Jakou vojenskou techniku posílá Česká republika na Ukrajinu? A jsme kvůli tomu v ohrožení? Deník Echo24 v úterý jako první informoval, že Česko posílá ukrajinské armádě jako vůbec první země také desítky tanků a bojových vozidel pěchoty. Těžká technika začíná rychle střídat humanitární materiál. Jiné země se k pomoci takového formátu teprve odhodlávají. Předseda bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny a člen výboru pro obranu Pavel Žáček (ODS) v rozhovoru říká, že si nemůžeme dovolit Ukrajinu vojensky nepodporovat. „Znamenalo by to zhroucení světového řádu tak, jak ho známe a hájíme. Jiná cesta není.“

Jaká bude podle vás reakce představitelů Ruska na zjištění, že Česko dodává na Ukrajinu těžkou vojenskou techniku?

Česká republika od začátku deklarovala, že bude na základě dohody s Ukrajinou dodávat ozbrojeným silám válečný materiál, a to jak lehkého charakteru, tak i těžkého. Ten těžší pochopitelně nebyl specifikován. Vláda o tom rozhodovala v utajovaném režimu, což je logické, protože ten proces výběru a specifikace dodávek a nakonec i samotná doprava musela být chráněna před útočníkem, abychom se nestali znovu cílem nějakého útoku, k jakému došlo například ve Vrběticích.

Hrozí tedy něco podobného? Nejsou podobné dodávky bezprostředním rizikem pro občany ČR?

Pokud to všechno proběhne v tajném režimu, tak si myslím, že riziko je sníženo. Ale jestli se ptáte, zda státy NATO a EU nemají dodávat zbraně Ukrajině, protože se máme bát Ruska, tak jsme to prohráli předem. My všichni, včetně neutrálních států a orgánů EU, jsme se poprvé ve své historii rozhodli, že ta agrese je tak závažná a hrozivá, že pomáhat musíme. Otázka nestojí, jestli se máme bát. Jestli se bát budeme, tak prohrajeme. A za chvilku budeme mít Rusy i na našem území.

Vláda, ministerstvo obrany a další složky snižují riziko tím, že se o těch dodávkách jedná v režimu utajení a tím, že je to neveřejné. Dnes je samozřejmě nová situace, když už se některé ty fotografie dostaly na veřejnost. Naprosto chápu, proč to paní ministryně a generální štáb nechtějí komentovat.

A jak je možné, že na internet fotografie té techniky unikly, když ty dodávky mají probíhat v přísně utajeném režimu?

Kvůli tomu, že tato válka je vedena novým způsobem: je to informační válka, je to válka, kde fungují sociální sítě. Přenos informací odkudkoli, z bojiště, nebo dokonce i z Ruska je téměř okamžitý. Je pochopitelně velmi obtížné některé věci udržet pod pokličkou. Ty informace o lehkých zbraních se už dříve objevily na ukrajinských twitterových účtech. Když dodáváte něco většího, musíte dávat mnohem větší pozor, kdy a kudy se to stěhuje, kdo na tom participuje, jak je to maskováno. Dříve či později to někdo zveřejní; například ti vojáci, kteří s těmi prostředky bojují a brání svou vlast a kteří nám děkují za pomoc. Je to otázka času. Proti tomu se moc udělat nedá. Na druhou stranu si myslím, že naše vláda byla schopna utajit a držet ty přesuny v příslušném neveřejném režimu. To byl naprosto skvělý výkon a řekl bych, že se to na veřejnosti objevilo prostřednictvím sociálních sítí poměrně pozdě.

A pak je tu pan poslanec Ondřej Benešík, který sdílí na sociálních sítích fotografie vlaku plného tanků a tak dále.

Dneska už je to v zásadě venku. My jsme k tomu nepřispěli. Myslím ale, že můžeme být hrdí na naši vládu, jakým způsobem podporuje ukrajinské ozbrojené síly proti ruským vrahům a okupantům. Je to hodnotová věc. Oni hájí Evropu. Na druhou stranu nic konkrétního nemohu potvrzovat a žádám o pochopení, že dneska není doba, aby se uváděly specifikace té techniky, nebo dokonce počty.

Nemůže konflikt na Ukrajině přerůst v zástupnou válku mezi NATO a Ruskem?

My si parametry té války nevybíráme. Nejsme tím agresorem. Pouze pomáháme ozbrojeným silám Ukrajiny na základě žádosti ukrajinské vlády, která je legitimní, demokraticky zvolená a která se na nás s žádostí o pomoc obrátila. Nemáme variantu nepomáhat. Jejich ozbrojené síly opravdu bojují i za nás.

Pokud se podíváte na charakter té techniky, ať už lehké nebo těžké, tak většinou jde o techniku, která tu zbyla po Varšavské smlouvě. Je to technika ze sovětské éry, ať už naší výroby nebo jiné. Je to něco, co ukrajinští vojáci umějí dobře ovládat. Oproti tomu americká vláda tam dopravuje i moderní technologie a techniku, kterou mají ve výzbroji dokonce i speciální síly, protože pochopitelně žádnou sovětskou techniku nemá. Tu otázku pokládáte špatné straně. My ten konflikt nerozdmýcháváme, ale nemůžeme si dovolit nepodporovat ukrajinskou stranu, protože by to znamenalo zhroucení světového řádu tak, jak ho známe a hájíme. Jiná cesta není. Dodávky poskytujeme jako jednotlivý stát, ačkoli jsem díkybohu součást NATO. Pokračují v tom i další státy – Spojené státy, Polsko, dokonce i neutrální země. Část materiálu platí EU. Jak si to interpretuje Rusko, je jeho věc. To je agresorem a nemá na Ukrajině být.

A co když na Ukrajinu pošleme tolik vojenského materiálu, že nebudeme mít v případě napadení čím bránit vlastní území?

My jsme součástí kolektivní obrany. Ta se aktivizuje jako celek. Podívejte se, jak probíhá spolupráce na Slovensku. Stejně jako je NATO schopno reagovat v Polsku, baltských zemích, v Rumunsku a Maďarsku, tak bude reagovat taky tím, že doplní naše možnosti v živé síle i technice na našem území. Pokud to bude zapotřebí. Toho bych se nebál. Naopak jsme v situaci, kdy můžeme nahrazovat techniku, která je závislá na ruských náhradních dílech a opravářích, moderní technikou.

Můžete z pozice předsedy bezpečnostního výboru říct, zda jste v poslední době zaznamenali zvýšenou aktivitu ruských tajných služeb na českém území?

Samozřejmě se na to ptáme, když si zveme představitele bezpečnostních složek, včetně zpravodajské komunity. Slováci, Němci, Francouzi a další teď vypovídají ze svého území rozsáhlé skupiny ruských zpravodajců pod diplomatickým krytím. Na rozdíl od našich partnerů, kteří to teď dohánějí, už to máme odpracováno. Díky tomu, jak jsme reagovali po Vrběticích, jsou dnes ochromeny možné aktivity těch ruských rezidentur na našem území. Ale neříkám, že jsme nepřijali nějaká opatření, která by ve spolupráci s partnery mohla odhalovat plány Rusů. Je to logické. Když byli schopni aktivovat své speciální jednotky po Vrběticích – a to u nás byl hluboký mír – , tak je jasné, že se mohou snažit vyvíjet aktivitu i dnes. Ze strany naší zpravodajské komunity jsme byli ubezpečeni, že se nic neděje a že mají situaci pevně v rukou a že veškeré potenciální aktivity monitorují.