O zapeklitých záležitostech na polích nejen kulturních

Víte o nějakém masochistovi?

O zapeklitých záležitostech na polích nejen kulturních
Víte o nějakém masochistovi?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Za měsíc už toho bylo napsáno a řečeno mnoho. Nad rozhodnutím ministra kultury Staňka nečekaně odvolat v jeden den dva ředitele významných institucí, Jiří Fajta z Národní galerie Praha (NG) a Michala Soukupa z olomouckého Muzea umění (MU), se stále vnáší mnoho otazníků. Opravdu museli na hodinu letět? Udělali něco tak strašného? Nejde o něco jiného? O osobní mstu bývalého primátora Olomouce, kterou odnesl i Jiří Fajt? Vyhovění přání Miloše Zemana, který Fajta bere jako svého osobního nepřítele? Temné plány, jak přelít peníze určené pro investice v obou institucích? Nebo ještě o něco jiného? Rozprava probíhala ve čtvrtek 9. května.

Rakušanová: Myslím, že to je kombinace toho všeho, co jste vypočítal. Hlavně je to ale rozehrávání parciálních soukromých zájmů na půdě kultury a kulturních institucí. Plyne to také z toho, že máme slabého ministra kultury, který má mimořádně slabý mandát: je na něj útočeno z vlastní strany, je ministrem v druhé Babišově vládě, ve které hraje sociální demokracie druhořadou roli. Ten člověk se proto nestará o kulturu, ale o své vlastní přežití, podbízí se nejsilnější straně a nechává ji realizovat soukromé, pro kulturu nebezpečné zájmy. A ačkoli Andrej Babiš neustále tvrdí, že resort kultury patří jeho koaličním partnerům, tak to není pravda. Kdykoli se potřebuje zviditelnit a realizovat nějakou vlastní agendu, tak mu Staněk vyklízí pole. Pak se dějí věci jako franšíza Centre Pompidou v Národní galerii, což je myslím typický nápad Babiše jakožto člověka zakomplexovaného, provinčního, snobsky obdivujícího západní značky, který tím dává všanc Národní galerii primitivní kulturní kolonizaci.

Takže Babiš… Myslíte si, že o tom, co Staněk chystá, věděl?

Juříková: Ano, myslím, že o tom musel vědět. A že Babiš se Zemanem udávají i v této věci noty.

Havránek: Podíval bych se na to z širší perspektivy. Zaprvé je zřejmé, že kauza Muzea Olomouc se musí oddělit od kauzy NG. Odvolání ředitele MUO proběhlo na základě důvodů, které byly velmi rychle a podrobně vyvráceny zaměstnanci muzea, kteří mimo jiné všichni stojí za odvolaným vedením. A zadruhé, že odvolání ředitele NG není jen kauzou Staněk–Fajt, protože to nám nepomůže pojmenovat problémy NG. V případě největšího českého muzea umění je to další projev dlouhodobé a cyklicky se opakující krize. NG má zastaralou strukturu, která vůbec neodpovídá historickému vývoji institucí umění ani vývoji vědění o historii umění. A třicet let se ministři vracejí do stejného bodu, opakují podobný scénář řešení, který je v rovině osobní. Podléhají představě, že když vymění jednoho silného ředitele za jiného, tak splní svoji politickou misi. One man show bude pokračovat …

To vypadá, jako byste mluvil o Fajtovi stejně jako o Knížákovi…

Havránek: Ano, Knížák muzeum centralizoval a izoloval, ale centralizace podobně pokračovala i za Jiřího Fajta: on také nebudoval názorovou a mocenskou pluralitu uvnitř galerie. Je pravda, že se zaměřil na konsenzus s veřejným míněním, postavený na tom, že by NG měla vypadat jako velká západní muzea, což se mu opravdu povedlo. Ale největší moderní muzeum by si mělo klást kritickou otázku, jak pokračující výzkum kulturní identity mění pohled na minulost, a k jejímu zodpovězení přejímání modelů nestačí. 

