Záchranné ministerské rošády A. B.

Zemanův vládní pudl

Záchranné ministerské rošády A. B.
Zemanův vládní pudl

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Co Miloš Zeman řekne, to Andrej Babiš udělá. Na první pohled zvenku viděná pevná aliance mezi prezidentem republiky a ministerským předsedou stojí na přísném vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Zeman si Babiše tak hýčká nikoli pro to, že by mu byl nějak zvlášť sympatický, rozuměl si s ním nebo s ním názorově souzněl. Pěstuje si ho, protože Andrej Babiš poslouchá. Důsledně. Vyslovená prezidentská přání neplní sice hned, ale nakonec ano. Všechna. Dalo by se říct, že zhruba s měsíční lhůtou dodání.

Desátého března si prezident republiky popovídal v rozhovoru s Parlamentními listy a jasně formuloval svá přání. Ministr zdravotnictví Jan Blatný a šéf diplomacie Tomáš Petříček musejí pryč z vlády. Andrej Babiš zadrmolí něco ve stylu, že odvolání členů vlády navrhuje on, nikoli prezident. A dodá, že v březnu rozhodně žádná odvolání nechystá. Dvaadvacátého března míří za prezidentem do Lán a žádosti o úpravy ve své vládě si vyslechne osobně. Tváří se ale, že s prezidentem o ničem takovém přece nemluvil.

Zemana tolik nezajímají osobně Blatný ani Petříček, byť druhého jmenovaného nesnáší. Je to bývalý asistent europoslance Jana Pocheho, kterého Zeman ministrem zahraničí odmítl jmenovat. Po krátkém intermezzu, kdy v Černínském paláci hostoval ministr vnitra Jan Hamáček, Pocheho asistenta Petříčka ministrem nakonec jmenoval. Ten v úřadě žádný velký výkon nepředváděl, ale konzistentně šel proti Zemanovým zájmům. Jak podporou Palestinců proti Izraeli, tak vůči Číně. Právě Izrael a Čína jsou přitom prezidentovy zájmy v zahraniční politice.

Sputnik a Jeruzalém, symboly nesplněných slibů

Blatný i Petříček se ale stali symboly Babišových nesplněných slibů, které Miloši Zemanovi premiér dával. Přesněji řečeno překážkami v jejich plnění. Naslibovat všechno, co si hlava státu zamane, a pak se snažit co nejvíc vysedět a neplnit je, je Babišovou oblíbenou taktikou. Jenže Miloš Zeman má ve zvyku dané sliby vymáhat se zarputilostí ostrého exekutora.

Andrej Babiš mu slíbil, že prosadí, aby se v Česku schválila ruská vakcína Sputnik V bez ohledu na to, jestli ji schválí Evropská léková agentura (EMA). Jan Blatný ale odmítl bez souhlasu EMA jakýkoli schvalovací proces rozjet. Proto začal Zeman žádat Blatného hlavu. On byl překážkou k uvedení Sputniku V do Česka. Prezident to rozehrál tak, že kvůli Blatného neochotě rozjet českou registraci Sputniku tady zbytečně umírají na covid stovky lidí. Kdyby Sputnik dostali, neumřeli by.

Andrej Babiš se tvářil, že nic nedělá, a začal rozehrávat zástupnou hru s vytýkacími dopisy, které Blatnému posílal jako na běžícím pásu a jejichž obsah nechal okamžitě distribuovat do médií. Kritizoval ho v nich za údajnou pomalost při zajišťování experimentálních léků na covid. Babiš se ve svých mikromanažerských hrátkách už předtím stylizoval do role hlavního nákupce experimentálních léků, jako je regeneron. Styl komunikace, jaký vedl s ministrem, který byl v krizi vyvolané čínským koronavirem klíčovou vládní figurou a měl být premiérovou pravou rukou, k níž by měl mít důvěru, klesl na úroveň páté cenové skupiny. Už předtím mu Andrej Babiš za zády začal rozehrávat partii, kdy nechal hlavního epidemiologa IKEM Petra Smejkala vytvářet fakticky stínovou poradní strukturu. Smejkal pak sám vypustil do médií, že dostal nabídku na místo Blatného, ale odmítl ji. Na ministra se prý necítil. Raději začal stavět mezioborovou poradenskou skupinu, která měla vládě radit. Teď velmi rychle sám Petr Smejkal zjišťuje, že rady jeho týmu vláda nejen neposlouchá, ale Andrej Babiš ho ještě ve svém facebookovém videu Čau lidi obviní z toho, že jeho skupina vládě dodává rady pozdě.

