komentář ondřeje Štindla

Panika z panikaření

komentář ondřeje Štindla
Panika z panikaření

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Kvůli coronaviru propadají lidé v Česku panice, píše se to ve zprávách na různých serverech a v dalších médiích, po sociálních sítích kolují fotky prázdných regálů v obchodech, zodpovědní činitelé (např. ministr zdravotnictví) před panikou varují, zasvěcení komentátoři upozorňují, že panika může být nebezpečnější a destruktivnější než samotná nákaza. To všechno je pravda. Panika ničemu nepomůže. Ale troufám si tvrdit, že pouhá skutečnost, že lidi ve výrazně zvýšené míře nakupují trvanlivé potraviny, sama o sobě paniku nedokládá.

O skutečné panice bude možné mluvit, až když se v supermarketech budou lidi mlátit po hlavách konzervami lančmítu, aby se dostali k poslednímu pytli fazolí. Když ale ty fazole (nebo mouku, těstoviny a bůhvíco dalšího) spořádaně vykoupí, o panice se mluvit nedá. Spíš je to projev opatrnosti, možná zbytečné a přehnané, sundavání kalhot daleko před brodem, aniž by bylo známo, jestli je v řečišti vůbec nějaká voda.

Na druhou stranu, jestli tohle placebo někoho uklidní, tak proč ne. Podobně může fungovat i ten výsměch „panikařícím“ lidem v obchodech, jako kdyby v jeho podtextu někdy znělo usilovné přesvědčování sebe sama: nic vážného se neděje, všechno bude brzy v pořádku, to jenom lidi trochu vyvádějí. Třeba vyvádějí. Většinou to tak bývá, že se ty nejhorší katastrofické varianty nenaplní a život se bez větších zádrhelů vrátí k normálu. A ten návrat jistě může urychlit, když se lidi budou chovat plus minus normálně, nebudou panikařit.

To, že se někdo v těchhle dnech cítí zneklidněný, ale nezakládá důvod k výsměchu. Důvodů pro to si v proudu přicházejících informací může každý najít dost – epidemiologických, ekonomických, bůhvíjakých dalších.

Jeden může chovat důvěru, že se svět s nákazou a souvisejícími problémy nakonec jakž takž vypořádá, neznamená to ale, že jaksi vystrašenější pohled na situaci v sobě nemá taky nějakou racionalitu.

Dění kolem epidemie koronaviru není nějaký mezinárodní závod v tom, kdo bude vypadat nejvíc cool, kdo udrží nejnehybnější poker face a koutkem úst bude cedit nejsušší fóry. Celkem stačí, povede-li se to v mezích možností ve zdraví a v klidu přečkat. K tomu jistě pomůže to připomínané nepanikaření. A stejně tak pomůže i nestresovat se navzájem zbytečným výsměchem.

 

1. března 2020