Skřivánek: Shodneme se, že je to širší problém. Ale zároveň to nese rysy úplně chaotického rozhodování, kdy se ministr chytá čehokoli, co může použít. Příklad je poněkud satirický článek Ondřeje Chrobáka, který ironizuje ideu výstavby Středoevropského fóra v Olomouci: ten článek vyšel u nás v Art+Antiques v pravidelné Ondřejově rubrice. A ministr Staněk se toho chopí a slouží mu jako podpůrný argument, aby vyhodil ředitele Muzea umění Olomouc. To je dost šílené. Ano, můžeme se bavit o systémových věcech, ale první věc, kterou je nutné konstatovat, je, že takhle se to nedá dělat! Není možné na hodinu vyhodit dva ředitele, aniž ministr předloží relevantní důvody. V tom prvním náhozu zdůvodnění ministr mlel cosi o věcech, o kterých neměl ani tušení, něco o výstavě Charty 77, o problémech s bezpečnostní agenturou, prostě o podružných věcech, které v žádném případě nemohou být důvodem k takovému kroku. Ano, právně vzato, ministr má právo jmenovat a odvolávat, ale nesmí se to dít ryzí svévolí a prostředky kriminalizace osob, kterým se zatím nic neprokázalo: jak to napsal v odpovědi na protest ředitelů zahraničních galerií, že Jiří Fajt „se dopouštěl protiprávního jednání“… Kde zůstala nějaké presumpce neviny? To je v rovině pomluv a urážek.

Juříková: Ano, je to hrozná arogance. A zároveň je pravda, že to je důsledek třicetiletého přešlapování na místě. Neřešíme ten zásadní problém, jak má NG vypadat. Je fakt, že NG ztratila prestiž doma i v zahraničí, je tu pochybnost, zda má smysl v podobě, v jaké existuje. Paradoxní je, že jsme před dvaceti lety věřili, že ten člověk, který by to mohl změnit, bude Milan Knížák, že to bude spiritus agens, který vnese do NG jasný smysl a energii a vydobude pro ni určitou autonomii a narovná vazalský vztah s ministrem kultury. Také jsme se s ním na to téma setkávali a navzájem se ujišťovali, že v takové podobě nemůže NG existovat, že by se měla rozdělit a rekonstruovat. A Milan Knížák se zdál těm argumentům nakloněný. A pak se stal pravý opak. Galerii zakonzervoval a veškeré opoziční názory potlačil. Nakonec jsme zklamaně odešli. 

Kdykoli se Andrej Babiš potřebuje zviditelnit a realizovat nějakou vlastní agendu, tak mu Staněk vyklízí pole. - Foto: Jan Zatorsky

Ale to přece není případ Jiřího Fajta… Aspoň ve vztahu k veřejnosti se NG začala jevit úplně jinak.

Juříková: To je pravda, ale ani on nebyl ochoten vést dialog dovnitř, spíš se zaměřil na to, že ta galerie má být hlavně hodně vidět. Šel na to tak trochu populisticky. Ale je to pochopitelné v situaci, ve které převzal umrtvenou a podfinancovanou instituci.

Je fakt, že brzy po svém nástupu se zbavil ředitele sbírky starého umění Víta Vlnase a ředitelky Veletržního paláce Heleny Musilové… Někdo by mohl říct, že se mu to vrátilo. 

Skřivánek: Já bych také byl spíš pro model, kdy jsou výrazní ředitelé sbírek. Nemyslím si, že by se NG nutně musela rozdělit, určitě existují i jiné modely: třeba saská nebo berlínská muzea existují pod jednou střechou, ale mají značnou autonomii. Jde o to, jaké získají pravomoci a prostředky, které jim tu volnost umožní. To se pak vrací k politické reprezentaci, protože NG je zřizována ze zákona a těžko si představit ředitele, který na jedné straně dá volnost ředitelům sbírek a zároveň za ně nese veškerou odpovědnost, kterou má ze zákona.

Rakušanová: Ta odpovědnost musí jít výš, na ministerstvo kultury. Ono je zřizovatelem, takže by mělo mít jasnou představu, kam by měla NG směřovat. Mělo by být schopné po ní vyžadovat špičkové odborné výkony, zároveň ji ale bránit před vnějšími vlivy a před vykořisťováním ze strany soukromých subjektů.

