Nejen o konci Ficovy éry s Markem Maďaričem

Možná přijde cirkusák

Nejen o konci Ficovy éry s Markem Maďaričem
Možná přijde cirkusák

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Slovensko čekají 29. února přelomové volby – přelomové v tom smyslu, že velmi pravděpodobně končí éra Roberta Fica a jeho levicové strany Smer. Fico dominoval slovenské politice od roku 2006 s malou přestávkou dlouhých čtrnáct let. Jediným ministrem vlády, který za celou tu dobu vystoupil z vládního vlaku, je Marek Maďarič (53). Před dvěma lety, bezprostředně po vraždě novináře Jána Kuciaka, rezignoval na funkci ministra kultury. Od té doby je nezařazeným poslancem.

Co jsme se za ty dva roky od vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové dozvěděli o Ficově Slovensku?

Na úvod musím zdůraznit, že domněnka, že by za vraždu nesl nějakou odpovědnost Robert Fico, je nesmysl a vždycky byl. Samozřejmě že ta vražda je jednou z příčin jeho demise, posléze i pádu jeho vlády, že urychlila pokles preferencí Smeru. Ty tenkrát bezprostředně spadly o čtyři pět procent. Přispělo to k tomu, že dnes Smer vůbec musí bojovat o to, jestli bude aspoň první na pásce, o možnosti sestavit vládu ani nemluvě. Což bylo dlouho něco nepředstavitelného. Zpětně viděno už jen kvůli tomu by vražda Kuciaka absolutně nebyla v zájmu tehdejšího premiéra. Samozřejmě ale nějakým způsobem s vládnutím naší garnitury souvisela. Nechci se přeceňovat, ale koneckonců jsem byl místopředsedou strany a to, že jsem se v roce 2017, několik měsíců před vraždou, funkce vzdal, mělo taky nějaké důvody. Smer už přestával mít drajv, neobměňoval lidi. Tehdy jsem varoval, že bychom mohli dopadnout jako před námi Mečiarovo HZDS a posléze Dzurindova SDKÚ (Slovenská demokratická a kresťanská únia – Demokratická strana – pozn. red.) čili silné vládní strany, které postupně zanikly. Což se skutečně může stát.

Vy jste podával demisi ve chvíli, kdy část opozice a prezident Kiska naznačovali, jako kdyby Fico s vrahy něco měl. Taky jste si to myslel?

Vraždu Jána Kuciaka a jeho snoubenky jsem okamžitě považoval za mimořádně vážnou věc, ale nějakou přímou souvislost jsem nepřipouštěl. Tehdy stejně jako dneska. Jen jsem měl dojem, že v tak vážném momentu by vláda měla vyvodit i nějakou formu politické zodpovědnosti. I kdyby jen proto, že vyšetřovatelé vyslovili hypotézu, že vražda souvisí s Kuciakovým psaním. Všichni věděli, že on psal kriticky hlavně o představitelích vlády. Člověku hned naskočilo, že nedlouho před vraždou žádal o policejní ochranu právě kvůli výhrůžkám Mariána Kočnera (podnikatele, který dnes u soudu čelí obžalobě z objednávky vraždy pozn. red.). Ačkoli tehdy se ještě nepředpokládalo, že právě Kočner je objednavatelem. Mně se zdálo, že by měl odstoupit ministr vnitra. Na to jsem čekal, a když se to nestalo, přijal jsem politickou zodpovědnost aspoň individuálně já. V době vraždy myslím málokdo věděl, já taky ne, do jaké míry si Kočner dokázal jisté lidi v soudnictví, na prokuratuře zavázat, patrně je i řídit. Vznikla síť, přičemž nepředpokládám, že by byla od počátku budovaná. Prostě to tak vyrostlo.

Kdy ta síť vznikla?