Babišův nesplněný slib byl i spouštěčem tlaku na odvolání ministra zahraničí Tomáše Petříčka. Prezident se návštěvám rád chlubil, jak mu Andrej Babiš slíbil, že přesune českou ambasádu v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma. Dosud se tak nestalo. Je to čistě na vůli vlády. Souhlas nikoho dalšího k tomu nepotřebuje. Andrej Babiš se místo toho snaží prezidenta opít rohlíkem a v Jeruzalémě simuluje jakousi pobočku ambasády. Slib daný Hradu byl jiný. Petříček jako šéf diplomacie rozhodně nebyl tím, kdo by na přesunu ambasády aktivně pracoval.

Prezident veřejně vznesl své návrhy na odvolání členů Babišovy vlády v onom rozhovoru pro Parlamentní listy 10. března. Výměna ministra zdravotnictví Jana Blatného za Petra Arenbergera přichází sedmého dubna. Ani ne do měsíce od vyslovení hradního přání. S Petříčkem je potřeba ještě pár dní počkat. Přes víkend se v chaotickém on-line formátu koná sjezd sociální demokracie, na němž kandiduje Petříček na post předsedy sociální demokracie proti Janu Hamáčkovi. Svoji kandidaturu profiluje na tom, jak účast ve vládě Andreje Babiše sociální demokracii poškozuje. S Hamáčkem prohrává. A staronový předseda ČSSD, která už se mezitím ve všech průzkumech propadla pod pětiprocentní hranici vstupu do sněmovny, Petříčkovi vysvětluje, že má těžké dilema, když sedí ve vládě, kterou považuje za tak škodlivou pro ČSSD. A že on za něj jeho dilema vyřeší. Z vlády ho odvolá. To také pár hodin nato udělá. V pondělí dvanáctého dubna už má Miloš Zeman dodané hlavy obou ministrů, které po Andreji Babišovi žádal. Personálně je splněno. Teď je ještě potřeba splnit věcně. Schválit Sputnik V a přesunout ambasádu do Jeruzaléma. Za nějaký čas asi zase vyjde v Parlamentních listech rozhovor, kde prezident premiérovi plnění slibů důrazně připomene.

Nešťastný start za hranu zákona

Jana Blatného střídá v čele ministerstva zdravotnictví profesor Petr Arenberger, přední dermatolog s úctyhodným počtem vědeckých publikací, ředitel pražské vinohradské nemocnice. Zkušený, pragmatický hráč, zvyklý se na rozdíl od Blatného pohybovat ve veřejném prostoru. A dost asertivní na to, aby si dokázal vytvořit vlastní prostor a neskákal na rozdíl od ostatních tak, jak Andrej Babiš píská. Pokud by Arenberger dokázal dobře rozjet očkování, dát mu po současném chaosu jasnou strategii a přijít s bezpečným systémem testování pro kompletní otevření škol, mohl by Andreji Babišovi svým úspěchem hodně pomoci.

