Lockdownová nouze naučí leckoho lecčemu. Třeba mě naučila ocenit ten nejtradičnější internetový žánr – legrační videa se zvířátky. Třeba to s francouzským buldočkem, kterému chce panička ostříhat drápky. Nepřekonatelné. Strhující. A přitom má jenom deset vteřin! A kolik se toho do nich vešlo! Chci se na něj dívat pořád! Jiní uživatelé mají jiné zájmy, nic proti tomu. Hodně populární se koncem minulého týdne staly zenové koány ministra zdravotnictví Jana Blatného („Je to něco, co se nějakým způsobem děje“). Čím dál rozšířenějším koníčkem se mezi uživateli stává sledování, komu a jak moc hráblo. Může to člověku přinést nějakou tu zábavu, některým jednotlivcům hrabe způsobem značně barvitým, může to přinést i trochu uklidnění – zjistíte, že ve srovnání s jinými vám nehrabe tolik, nebo to aspoň není tak vidět.

Spolehlivým zdrojem obecného obveselení jsou například statusy Jany Peterkové, někdejší redaktorky TV Nova, která v posledních měsících bojuje v ulicích českých měst proti rouškám atd. Ta dáma věru netrpí nedostatkem silných názorů. O víkendu se demonstrovalo v Praze, paní Peterková velmi kreativním způsobem instruovala své stoupence, co si počít, střetnou-li se během akce s policií: „Všechny uzavírky, zákaz vystoupení z vlaku, metra točte! Pro prezidenta Lukašenka, ať můžeme žádat o mezinárodní pomoc proti totalitní a zločinecké vládě.“ Zajímavý je samozřejmě ten Lukašenko – člověk by na jeho místě čekal spíš Putina. Přece jen představa osvobození Prahy běloruským expedičním sborem je trochu přitažená za vlasy.

Odpověď se dá najít na twitterovém účtu paní Peterkové, sdílí tam článek, který obsahuje i následující šokující odhalení: „Nestárnutí Vladimira Putina nezpůsobují pravidelné dávky botoxu, které vyhlazují vrásky, nýbrž skutečnost, že prezident Ruské federace je už třetím klonem, stejně jako mnoho dalších současných i minulých politiků (Merkelová, Obama…). Tito na dálku řízení bioroboti jsou na první pohled k nerozeznání od svých originálů, od nichž byli okopírováni, protože do těchto klonů byla přehrána jejich osobnost (tzv. životní páska) v celé své celistvosti. Jejich fyzickou schránku neobývá živá duše s boží jiskrou, nýbrž jsou to jen prázdné schránky s neschopností cítit lásku.“ Jistě. Pouhý pohled do očí prezidenta Lukašenka je spolehlivým důkazem, že jeho schopnost lásky zůstává neoslabena.

Nejde jen o prezidenty, díky sítím mohou být slyšet lidé, kteří by jinak byli odsouzeni k tichému mučednictví mimo zorné pole mas, osamělí hrdinové, jejichž údělem je hrdě vzdorovat zpupné moci a do posledního dechu jí metat pravdu do toho jejího odpudivého ciferníku. Naštěstí jsou tu sítě, které mohou v takové situaci nabídnout pomocnou ruku, podat megafon, aby se poselství šířilo lépe. Nedávno se třeba ozvala jedna neznámá, prakticky anonymní hrdinka a nešetřila silnými slovy: „Patriarchát se dál snaží rozdrtit mi krk svými těžkými botami, odstřihnout mě od životní síly, připravit mě o hlas – dokonce i někteří, kdo si říkají umělci.... Vím, kdo jste! Smrt patriarchátu! Teď a navždycky.“

Pokud by vás zajímalo, kdo je ta těžkou botou drcená a o hlas připravovaná oběť, tak je to... zpěvačka Madonna. Pane jo. Být patriarchátem, jdu se zahanbeně zahrabat. Nebo aspoň přezout. Dlouhé roky se snaží připravit Madonnu o hlas, rozdrtit jí krk. A k jakému že to dospělo výsledku? Mívají reprezentanti temných sil patriarchátu občas pracovní poradu, aby si vyhodnotili, jak se jim daří plnit plán? Další bod. Umlčování Madonny. Jak jsme na tom? Tíživé ticho. Nesmělé odkašlání. No... byly by tam rezervy, dalo by se říct. Je to tak, síly patriarchátu se na tomhle poli zrovna nepředvedly. Kdoví, jestli ten pověstný patriarchát nakonec není jen takový papírový tygr. Nebo nějaká obdoba zlověstné a všehoschopné organizace z českého seriálu Labyrint. Má neomezené prostředky, je vždy připravena k bezohlednému vraždění, pracují pro ni geniální mozky. To všechno, aby splnila jediný úkol – znovu v Česku nastolit vládu Přemyslovců. Makají na tom sedm století, a pořád nic. A tak je to se vším. Nebo skoro se vším.