Je to dlouhý příběh, každopádně začal už před nástupem Smeru. Speciálně Marián Kočner si zřejmě budoval vztahy s politiky různých stran od 90. let. Vždyť kdo byl jeho největší úlovek? Bývalý generální prokurátor Slovenska Dobroslav Trnka, který byl podle všeho v takovém stupni podřízenosti, že si Kočnerem nechal namontovat ve své kanceláři skrytou kameru. Už se objevily nějaké nahrávky. No a tento Trnka byl dosazen za druhé Dzurindovy vlády. Jedním z těch, kdo se tehdy za něj silně zasazovali, byl Daniel Lipšic, pozdější ministr spravedlnosti za KDH, dnes u soudu právní zástupce Kuciakových a Kušnírových. To zmiňuji jako pars pro toto. Fenomén Kočner prochází napříč časem a napříč různými vládami. Ale neříkám, že za všechno může bývalá pravice. Na to jsme vládli příliš dlouho. A po vraždě ty nešťastné reakce Roberta Fica, nedoložené výroky, že za demonstracemi proti vládě může být George Soros… Nebo jak na tiskovce postavili na stůl milion eur v hotovosti jako odměnu za informaci, která povede k odhalení vrahů.

Vypadalo to až trochu balkánsky.

Já se snažím být empatický a dokážu si představit stres, jaký premiér prožíval. Myslím, že jeho dotčenost byla upřímná, že u lidí, kteří předtím toužili po jeho odchodu z politiky, nastal zkrat, že se jim to v hlavě slilo. Včetně prezidenta. Premiér to mohl cítit jako nespravedlnost. Každopádně od něho byla ohromná chyba, že nevyvodil politickou odpovědnost u ministra vnitra Roberta Kaliňáka. Ten už byl stejně pod tlakem kvůli propojení s daňovým podvodníkem Ladislavem Bašternákem, zjistilo se, že ministr lhal, když tvrdil, že s ním nemá nic společného. Praskla na ně finanční transakce. A do toho zapadla pikantní okolnost, že právě v bytě patřícím Bašternákovi bydlel Fico. Emoce se vzedmuly na obou stranách.

Řekl byste, že Fico je osobně zkorumpovaný?

Hodně sugestivní otázka. Zatím nikdy z takových věcí nebyl obviněn. O. K., objevila se obvinění založená na nějakých nahrávkách, že sháněl peníze pro stranu. Ale vy jste se ptal na osobní zkorumpovanost. Opoziční lídr Igor Matovič kdysi přišel s absurdním obviněním, že Robert Fico má v cizině na tajném kontě stovky milionů eur. Nic se neprokázalo. Myslím, že ani z normálních opozičních lídrů nikdo Fica nepodezírá, že by osobně byl zkorumpovaný.

Vy Fica dobře znáte. Co tedy byly jeho motivace, jaké měl pohnutky pro politické angažmá?

Fico je homo politicus. Rodilý politický vůdce. Do politiky přišel už v 90. letech, tuším, že patrona mu tehdy trochu dělal i náš dnešní velvyslanec v České republice Peter Weiss. A posléze zase Fico Weisse posunul do role diplomata. Nicméně jsme u Petera Weisse, 90. léta, Fico je členem Strany demokratické levice SDL. Už v ní prokazuje velkou dravost a schopnost oslovovat lidi. I uvnitř strany si vydobyl popularitu. Ve volbách roku 1998 získal nejvíc preferenčních hlasů ze všech kandidátů SDL, ale ve vládě nedostal žádný post. Tam někde se zrodilo rozhodnutí založit Smer. Pohání ho tedy politický talent i ctižádostivost. Politika je jeho život. Myslím, že i Ficovi soupeři by vám přiznali, že on patří k největším politickým talentům moderního Slovenska. Má ohromnou schopnost manažovat lidi. Je neuvěřitelné, že za celou tu dlouhou dobu, od roku 1999 dodnes, ze strany odešel jeden jediný poslanec – totiž já. Prostě dokázal pracovat s lidmi, vyvažovat různé proudy. Dnes už je politicky i mentálně jinde: unavený, sám sebe opakuje, už se neposouvá.

