obchodů i při omezování pohybu byla vláda opravdu o něco rychlejší než většina jiných evropských zemí a nedá se vyloučit, že tím opravdu přispěla ke zpomalení nákazy. Některé kroky dosud nemají v Evropě obdobu, konkrétně takřka úplný zákaz cesty za hranice a povinnost nošení roušek, které podle předsedy Prymuly zabrání 20 až 30 procentům případů nákazy. Tím se však vláda dostala do konfliktu s vlastní neschopností obstarat hygienický materiál; a to už se dalo řešit jedině tím, že se hrdinkami boje s koronavirem staly hospodyně vyrábějící nedostatkové roušky a že jako symbol krize slouží reklamní kampaň „Já chráním tebe, ty chráníš mě“, v níž přední herci propagují roušky a tím i nově nalezenou národní soudržnost.

Výroba roušek v krejčovské dílně Národního divadla moravskoslezského. Ostrava 20. března 2020. - Foto: Profimedia.cz

Nouzový stav byl se zpožděním vyhlášen, přesto nejméně do konce minulého týdne komplikoval efektivitu boje s koronavirem chaos, který zatím nedokázal zastavit ani Ústřední krizový štáb. Premiér Babiš ho svolal až na 17. března, když ještě předtím z jeho vedení vyšachoval ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD) a nahradil ho subalterním úředníkem Prymulou. Důsledkem jsou konflikty ministrů Hamáčka a jeho kolegy Vojtěcha při rozdělování ochranných pomůcek. Také proto se kvůli jejich nedostatku bouřili lékaři z první linie. Slova „vyvrcholení nekoordinovaného potupu“ a „odtržení od reality“ používá ve svých stížnostech Asociace českých a moravských nemocnic.

Tuzemská vláda ovšem není v Evropě jedinou z těch, které na rozdíl od Dánska a Švédska nestihly na překotný příchod pandemie včas reagovat, zdejší politici jen častěji než jinde skrývají nervozitu vyhrožováním občanům. Ovšem případné potlačení epidemie bude dostatečným důvodem premiéra i ministry pochválit.

Cena za karanténu

Minulý pátek vláda schválila dvacet miliard korun z evropských dotací na výhodné úvěry pro podnikatele s odloženým termínem splatnosti. Zároveň přislíbila ošetřovné rodičům všech školáků do třinácti let, kterým se zavřela škola, a zaručila se za mzdy, které zaplatí firmy zaměstnancům postiženým karanténou. Je to jen první krok, jak omezit ekonomické dopady vládních opatření proti pandemii, spíš gesto, že vláda hodlá pomoci. „Teď je priorita jasná, zdraví lidí,“ vysvětlil později v ČT vicepremiér Karel Havlíček (ANO) aktivity vládního týmu, který zasedá dvacet hodin denně, a poté dodal pozoruhodnou větu o budoucím postupu: „Během několika dnů, maximálně týdnů se to přetočí do jediné oblasti, a to je ekonomika,“ uvedl a ještě dodal, že na stole jsou otázky, jak znovu nastavit rozpočet, jak upravit dluhový program a „jak znovu nastartovat průmysl“. Tím fakticky řekl, že nastává druhé kolo improvizace. Karanténa a další protivirová opatření nařízená železnou rukou epidemiologa Prymuly začaly platit během pár dnů po 12. březnu a teprve po jejich vyhlášení začala vláda promýšlet ekonomické dopady.

Jako první zasáhla v pondělí 16. března Česká národní banka, které nelze nic vytknout. Na mimořádné schůzi její rada snížila základní úrokovou sazbu prozatím o půl procenta, další snížení se čeká po uzávěrce tohoto čísla Týdeníku Echo. K tomu vyzvala banky, ať nevymáhají splátky od firem postižených karanténou ani dočasně nevyplácejí dividendy. O víkendu premiér poprvé připustil, že bude třeba přepracovat rozpočet a namísto plánovaných čtyřiceti miliard zvýšit schodek na 200 miliard korun. K rekordní částce se dá dojít jednoduchým součtem výpadku daní pro případ, že ekonomický propad letos překročí pět procent HDP. Přitom bude záležet na průběhu karantény. Například David Marek ze společnosti Deloitte předpokládá výpadek rozpočtu přes 200 miliard v případě, že stát omezí aktivitu firem na dva měsíce.

Vláda zatím hovoří o konci karantény neurčitě a pokračuje v improvizaci. V pondělí projednala návrh na zvýšení rozpočtového schodku, vedle toho představila další pomoc pro podniky, zaměstnance i živnostníky. Opět šlo o bezprostřední reakci na to, jak sama omezila ekonomický provoz. Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) odložila červnové zálohy na daň z příjmu, nejméně o tři měsíce se zdrží třetí a čtvrtá vlna EET, půl roku nebude nutné platit důchodové pojištění. Klíčovým opatřením má být „kurzarbeit“ z dílny ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové (ČSSD). Zároveň se stát musí vypořádat s požadavkem, ať nahradí ztráty každému, kdo nějaké utrpěl. Předseda Hospodářské komory Vladimír Dlouhý už doporučil zvýšit současný státní dluh ve výši 1,7 bilionu o polovinu. Nutno dodat, že německá vláda zatím slibuje vzhledem k výkonu své země stejnou částku.

25. března 2020