Proč ceny stoupají nejvíc tam, kde dominuje Andrej Babiš

Záhada prudce zdražujícího jídla

Proč ceny stoupají nejvíc tam, kde dominuje Andrej Babiš
Záhada prudce zdražujícího jídla

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Česká republika zažívá situaci, jakou ve své historii ještě nepoznala. Dostává se mezi země s nejprudším zdražováním v celé Evropské unii. Se 16 procenty jsme aktuálně na čtvrté nejhorší příčce. Průměr celé Unie je 8,5 procenta. Patříme i k zemím, kde nejrychleji letí vzhůru ceny potravin. To se nedá svést jen na prudce zdražující energie. Ty stoupají všude v Evropě. Zdaleka ne všude se ale tak výrazně zdražuje další zboží a služby. Vzestup jejich cen zvedá i velmi nebezpečná spirála, které se říká inflační očekávání. Výrobci a obchodníci prostě v atmosféře všeobecného zdražování zvedají ceny. A čekají, jestli jim to u zákazníků projde. Jestli jejich výrobků nebo služeb nezačnou kupovat méně. Jen to by je donutilo vzestup cen zastavit, nebo je dokonce snížit. Je to test, kdo s koho. Kdo si může kolik dovolit.

V Evropské unii ceny potravin stoupaly v květnu v průměru o 10,1 procenta. U nás ale o 15,1 procenta. O plných padesát procent víc. Z celé Unie je před námi na potravinovém zdražovacím žebříčku jen Lotyšsko s 24,8 procenta, Bulharsko s 22,8, Maďarsko s 19,8, Litva s 17,4, Estonsko se 17 a Slovensko se 16 procenty. V sousedním Polsku stoupají ceny o 13,5 procenta, v Německu o 11,1, v Dánsku o 10,1 procenta. Ve Francii ale jen o 4,3 a ve Švýcarsku o 1,1 procenta.

Země levného jídla

Z těch obrovských rozdílů je zřejmé, že na globální vlivy a vzestup světových cen potravin se celé to zdražování opravdu hodit nedá. Tyto vlivy dopadají na všechny země podobně. Na nás jako na Bulhary a Švýcary. To, co hraje rozhodující roli, jsou domácí vlivy. Především to, jak je na trhu ostrá konkurence a o kolik si tím pádem zemědělci a obchodníci mohou dovolit zdražit. Naše vysoká inflace u potravin ukazuje, že konkurence bude zjevně slabší než třeba ve Francii nebo ve Švýcarsku.

Agrární analytik Petr Havel upozorňuje na to, že ceny potravin byly dosud v Česku jedny z nejnižších v Evropské unii. Zemědělci a potravináři si na to dlouhodobě stěžovali a hledali cesty, jak to změnit. Narazili ale na ostrou konkurenci obchodníků, především velkých řetězců, které jim nedovolily ceny zvednout. Teď ve vlně všeobecného zdražování vytušili šanci vytáhnout ceny výš.

Dobře to ukazuje srovnání cen v jednotlivých zemí EU. V cenách potravin zaostáváme za průměrem Unie výrazně víc než ve výkonu ekonomiky. To znamená, že potraviny jsou u nás levnější než v některých chudších evropských zemích. Ceny potravin, nápojů, alkoholu a tabákových výrobků, což je kategorie, kterou statistici sledují dohromady jako index potravin, u nás v roce 2020 dosahovaly 76,9 procenta průměru Evropské unie. To jsou poslední srovnatelná data. Zároveň jsou velmi ilustrativní, protože zachycují dobu před současnou vlnou velké inflace, která se rozjela loni na podzim. Ve výkonu ekonomiky jsme ale ve stejné době byli na 93 procentech průměru Evropské unie.

Levnější potraviny, nápoje a kuřivo než my mají jen Bulhaři s 55 procenty průměru Evropské unie, Rumuni s 55,5, Poláci s 59,8, Maďaři se 66, Lotyši se 70,4 a Chorvati se 70,8 procenta. To všechno jsou výrazně chudší země než my. Pro představu v bohatství jsou Bulhaři na 55 procentech průměru Unie, Chorvati na 64, Rumuni na 72, Maďaři na 74 a Poláci na 76 procentech. Daleko za našimi 93 procenty. My jsme proti nim bohatá země. U žádné z těchto chudších zemí ale ceny potravin nezaostávají za výkonem ekonomiky jako u nás.

Pak jsou tady příběhy Slovenska a Slovinska. Obě země jsou chudší než my. Slováci jsou na 70 procentech průměru EU ve výkonu ekonomiky. Slovinci na 89 procentech. Jenže potraviny, nápoje a kuřivo jsou tam dražší než u nás. Ve Slovinsku na 87,7 procenta, na Slovensku na 89 procentech. A nejsou to jediné země. I země jižní Evropy jsou o dost chudší než my. A zároveň mají dražší potraviny. Řecko je v bohatství na 62 procentech průměru EU, v cenách potravin ale na 88,2 procenta. Portugalsko je na 76 procentech evropského průměru v bohatství, ale v cenách potravin je na 89,4 procenta. Španělsko má v bohatství 84 procent evropského průměru, ale v potravinách 97,5 procenta. Proto má Čech při cestě na dovolenou do těchto zemí dojem, že je tam dražší jídlo než doma. A ono je. Přestože ty země jsou chudší.