Měl někdy i autentické názory, nebo jen dělal politiku podle hesla Čím déle vládneme, tím déle vládneme?

Je to pragmatik schopný se přizpůsobovat, tedy žádný čistý ideolog. Ovšem sociální věci tlačil vždycky, to v něm je. A nebylo mu cizí ani zdravé národovectví. Národní i sociální dokázal zkombinovat dost autenticky, myslím, že to v něm opravdu bylo.

Co dnes na Slovensku znamená národní?

Že si hledíte tradic. Určitě to neznamená vymezování se vůči Čechům. Speciálně Robert Fico měl k Čechům vždycky blízko, udržoval tam i politicky vždycky vynikající kontakty, k prezidentu Zemanovi dodnes. Ale v jistých obdobích jsme si užívali s našimi Maďary. Tehdy v nejdůležitější straně maďarské menšiny SMK byli lidé, kteří prosazovali autonomii. Citlivá záležitost, notabene v dobách, kdy se Slovenská republika teprve formovala. Dnes mezi slovenskými Maďary dominuje ke státu loajální Bugárův Most-Híd, takže není žádný problém.

Můžeme Smer považovat za postkomunistickou stranu a Fica za lídra postkomunistu?

Přísně vzato byste nějakou spojitost našel. Fico byl zamlada členem KSČ, pak byl ve Straně demokratické levice, v niž se na Slovensku komunisté přeměnili. Posléze Smer nejdřív SDL přebral voliče, vytlačil ji z parlamentu a nakonec s ní z pozice silnějšího zfúzoval. Jistěže Fico uměl pracovat s tím, že část Slováků chová nostalgii po časech před rokem 1989, takové to: Nebyla to jen černá díra. Na druhou stranu Smer nestaví na nostalgii po reálném socialismu. Koneckonců byl přijat k Evropským socialistům.

Ani sociologicky jste nebyli mladí komunisté, svazáci? Ostatně i vy jste stihl být v KSČ.

Ano. Ale že bychom se cíleně, lidé s minulostí v KSČ, grupovali do nové strany, to ne. Smer rozhodně nevznikl z nějaké předlistopadové zlaté mládeže. Ta se po revoluci vydala velmi rychle ekonomickou cestou, poměrně lehce se domohla majetků. Řekněme jako Andrej Babiš. Naopak Robert Fico pochází z chudé venkovské rodiny. Táta mu dost brzy zemřel, matka pracovala v prodejně obuvi. On z žádného prominentního prostředí nevzešel. Byl samozřejmě ambiciózní, ale sám by vám musel povědět, proč vstoupil do strany a kolik v tom bylo kariérismu.

Jaký je osobně? Zanevřel třeba na vás, když jste opustil vládu?

Ptáte se na dlouholetý kolegiální vztah, který měl své fáze. Nejlepší, nejsrdečnější to bylo v opozici. Jiný vztah byl, když on už byl premiér, pochopitelně obklopený mnoha lidmi, a já zase pracoval na ministerstvu kultury. Takže jsme se navzájem vzdalovali. S tím, jak jsem i veřejně začínal být kritičtější, tak i proto naše vztahy už nebyly jako kdysi. Demisi jsem Robertovi oznámil po telefonu. Od té doby se nescházíme, ale nejsme ani nepřátelé. Nedávno o mně někde prohlásil, že si mě váží, ale že jsem politický autista.

Souhlasil byste, že ficovská éra teď končí?

Samozřejmě, nedá se dokonce vyloučit, že strana v opozici zanikne. Robert je bojovník a i z opozice se bude pokoušet něco dělat, ale síly už došly. Ve Smeru není nikdo, kdo by tu stranu dokázal vzít a přenést přes těžké období, které teď nastane. Pravděpodobně myšlenku sociální demokracie na Slovensku časem převezme nějaká jiná strana, značka Smer se vyčerpala.

