Expozice v Domě evropských dějin v Bruselu vyvolává od okamžiku, kdy byla v květnu otevřena, nesouhlasné reakce z řad odborníků. Vadí jim neomarxistická prezentace dějin a upozadění či zanedbání významných historických událostí. Skupina z Platformy evropské paměti a svědomí o výstavě napsala zprávu, o jejímž obsahu chce diskutovat s autory přímo na půdě Evropského parlamentu.

„Dali jsme dohromady studijní skupinu historiků z našich členských organizací a institucí, především ze střední a východní Evropy. Byli jsme vyzněním a obsahem expozice zděšeni a napsali jsme zprávu, kterou editoval doktor Ukielski,” uvedla pro deník Echo24 Neela Winkelmannová, výkonná ředitelka Platformy evropské paměti a svědomí, která se na zprávě podílela. Skupina chtěla rovněž diskutovat se zástupci Domu evropské historie, což se jim ovšem nepodařilo.

Historici se proto rozhodli vydat zprávu veřejně. Doufají v projednání před kulturním výborem na půdě Evropského parlamentu, pod který projekt přímo spadá. K tomu by mělo dojít zřejmě v lednu. „Chceme vzdělávat a osvětou dosáhnout toho, že vznikne kvalitní expozice,” uvedla Winkelmannová.

Výstava interpretuje nástup komunistů v zemích východního bloku tak, že si komunismus samy zvolily a nedává prostor jeho odpůrcům. „Tam je historie střední a východní Evropy podávána řekněme velmi ideologizujícími brýlemi, je z toho cítit, že to dělali lidi, kteří jsou vyhraněně nalevo a vysloveně stojí na pozicích marxismu,” říká o expozici Neela Winkelmannová.

Chybí tam navíc zcela zmínky o odporu proti diktatuře, vynechána jsou odbojová hnutí a povstání v celém východním bloku, včetně např. Maďarské revoluce z roku 1956. „Není tam nic o Pražském jaru ani o sovětské invazi, není tam vůbec historie Charty,” popisuje  Winkelmannová. Jeden z doprovodných textů pak dokonce končí otázkou, zda se nejednalo jen o „nevydařený experiment” a zda se může komunismus do Evropy vrátit.

Expozice má podle oficiálního popisu poskytnout návštěvníkům komplexní pohled na dějiny Evropy, začíná ale až francouzskou revolucí, což připomíná komunistické učebnice dějepisu. Tento pohled pak podle historiků potlačuje evropské hodnoty, mezi jejichž stavební prvky patří řecká filozofie, římské právo a židovsko-křesťanské duchovno. V sekci „kořeny Evropy“ se jejich role projevuje pouze minimálně, pro evropskou civilizaci klíčová koncepce svobody pak chybí zcela.

Samotnému křesťanství je věnován prostor v úvodní části výstavy nazvané „paměť a evropské dědictví“, kde stojí vedle jednoznačně negativních pojmů jako genocida nebo otrokářství. Navíc není popisováno jako idea, ale jako „všudypřítomnost křesťanství“. O vlivech judaismu a islámu na vývoj Evropy pak není v doprovodných textech ani zmínka.

Neomarxistickému pohledu nahrává podle historiků i zanedbání liberálního myšlenkového proudu a upozadění evropské filosofické tradice, kterou zastupují pouze Aristoteles a Slavoj Žižek (slovinský filosof, který se prezentuje jako marxista  a komunista). Jako ilustrační větu uvádí historici popis komunistické diktatury: „komunisté byli hrdí na své ideály sociální spravedlnosti, avšak v některých jimi ovládaných zemích lidem chyběly potraviny a základní životní potřeby, z jiných lidé utíkali“.

Řada popisů zločinů totalitních režimů se pak podle zprávy omezuje na vyložení události bez podložení konkrétními čísly a fakty. Historické tragédie, jako byl holokaust, hladomor na Ukrajině, či genocidy spáchané koloniálními mocnostmi jsou tam konstatovány jako “špatný jev”, či nejsou pojednány vůbec.

„Domníváme se, že jde o ignoranci nebo neznalost ze strany evropského parlamentu, kde jsou zastoupeny všechny demokratické strany. Musí se jednat o nedorozumění, že ta expozice dopadla tak, jak dopadla,” uzavírá Winkelmannová. Podle ní nelze interpretovat komunistickou diktaturu jako “lehký socík”, který se rozpadl takřka samovolně, bez zdůraznění role odbojových hnutí a disidentských hnutí, jejichž hlavními motivy nebyla tržní ekonomika, ale svoboda, demokracie a lidská práva.

Dům evropských dějin v Bruselu navštívil i historik Jakub Jareš (Strana Zelených).  „Kolega Ukielski podle mě vidí muzeum poněkud ideologicky, já jsme v něm neomarxismus opravdu nenašel,“ uvedl pro Echo24.cz. Problém je podle něj jinde. V Lidových novinách uvedl mimo jiné, že je „otázka, zda se v novém
evropském muzeu najdou také Řekové, Italové, Španělé, Portugalci anebo třeba Irové.“