Ministryně práce Jana Maláčová odmítá kritiku, že by si stát dával na čas s ošetřovným

Předseda Hamáček zachránil tisíce životů

Ministryně práce Jana Maláčová odmítá kritiku, že by si stát dával na čas s ošetřovným
Předseda Hamáček zachránil tisíce životů

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Česká republika vystupuje z dvouměsíční karantény a místo počtu infekcí čísla R začínají nabývat na významu jiné ukazatele – především hloubka ekonomického propadu a nezaměstnanost. Ministerstvo Jany Maláčové bude mít na krku mnohem větší armádu nezaměstnaných, než na co byla Česká republika zvyklá. Důležitá je i délka propadu. Tady se MPSV hlásí s iniciativou, která může významně pomoci malým a středním podnikatelům: na čtvrt roku jim za podmínky, že si udrží devět z deseti zaměstnanců, úplně odpustit sociální pojistné za zaměstnance – což je mimochodem nejvyšší jednotlivá položka v příjmech státního rozpočtu.

Kolik se podařilo uspokojit žádostí o ošetřovné?

To vám řeknu docela přesně: dvě třetiny všech žádostí, které dostaneme od zaměstnavatele, vyplácíme do deseti dnů. Což je při trojnásobném růstu agendy a vzhledem k tomu, že máme na České správě sociálního zabezpečení aktuálně 90 procent zaměstnanců – deset procent je nemocných nebo na ošetřovačce –, nadlidský výkon. Jsem velmi ráda, jak se nám tu daří. V březnu jsme měli 76, v dubnu 151 a do 20. května 113 tisíc žádostí. A při těchto vysokých číslech přesto vyplácíme ošetřovné do deseti dnů. Přestože zákon nám dává lhůtu třicet dnů.

A není to stejně málo?

Jak byste si to při trojnásobku agendy představoval?

Představoval bych si sto procent. Ekonomka Helena Horská tvrdí, že 40 procent domácností hospodaří bez rezervy, od výplaty k výplatě.

Ta nezúřadovaná třetina je dána tím, že pokud byl žadatel na ošetřovačce třeba jen dva dny, tak si zaměstnavatel řekne, že za ty dva dny nemá cenu posílat žádost, a pošle je až s dubnem. A pak u nás lidi řvou, proč ještě nemají vyplacený březen. Jenže když nám žádost za ten kousek března přijde s žádostí za duben, tak jim peníze přijdou logicky až v květnu. Kromě toho bývá v žádostech řada chyb, případně chybějí dokumenty – což správa sociálního zabezpečení musí došetřovat. Problémy vznikaly i proto, že se žádosti většinou došetřovaly přes víkend. Jenže přes víkend nám lidi nebrali telefon. I proto, že naše linky začínají číslem 950 a lidi si myslí: aha, to budou drahé placené linky. Ačkoli naše linky jsou samozřejmě bezplatné. Pak se jim ovšem nedovoláte. Musím říct, že to se stává velmi často. Když nám lidi nezvednou telefon, píšeme jim e-mail. Pokud tedy e-mail na žadatele máme. Což většinou nemáme. Tedy se píše dopis. Dopis putuje týden, další týden putuje odpověď. Tím vzniká velké časové zdržení. Proto jsme dělali kampaň: Lidi, berte nám telefon i o víkendu. Pravděpodobně vám volá úřad práce nebo Česká správa sociálního zabezpečení.

Proč je i u zaměstnanců stanovena podmínka, že musejí mít potvrzení ze školy svého dítěte?

Já vím, že to všem přijde strašlivě vtipné, ale stojí to tak v zákoně 40 let a nikdo to nikdy nezpochybňoval. Zjednodušeně řečeno: škola vydává informaci, že to dítě existuje. Následně zaměstnavatel potvrdí, že existuje zaměstnanec. Pak se ta dvě potvrzení spárují. My na České správě nedisponujeme informací, že člověk, za kterého zaměstnavatel odvádí sociální pojištění, má dítě do třinácti let.

Ale zaměstnanci přece normálně dostávají na dítě slevu na dani.

No jistě, ale tady už jste na finančním úřadu.

Copak se to nedá propojit?

Určitě se to dá propojit. Usilujeme o to od roku 2010. Vzpomenete si zřejmě na aféru s panem Drábkem. Bude to další projekt na x let. Já si myslím, že by ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo práce a ministerstvo financí měly mít propojené IT databáze. Ale pokud se to řeší třicet let, tak to asi nezvládneme za několik málo týdnů.

Kámen úrazu tedy není ve vaší budově?