Nevyplývá z toho, že na Slovensku za třicet let svobody politické strany fungují vlastně jako nosiče pro silné lídry, že strany jako HZDS, SDKÚ, teď i Smer v podstatě byly strany na jedno použití?

Mečiar, Dzurinda a Fico byli třemi nejvýraznějšími figurami slovenské politiky. Ale dneska už to máte všude. Možná se uvidíme za dva roky, a vy mi řeknete, že ČSSD už to taky má za sebou.

Smer je dnes svázaný s prorůstáním vlivových sítí do policie, prokuratury, justice, někdo mluví o únosu státu. Je i něco, v čem dlouhá Ficova vláda Slovensko povznesla?

Po roce 1989 jsme měli tři generace politiků. První tvořili lidé revoluce. Položili základy demokracie a státnosti. Patří sem lídři VPN a kvůli té státnosti i Mečiar. Druhá politická generace prohlubovala demokracii a upevňovala státnost – začleněním Slovenska do Evropské unie, do NATO. Sem počítám nejen Mikuláše Dzurindu, i Fica. On to byl, kdo nás ještě pevněji zakotvil v EU, skrz euro. Vlastně až do té nešťastné vraždy velmi razantně vystupoval v tom smyslu, že Slovensko musí patřit k tvrdému jádru Unie. Takže v politicko-státním smyslu Slovensku dlouho pomáhal i Fico. V jeho vládách seděli někteří dobří ministři, ale fakt je, že vzhledem k ohromné síle, kterou Smer disponoval, jsme mohli zemi posunout dál, a neposunuli. Za naše největší selhání považuji školství a zdravotnictví. Tady za tristní situaci Smer nese přímou odpovědnost. Moje žena je lékařka, bratr taky, oba se baví s kolegy doktory v České republice, takže vám mohu zodpovědně prozradit, že u vás je lékařská péče na mnohem vyšší úrovni. U nás se takovým zvláštním způsobem do zdravotnictví vpustil soukromý sektor a ten se víc stará o zisk než o lékařskou péči. Náš stát si nechal zprivatizovat různé ziskové věci jako laboratoře, nechal si na krku velké státní nemocnice a státní pojišťovnu, v jejímž zákaznickém kmenu jsou nejstarší a nejnemocnější klienti. To je dědictví Dzurindovy pravice. Ale Smer to skoro nezměnil. I dnes platí, že sestry a lékaři nejsou dobře zaplacení, takže utíkají, v první řadě k vám.

Je pro Slovensko problém odliv mozků, odchod mladších ročníků?

Relativně ano. Nemá to takové rozměry jako v Rumunsku, ale větší než v České republice. Vůbec Česká republika se v různých oborech pořád nějak vyvíjí, nevím, jestli to vidíte. Jste k sobě zbytečně kritičtí.

Co za fenomén je Marián Kotleba? Dají se jeho vysoké preference chápat jako výraz nějakých latentních sympatií k fašismu?

Je to extremistická strana v tom smyslu, že útočí na systém. Netají se tím, že by ho změnila. Určitě v jejich rodokmenu najdeme odkazy na slovenský štát, dokonce i elementy, které by šlo označit za neonacistické, uniformy, které připomínají Hlinkovy gardy. V minulosti až tíhnutí k vojenskému režimu. Dnes to tlumí a Slováci, kteří teď uvažují o volbě Kotleby, to z velké části nedělají z nějaké nostalgie po luďácích, ale jako protest proti establishmentu. Je to taková slovenská obdoba Svobodných v Rakousku. V každé zemi tento proud nabere svůj nádech. Těží i z neřešených problémů s Romy. Těží i z toho, že jiné strany národní kartu nehrají.

Před chvílí jste říkal, že právě Smer stál vedle sociálního i na národoveckém pilíři.

