Mateřská škola ve Vratislavicích nad Nisou

Prověřený experiment

Mateřská škola ve Vratislavicích nad Nisou
Prověřený experiment

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Jak důležitou roli hraje fyzická podoba prostoru při rozvoji a výuce dětí? Jaké jsou vaše vzpomínky na školku? A potřebuje školka vůbec nějakou specificky řešenou budovu, anebo její potřeby dostatečně zajistí leckterý starší dům či utilitární novostavba?

Na podobné otázky hledalo odpovědi architektonické duo Petr Stolín a Alena Mičeková, když navrhovalo novou budovu mateřské školy ve Vratislavicích nad Nisou, jihovýchodní městské části Liberce. Nakonec přišli s jednoznačným řešením: mateřská škola je důležitá instituce s řadou specifických potřeb, které objekt musí zajistit, především ale musí nabídnout to nejlepší možné prostředí pro její hlavní uživatele – děti.

Architekti školku navrhli jako specifickou odpověď na specifické zadání a podmínky – díky tomu jde o nezaměnitelnou svébytnou budovu. - Foto: Alexandra Timpau

Stolín a Mičeková se proto rozhodli navrhnout budovu ve formě určitého prostorového experimentu, který ponechává hrám a pohybu dětí neobvyklou volnost. Děti totiž využívají nejen interiéry, ale také rozmanité střešní terasy, rampy i ochozy. Sami architekti celý dům označují jako „jednu velkou prolézačku“, která má „děti naučit vnímat architekturu prostoru v rozličných formách“. A to se také autorům podařilo.

Sklolaminátový závoj

Mateřská škola Nová Ruda vznikla pro potřeby městského obvodu Liberce. Stojí na svažitém pozemku na okraji města vedle historické budovy místní střední umělecké školy a nepravidelně rozmístěných rodinných domů, které by v budoucnu měla doplnit výstavba bytových domů.

Při pohledu zvenčí nedokáže pozorovatel určit, o jaký typ stavby běží. Celý objekt totiž jako závoj zahaluje plášť z průhledného sklolaminátu. Mezi ním a samotnou budovou jsou přitom instalovány ještě pochozí rošty, po kterých děti mohou pobíhat podél celého obvodu školky. Plášť vytváří pocit soukromí a atmosféru „vlastního světa“, zároveň ale také supluje běžné oplocení pozemku.

Budovu školky tvoří dva symetrické úzké dvoupodlažní kvádry propojené přízemním krčkem. Ten obsahuje prostory společné jídelny, kanceláře vedení, šatny a technické zázemí. Každý modul je určen shodně pro pětadvacet dětí s tím, že jejich spodní část slouží ke spaní, vyšší pak jako herna a učebna. Také řešení interiérů pojali architekti jako určitý experiment. Na rozdíl od běžných uzavřených tříd je totiž tvoří vysoké otevřené prostory s nadstandardním přísunem slunečního světla, které do budovy vniká jednak rozměrnými okny, ale také množstvím střešních světlíků. Umělé osvětlení je pak vyřešeno pomocí dlouhých světelných linek zasazených do stropů. Architekti navíc v určitých místech navrhli průhledy napříč oběma objekty až do okolní krajiny tak, že seřadili velká okna a průřezy sklolaminátovým pláštěm do jedné roviny. Průhledy napomáhají kromě důležité prosvětlenosti interiérů vzájemnému propojení areálu školky i zvýšení přehlednosti a orientace.

Zcela zásadní roli ale hrají v případě liberecké školky venkovní prostory. Těm architekti věnovali velikou pozornost. Děti si tak mohou užívat vnitřní atrium s trávníkem, horní střešní terasy i úzké chodníky mezi sklolaminátovým závojem a budovou. V celé školce najdeme prakticky pouze čtyři materiály laděné do světlých tónů: sklolaminát, kov, dřevo a sklo. Barvy sem přinese každodenní život dětí.

Na vlastní kůži

Architekti školku navrhli jako specifickou odpověď na specifické zadání a podmínky – díky tomu jde o nezaměnitelnou svébytnou budovu. Kdo ale pravidelně sleduje současnou českou architekturu, všimne si výrazné podobnosti mezi školkou a starším projektem Petra Stolína a Aleny Mičekové, za který získali také hlavní cenu České ceny za architekturu. Práci se sklolaminátem i prostorové vztahy mezi úzkými kvádry si totiž architekti již ověřili při stavbě vlastního domu a ateliéru Petra Stolína rovněž v Liberci. Jde o vzácný případ, kdy architekti použili pro výstavbu budovy (byť jiné velikosti a účelu) stejné principy, které si už vyzkoušeli na vlastní kůži – zkrátka předem prověřený experiment.

 

Matěj Beránek

5. dubna 2019