Uhelné elektrárny postupně nuceně vypínají svůj provoz a před Českem je stále nevyřešená otázka, jak chybějící energii již ve velmi blízké budoucnosti nahradí. Uhlí pokrývá více než 40 procent naší spotřeby energie a v případě, že vláda nepřijde s promyšlenou energetickou strategií, může už za pár let reálně hrozit nedostatek elektřiny. Vláda chce sázet na jádro a připravuje výstavbu nového bloku. Evropská unie však jádro mezi čisté zdroje neřadí a Andrej Babiš (ANO) nebyl schopný vyjednat žádnou výjimku. Nový jaderný zdroj je navíc otázka spíše až dalšího desetiletí. Česko tak může být brzy závislé na importu. Ceny elektřiny už nyní vysoké kvůli emisním povolenkám by to ještě vyhnalo vzhůru.

Spalovací elektrárny začínají prodělávat právě kvůli velmi drahým emisním povolenkám, které jsou hlavním nástrojem EU k omezování emisí skleníkových plynů. Jejich cena stále roste, už překonala rekordních 60 eur (přes 1500 korun) za tunu. Rostoucí náklady elektrárny přenášejí alespoň z části na spotřebitele a elektřina tak zdražuje.

Už loni uzavřel ČEZ elektrárnu Prunéřov, kvůli přestavbě odstavil i jeden z největších uhelných bloků Mělník 3 a chystá také ukončení černouhelné elektrárny Dětmarovice. Uzavírání modernizovaných elektráren Prunéřov, Tušimice a Ledvice je v plánu do budoucna. Holding EPH miliardáře Daniela Křetínského, který v Česku provozuje elektrárnu Opatovice, pak oznámil, že se chystá v celé Evropě vypínat nejpozději do roku 2030. Zároveň však tempo uzavírání uhelných elektráren není dopředu pevně dané. Pokud se uzavírají kvůli v současnosti drahému provozu, v budoucnu se při vyšších všeobecných cenách energií může opět vyplatit dočasně obnovit jejich provoz.

Až tedy nastane ještě větší útlum uhlí, bude Česko velmi pravděpodobně čelit zásadnímu problému s nedostatkem elektřiny. Vláda se na tuto situaci nijak nepřipravila a narychlo se snaží alespoň s nějakým plánem přijít teď. Spoléhá na peníze z modernizačního fondu, kterým chce unie zalepit finanční výpadky po radikální energetické transformaci, z toho by však měly plynout prostředky hlavně na obnovitelné zdroje.

Mělo by jít hlavně o solární panely, ovšem vzhledem k podnebním podmínkám z nich bude mít naše země jen malý užitek, a po podstatnou část zimy vůbec nemusí plnit svou funkci. Co se týče jádra a zemního plynu, nelze je úplně řadit mezi takzvané špinavé zdroje, protože zatím mezi členskými státy nepanuje jednotný názor.

Evropský parlament však už před více než dvěma lety schválil nařízení, podle nějž energie z jádra mezi špinavé zdroje patří. Dostavbu jaderných bloků to tak může výrazně prodražit. Stejně tak banky se k financování špinavých projektů stavějí odmítavě. Výstavba nových jaderných zdrojů je navíc na dlouho, určitě se nejedná o horizont několika let.

„Na Temelín ani Dukovany nelze 'čerpat'. Umožnění tohoto čerpání se zdá být primárním cílem české evropské diplomacie. Fyzikálně samozřejmě v principu jaderná energie je čistá, zejména v době provozu elektrárny. Co ji však „špiní“ jsou obrovské státní dotace v době před zprovozněním a zejména pak po ukončení provozu,“ uvedl k tomu pro Echo24 hlavní ekonom společnosti Natland Petr Bartoň.

„Struktura zdrojů české energetiky se bude radikálně měnit. Nový velký jaderný zdroj problémy v tomto desetiletí řešit nemůže, jeho zprovoznění, pokud vše půjde dobře, je otázkou druhé poloviny třicátých let. Komerčně dostupná nabídka například pro modulární reaktory v našich podmínkách zatím neexistuje, i tato technologie tak bude relevantní až pro další dekádu,“ vyjádřil se pro Echo24 výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor.

V úvahu tak přichází stále hlavně plyn, který by potenciálně výpadky energie při špatných podnebních podmínkách nahradil. „Útlum uhlí proto musí být spojen s růstem obnovitelných zdrojů energie a plynových zdrojů. Plyn, přestože se jedná o fosilní zdroj, má nižší emisní náročnost a modernizační fond s ním jako s přechodným palivem do plné dekarbonizace počítá. Plynové technologie jsou navíc běžně komerčně dostupné s krátkou dobou výstavby,“ tvrdí Gavor.

Přesto je zřejmé, že exportní pozice Česka se bude rychle snižovat na výkonově vyrovnanou bilanci a brzy můžeme záviset i na importu elektřiny. Dobré by proto bylo vsadit právě na plyn. „Po ztrátě výhody domácího levného uhlí si musíme především udržet pozici země s robustní elektrizační i plynárenskou sítí, která bude připravena zvládat rostoucí nestabilitu dodávek a předcházet tak riziku blackoutu. V investicích do přenosové i distribuční soustavy proto vidím prioritu,“ domnívá se Gavor.

Už nyní navíc hrozí situace, kdy se dodavatelé elektřiny a plynu nestačili předzásobit v době nižších cen energií, a v době drastického cenového navyšování velkoobchodních cen nebudou mít na to, aby je nakoupili.

„První zkušenost s následky nezajištění se na rostoucí ceny energií sama o sobě snižuje riziko jakékoli další. V budoucnu dodavatelé již takovou chybu neudělají. Změna, kterou dnes procházíme, není primárně v tom, že se mění ceny energií, ale že přecházíme z doby relativně stagnujících cen do doby jejich pokračujícího růstu. Tomu se dá přizpůsobit, těžší bude přizpůsobit se proměnám regulatorních nálad evropských vlád. Zejména tu náladu, že rostoucí ceny energií nesmí dopadnout na spotřebitele, ještě nikdo nevymyslel, jak ji uvést v praxi, bez porušení fyzikálních či ekonomických zákonů fungování světa,“ uvedl Bartoň.

Vláda už také kvůli rostoucím cenám energií uchýlila k „přerozdělování“ a oznámila, že chystá pomoc pro nízkopříjmové domácnosti. Inspirovala se tak u dalších evropských zemí, které již podporu takovým domácnostem v minulých dnech schválily. Kvůli růstu cen by se do energetické chudoby mohlo v Česku dostat až 3,5 milionu lidí.