Padlo tady, že prestiž NG dlouhodobě klesala. Platí to i pro těch posledních pět let, kdy ji vedl Jiří Fajt? Vždyť najednou NG začala žít i pro veřejnost.

Juříková: Ano, ale ředitel se musí věnovat i posílení vnitřní struktury. A to kvůli mnoha dalším svým naléhavým potřebám příliš nestíhal. 

Skřivánek: Ono je paradoxně jednodušší přivézt výstavu Marie Lassnig nebo Gerharda Richtera než vytvořit a připravit komplexní výzkumnou práci třeba o poválečném českém výtvarném umění a pak udělat výstavu.

Ale velká výstava byla věnovaná Karlu IV. a pěkná nová expozice o meziválečném umění je ve Veletržním paláci.

Rakušanová: Ta nová expozice První republika je výsledkem spolupráce Anny Pravdové, Hany Rousové a Lady Hubatové-Vackové.

To přece nevadí, že to není práce přímo Fajtova. Naopak je správné, aby se ředitel věnoval ředitelování, ne?

Všichni: Ano, souhlas.

čem Jiří Fajt udělal největší chybu? Proč o něm mluví někteří lidé z oboru tak kriticky? Proč se třeba nepohodl s Adamem Budakem, kterého původně přijal na místo šéfkurátora?

Havránek: Přeřadil ho na místo „kurátora zvláštních projektů“. Fajtovo zdůvodnění toho honoráře, že musí pracovat nad rámec svých povinností, protože nemá šéfkurátora, na mě působilo poněkud trapně.

Skřivánek: V NG působí asi třicet kurátorů. Jejich průměrný plat je kolem pětatřiceti tisíc. Takže měsíční honorář, který si Jiří Fajt připsal, je zhruba dvojnásobek měsíčního kurátorského platu. To bych ještě pochopil v případě výstavy Karla IV., což byl opravdu jeho projekt a šel výrazně nad rámec ředitelských povinností.

No, je to poněkud faux pas…

Juříková: Ano, ale na druhé straně, pokud si představujeme, že v čele takové instituce, jakou je NG, by měla stát mezinárodní osobnost, a tou Jiří Fajt je, tak by měla být ohodnocena na příslušné úrovni. A jestliže to ministerstvo kultury není schopno řešit jinak, než že ho jeden ministr do té situace s autorskými honoráři vmanipuluje a druhý ho pak kvůli tomu odvolá, je to hodně nefér.

Havránek: Žádost o adekvátní honorování práce je zcela ospravedlnitelná, plat ředitele NG, a nejen jeho, ale i platy dalších pracovníků jsou prekérní, všichni cítíme, že tímto způsobem se to ve veřejném sektoru dělat nedá.

 

Skřivánek: Ono by šlo ale říct, proč by neměl mít ředitel NG srovnatelný plat třeba s ředitelem Českých drah? To nemá ani náhodou. Nebo říct, že když tedy ministr Staněk kritizuje souběh činností u Fajta, tak co jeho souběh, kdy je zároveň ministrem, poslancem, jednu dobu byl i primátorem? Čili všechny důvody, které pan Staněk uvedl, lze nějak zrelativizovat, a i kdyby došel k názoru, že mají být oba ředitelé odvoláni, tak v žádném případě to není na to, aby byli odvoláni na hodinu jako nějací kriminálníci.

 

Prosím vás, co víte o tom případu s obrazem Mistra vyšebrodského oltáře? To je přece kauza, kterou připomínají Fajtovi kritici jako důkaz čehosi nekalého. Obraz, který byl na aukci ve Frankfurtu vydražen ani ne za 3 miliony, pak to koupil za neznámou částku pan Fuxa a najednou byl ohodnocen na 65 milionů. Jak se v tom vyznat?

Juříková: Jestliže v něčem figuruje pan Jan Třeštík, tak bych zpozorněla.