Jak si vydělat na zdražovací mánii

Pak jsou země, které jsou bohatší než evropský průměr, ale jídlo je tam dokonce dražší, než odpovídá jejich ekonomickému výkonu. Francie je v bohatství na 104 procentech evropského průměru. V cenách potravin ale na 113 procentech. Totéž platí třeba v Dánsku, kde je bohatství na 135 procentech evropského průměru, ale ceny potravin na 140 procentech. Právě tady a v dalších zemích Skandinávie jsou potraviny vůbec nejdražší ze všech zemí Evropské unie. A všude tam platí, že jsou dražší, než odpovídá jejich ekonomickému výkonu.

Opačným případem je Německo nebo Rakousko. Němci jsou ve výkonu ekonomiky na 123 procentech evropského průměru, v cenách potravin ale jen na 106,9 procenta. Rakousko je v bohatství na 124 procentech průměru, v cenách jídla ale jen na 112 procentech.

Taková propast mezi cenami potravin a bohatstvím jako u nás ale není v žádné jiné zemi Evropské unie. Jídlo, pití a kuřivo v Česku bylo na poměry výrazně levné. Zemědělcům a potravinářům to dlouhodobě vadilo. Snažili se to formou všemožných lobbistických aktivit změnit. Konkurence obchodníků jim to ale nedovolovala. Kdo měl schopnost prodat do zahraničí, měl silnou motivaci. Z rozdílu úrovní cen je zřejmé, že se to vyplácí. Potravinářské trhy jsou ale ve všech zemích silně chráněné velmi vlivnými zájmovými lobby, prorazit tam nebývá snadné.

Čeští zemědělci a potravináři ve vlně velkého zdražování vytušili příležitost zvednout ceny výrazně víc, než o kolik se jim zvýšily ceny energií nebo pohonných hmot. Schovat se za velkou inflaci. Z čísel to vypadá, že jedním z těch, kdo se rozhodli na velkém zdražování dobře vydělat, je Andrej Babiš se svým Agrofertem. Data ukazují, že nejvíc zdražují právě ty druhy potravin, v nichž drží největší podíl na trhu Babišovy firmy. Největší hráč na trhu má zpravidla sílu diktovat cenu. „Nejsilnější roli má určitě v pekárenství, mléčných výrobcích a drůbežím mase. Přesné tržní podíly nejsou z veřejně dostupných dat známé. To dělají jen některé agentury pro výzkum trhu pro své klienty. Za ta data se draze platí. V pečivu ale budou Babišovy firmy mít nad 30 procent trhu,“ říká Petr Havel. U drůbeže a mléka to bude podobné.

Proč nejvíc zdražuje kuřecí

Pohled do detailních statistik inflace ukazuje, že nejvíc zdržuje právě pečivo, mléčné výrobky a drůbeží maso. Klasický konzumní chleba zdražil v květnu proti předchozímu roku o 35,7 procenta. Obyčejné rohlíky o 36 procent. Ceny různých buchet a koláčů, na něž má stoupající cena energií, benzinu i mouky stejný vliv jako na chleba, ale podražily výrazně méně. Podle druhu o 11 až 15 procent. Obchodnická logika je zřejmá. Nejvíc zdražíme to, čeho se lidé nemohou vzdát. Ty úplně základní potraviny.

Zajímavé jsou rozdíly ve zdražování masa. S velkým náskokem nejvíc letí nahoru ceny drůbeže. Kuřecí prsa zdražila meziročně o 47,3 procenta. Stehna o 33 procent. Celá kuřata o 30,7 procenta. Kachny o 16 procent. Hovězí a telecí maso šlo naopak nahoru „jen“ o 17 procent. Vepřové o 20 procent. Domácí králík zdražil jen o 1,6 procenta. V drůbeži mají firmy Agrofertu silnější postavení než u jiného masa a větší podíl na trhu.

Další prudce zdražující položkou je mléko. Podle druhu se ceny zvedly o 18 až 36 procent. U sýrů podle druhu kolem 20 procent. Podobně jako u jogurtů. U vajec o víc než 30 procent. Ve všech těchto druzích potravin hrají silnou roli Babišovy firmy.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže má v této chvíli možnost pouze kontrolovat, jestli konkurenci neomezují prodejci potravin. Na ně se vztahuje zákon o mimořádné tržní síle. Jestli řádně funguje konkurence u zemědělců a potravinářů, už antimonopolní úřad vedený Petrem Mlsnou nedohlédne. Pokud mu někdo neohlásí zneužití tržního postavení nebo kartelovou dohodu. Evropská unie už od roku 2018 tlačí na rozšíření zákona o mimořádné tržní síle i na zemědělce a potravináře. Babišova vláda se sociálními demokraty, v níž patřil mezi agrobarony nejen premiér, ale i ministr zemědělství Miroslav Toman, ale zákon zahrála do autu. Teď se za nového kabinetu právě projednává nová verze ve sněmovně.

Vypadá to, že Andrej Babiš nás uvrhl svým rozhazováním v roli premiéra do jedné z největších inflací v Evropě a sám ji jako agrobaron ještě využije ke zvýšení cen svých potravin. A stane se jedním z inflačních vítězů. Jak to, že vláda už na jasných grafech neukazuje, o kolik lidem Babiš zdražil jídlo?

Za připomenutí stojí, že před rokem obcházel sněmovnu zákon o povinných kvótách na české potraviny, který prosazovali nejen Babišovi poslanci, ale třeba Trikolóra a někteří lidovci. Těžko si představit, jak prudké by dnes bylo zdražování jídla, kdyby uspěli. Předseda antimonopolního úřadu Petr Mlsna tehdy přispěl k zabití tohoto návrhu tím, že osobním dopisem varoval všechny poslance a senátory, že takové kvóty jsou vážným narušením hospodářské soutěže.

21. června 2022