Ale přestal, když autonomistické tendence mezi slovenskými Maďary utichly. Logicky. Každopádně to není tak, že by voliči Kotlebu považovali za fašistu, tak jak ho běžně vnímají komentátoři nebo ostatní politici. Některým lidem imponuje, že je podobně jako oni proti Smeru, proti korupci.

Z této nálady asi nejvíc vytěží Igor Matovič a jeho Obyčejní lidé, ne? Nečekaní favorité voleb.

Matovič je taky fenomén, něco nevídaného. Trochu jako bylo Hnutí pěti hvězd v Itálii. Ta strana je kuriozita, donedávna čítala čtyři členy, mezi nimi Matoviče a jeho bratrance. Další kuriozitou je, že on každé čtyři roky obmění poslanecký klub. Před každými volbami hledá marketingově nosné téma a draftuje podle tématu jména na kandidátku. Takže jednou to byli výherci ceny Bílá vrána, protikorupční a jiní aktivisté. Tentokrát nejprve lovil v konzervativních vodách, asi se mu zdálo, že tématem voleb budou kulturní války, potraty, Istanbulská smlouva. Nabral na kandidátku lidi z KDH a konzervativce. Jistou dobu dokonce nabíral lidi z disentu a VPN, Františka Mikloška nebo Petera Zajace, pak je ale ponížil. Hnal je na detektor lži, načež oni za něj radši nekandidovali. Prostě každé čtyři roky nová kandidátka a mezitím mu někam odchází aspoň polovina poslaneckého klubu. Letos zvolil za hlavní téma kampaně opět protikorupční tažení. Dělá to cirkusáckým způsobem. Hodně voličů mu asi nedávno získal výlet do Cannes. Tam našel vilu bývalého ministra financí Počiatka a na dveře vily přibil oznámení, že toto bude majetkem Slovenské republiky. Podobně na Kypru našel na jednom domě schránky Penty a i tam na kameru prohlásil, že jeden ze spolumajitelů Penty Jaroslav Haščák půjde do basy. Nevím, jak to chce dokázat, paradoxně trojka na jeho kandidátce, bývalý policejní vyšetřovatel Kyselica, Haščáka vyšetřoval tři roky a ani ho neobvinil. Ovšem v té celkově chabé opoziční nabídce může být Matovič nakonec nejpřitažlivější.

A propos Penta: je vliv této finanční skupiny na Slovensku nepřiměřený, byl za Smeru spíš větší, nebo menší?

Každý velký hráč lobbuje, nejen Penta. Jde o to, jestli lobbujete normálně, bez úplatků. U Penty je zřejmé, že ona si vždycky dokázala podchytit někoho na ministerstvu zdravotnictví. Z kauzy Gorilla jasně vyplývá, že tam měla podchycené lidi za Dzurindových vlád, ve vládě Ivety Radičové pak ministr zdravotnictví dostal přezdívku Pentiarik, protože na důležitých postech resortu seděli lidé s historickou stopou v Pentě. A musím přiznat, že i za vlády Smeru ministryně zdravotnictví původě pracovala v pojišťovně Dúvera, která patří komu? Pentě. Penta provozuje lékárny, nemocnice – teď zrovna staví jednu velkou tady v Bratislavě –, pojišťovny. Takže je pro ni důležité, jaké ceny se platí za lékařské výkony atd. Ovšem Penta není jen slovenská skupina, Marek Dospiva asi není Slovák, nebo se pletu?

Abych to shrnul: po rozdělení Československa jste měli tři silné lídry, a ten nový se vždycky zrodil tak, že porazil vládnoucího alfa samce. Dzurinda pohřbil Mečiara, Fico Dzurindu. Může se někdo ze stávající opozice vypracovat do této ligy?

Zatím takového nevidím. Překvapuje mě to, ale generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků zatím žádný talent nevygenerovala. Ve své vlastní nemohoucnosti vygenerovala jen toho cirkusáka. Igor Matovič by nevyletěl, kdyby oni nebyli tak strašně slabí.

20. února 2020