Rakušanová: Mimochodem, když jsem zmínila tu franšízu se Centre Pompidou, tak symbolickým aktem byla návštěva Emmanuela Macrona ve Veletržním paláci, kde ho doprovázel nikoli někdo z NG, nikoli Anna Pravdová, autorka dotyčné expozice, která mluví dokonale francouzsky, ale právě pan Třeštík… Pan Třeštík, který vlastní soukromou galerii, který vystavuje výtvory vrcholných manažerů Agrofertu, konkrétně mazaniny pana Faltýnka. Potom samozřejmě vzniká dojem, že tam jde o něco úplně jiného než o zájmy NG.

Skřivánek: Ta souvislost je v tom, že Jan Třeštík je členem správní rady Nadačního fondu Richarda Fuxy, který je vlastníkem toho obrazu Mistra vyšebrodského oltáře.

Ale jak to souvisí s Fajtovým odvoláním? Není tohle tedy ten důvod? 

Skřivánek: Ale to ministr Staněk vyloženě popírá, dokonce prohlásil, že kdyby tohle měl být ten důvod, tak ho odvolá už v lednu. Přitom to je přesně to, po čem by dejme tomu mohl skočit.

Rakušanová: No proč ho asi neodvolal v souvislosti s tou kauzou? Protože by do toho kromě Fajta zapletl i Třeštíka a Fuxu, kteří ten obraz nabízeli. A Třeštík sdílí stejné zájmy s Babišem, zviditelňujícím se před prezidentem Macronem! Já se nemohu zbavit dojmu, že to vede do nejvyšších míst. Můžeme si za to ale částečně sami. Tady zásadně nefunguje komunikace mezi polem mocenským, odborným, akademickým a uměleckým, abych použila terminologii Pierra Bourdieua. Mezi těmi poli by měl existovat průnik, který je schopen odolávat nekompetentním ministrům, zásahům a rozmarům moci i intervencím soukromých lobby. Ale my jako odborná veřejnost jsme nebyli za posledních třicet let schopní prosadit mechanismy, které by tento průnik zajišťovaly.

No jo, ale co s tím? Neukazuje se, že to pole řekněme odborné a umělecké, kterému se posměšně říká také kulturní fronta, se stává bezmocnější a bezmocnější – a v očích veřejnosti také směšnější? My tedy můžeme uvést výhrady, které je možné proti Jiřímu Fajtovi mít, jako je možné mít je proti komukoli, ale pak nějaký ministr, který nemá žádnou autoritu ani kompetenci, do toho hodí vidle a všichni jen bezmocně hledí. Co s tím?

Skřivánek: Asi by se mělo začít s něčím konkrétním, třeba s naplněním vládního prohlášení o přijetí zákona o veřejných institucích. A kromě toho si myslím, že to není jen problém ministerstva, čekal bych také, že se ozve kulturní výbor parlamentu a zeptá se, co se to děje, a nechť to ministr ráčí vysvětlit.

Havránek: A doplnil bych, že na ministerstvu kultury by měly existovat dvě sféry: výkonná moc – politici, kteří jsou volení a přicházejí tam na základě vládních nominací. A pak schopní úředníci, kteří hájí dlouhodobé koncepce ve spolupráci a vstřícném dialogu se zaměstnanci příspěvkových organizací, kteří pracují na podobných problémech v terénu. Úředníci by měli být chráněni od chvilkových zájmů politiků a poskytovat jim odborný servis.

Ještě k té Olomouci… Jak ona k tomu přijde?

Juříková: Na mě to dělá dojem, že tam je nějaký osobní zájem… A pak je tu jedno podezření, jde tam opravdu o 600 milionů korun na stavbu nové budovy SEF – a to nejsou malé peníze. No tak se tam hraje o ně… Ale to jsou opravdu jen zákulisní dohady. Ale divíte se, že se objevují? Myslím, že kolegové z Olomouce mají dobrou paměť a mohli by vyprávět detailněji o situaci za primátorování současného ministra.

Víte o někom, kdo by mohl být ředitelem NG?

Rakušanová: Víte o nějakém kolegovi masochistovi?

Juříková: A který by chtěl být jmenovaný tímto ministrem? 

 

16. května 2019