Start čtvrtého ministra zdravotnictví této vlády ale není vůbec šťastný. Dva dny po svém nástupu začne už devátého dubna Petr Arenberger zmatkovat, když odvolává dřív schválené uvolnění, podle něhož se od pondělí dvanáctého dubna po konci nouzového stavu může uvnitř scházet při sportovních a společenských aktivitách deset lidí a venku dvacet. Arenberger vyhlašuje návrat k původně restriktivnímu modelu dva mimo příslušníky stejné domácnosti doma, dva venku. Přiznává, že bez nouzového stavu podle pandemického zákona to nejspíš není možné. Ale on to prý stejně navrhne, i když ví, že mu to soud zruší. Na Arenbergera se okamžitě začínají připravovat žaloby a právníci ho tvrdě kritizují za porušení zákona. „Ten přístup ministra mě velmi mrzí. Před několika dny sliboval, že bude zachovávat Ústavu České republiky a zákony a uvádět je v život,“ řekl v rozhovoru pro iRozhlas.cz ústavní právník Jan Wintr. „Přístup představitele veřejné moci, když řekne, že ví, že tu pravomoc nemá, ale stejně to opatření vydá, protože bude trvat aspoň čtrnáct dní, než ho soudy zruší, si myslím, že je naprosto neakceptovatelný. Musím říct, že tímto včerejším vyjádřením pana ministra jsem pobouřen,“ dodává Wintr, který běžně své výroky velmi důkladně váží a nesahá po tak razantních slovech. První dojem v úřadě opravdu nic moc. Teď se uvidí, jestli ho Arenberger dokáže přebít úspěchy v očkování nebo testování.

Tomáše Petříčka měl původně v křesle ministra zahraničí nahradit současný ministr kultury Lubomír Zaorálek, který už předtím diplomacii vedl. Místo Zaorálka si měl do malostranského paláce, kde kultura sídlí, přijít sednout sociálnědemokratický poslanec Jan Birke. Jenže do uzávěrky tohoto čísla v pondělí večer nebylo jasno. Zaorálkovi se nechtělo kulturu za diplomacii měnit. Proto prezident dočasně pověřil řízením ministerstva zahraničí ministra vnitra Jana Hamáčka. Po omnipotentním Karlu Havlíčkovi na dopravě a průmyslu má tak Babišův kabinet dalšího superministra. Aspoň do chvíle, než si Lubomír Zaorálek rozmyslí, co chce.

Síla říct Ne!

Kromě objednávek na výměnu ministrů z Hradu se Andrej Babiš chystal zbavit i ministra školství Roberta Plagy. Ten mu v poslední době začal vypovídat poslušnost, když odmítl realizovat Babišovy náhle objevené mikromanažerské nápady ve školství, které si premiér sbíral z dopisů voličů v e-mailu. Jako chtěl premiér sám organizovat očkování a nakupovat léky na covid, chtěl i rozhodovat o maturitách. A přišel s nápadem, jak maturity letos fakticky vypnout. Začal tomu říkat úřední maturita. Znamenalo to vlastně žádnou maturitu nedělat. Jen sečíst průměr známek za celé studium. Prý tím chtěl mladým lidem kompenzovat stres z covidu. Narazil na tvrdý odpor. Proti se postavili ředitelé škol, studenti, opozice a také ministr školství Robert Plaga. Vláda vzápětí schválila jeho verzi maturit.

Pak přišel Babišův druhý atak. Začal si stěžovat, proč se první stupeň základní školy otvírá jen rotačně a školky vůbec. Prý to sám nechápe. A už to zase jelo v Čau lidi. S žádným svým návrhem ale premiér nepřišel. Plaga přinesl na vládu svou verzi a kabinet ji jednomyslně schválil. Včetně hlasu Andreje Babiše. Ten zuřil, že Plaga vypověděl poslušnost, že ho dvakrát převálcoval, a chtěl ho odvolat. Jenže za ministra školství se postavili ředitelé škol, rektoři, opozice. Babiš si netroufl jít proti angažovaným školským zájmovým skupinám. A  odbojný Plaga zůstal. V krizi vyvolané čínským koronavirem nepředvádí žádnou aktivitu. Od října, kdy rezignoval na snahu o otvírání škol, je velmi bojácný, alibistický a pasivní. Přesto se těší velké důvěře lidí ze školství, včetně těch opozičních. Někteří ho dokonce označují za nejlepšího ministra školství za dlouhé roky. To mu zjevně dává vakcínu proti Andreji Babišovi.