Kámen úrazu je v neexistenci ministerstva informatiky, které by dokázalo propojit jednotlivé resorty. Potřebovali bychom ministerstvo informatiky, nebo když ne ministerstvo, tak aspoň úřad, který ale bude strašně silný a bude digitalizaci tlačit dopředu, který bude schopen tak silné resorty, jako jsou MPSV a finance, dotlačit do společného IT řešení.

Kdyby jedním z plodů koronakrize byla zrychlená digitalizace, to by se vám zamlouvalo, že?

Já bych si to strašně přála. Během koronakrize se ukázalo, že když se musí, tak to jde. My jsme během několika málo dní svépomocí agendu digitalizovali. Dokázali jsme zařídit, že žádosti o ošetřovné se podávají elektronicky. Že lidé mohou žádat na úřadech práce elektronicky o různé dávky. Zrychlení do toho přišlo i tím, že najednou to vyžadují sami lidi. Pomalá digitalizace nebývá vždycky zaviněná jen neschopností státu, lidi často digitalizaci sami moc nechtěli. Jak se ale teď v koronakrizi báli kontaktu, tak to najednou šlo. Totéž e-neschopenky, u nichž lékaři ještě před několika týdny vyžadovali přechodnou dobu dva roky. Teď najednou byli ti samí lékaři šťastní, že se jim do ordinací nenahrnou pacienti s covidem. Teď Senát schválil zákon, jímž kompletně elektronizujeme takzvané měsíční přehledy o sociálním pojištění. Firmy už ho nebudou moci platit v hotovosti. Věc, která se táhla patnáct let – a najednou to jde! Prostě tato krize nám umožňuje opravdu mílovými kroky digitalizovat.

Jsou spojené nádoby, ošetřovné se školstvím. Kdyby nebyly nejdřív zavřené a teď jen napůl otevřené školy, nemuseli bychom se o ošetřovném vůbec bavit. Jste spokojena s tím hybridem, kdy do třídy může chodit patnáct dětí a zbytek kdesi visí?

Nebudu se k tomu příliš vyjadřovat. Za sebe jsem ráda, že jsem uspěla s pozměňovacím návrhem, který jsme chtěli už dřív, ale až minulý týden jsme přesvědčili koaličního partnera. Až do konce června jsou díky mému pozměňováku jasně definované podmínky, za nichž budou mít rodiče na ošetřovné nárok i nadále. To považuji za strašně důležité. Podle mě extrémně dobrá zpráva.

Já vím, ale jste taky reprezentantka vlády. Dává nějaký smysl, aby se od 25. května povolovaly akce pro veřejnost do 500 lidí, a tady z nějakého záhadného důvodu nesmí sedět ve třídě ani šestnáct dětí?

Ano, máte pravdu. Taky jsem se vládního kolegy v minulých týdnech několikrát ptala, proč neobnovíme povinnou školní docházku. Zvlášť pokud u mateřských škol, které jsme nezavřeli a nechali jsme to na zřizovateli, se to očekává. Ale jediné, co k vaší otázce můžu říct: Je to v kompetenci mého drahého kolegy Roberta Plagy. Je to jeho odpovědnost.

Když se chce, dá se i o tom na vládě vyvolat jednání.

Pokoušeli jsme se o to, několikrát. Ale v tuto chvíli je to zejména odpovědnost ministerstva zdravotnictví, epidemiologů. A samozřejmě ministerstva školství, které má konečné slovo. Já bych taky nebyla ráda, kdyby mi kolegové zadávali, co mám na ministerstvu práce a sociálních věcí dělat. To by bylo velmi nešťastné a mohlo by se to obrátit proti každému z nás. Proto ctím, že to je Plagova odpovědnost.

Nestává se z politiky vlády trošku památková péče o sebe samu? Před měsícem se přijímala rozhodnutí na základě řádově pesimističtějších pohledů na infekci. O. K. Ale dnes vylézáme z karantény strašně pomalu. Třeba se vláda bojí ztráty tváře víc než o vzdělání dětí, o ekonomiku, společnost.

Rozumím tomu přirovnání. Co se týče našeho ministerstva, jsme velmi flexibilní. Otevřeně – situace se opravdu velmi rychle vyvíjí, ale my na to reagujeme. Já si nechávám ve všech relevantních oblastech posílat denní monitoring. Myslím, že jsem dokázala, že svoje názory umím přehodnotit. Třeba program Antivirus (vládní program na ochranu zaměstnanosti, v němž zaměstnavatelé mohli žádat vládu o refundaci mezd a odvodů na své zaměstnance – pozn. red.) Vypracovali jsme za několik posledních týdnů různé verze. V pondělí (25. května – pozn. red.) nesu na vládu návrh, aby se takzvané céčko, tedy Antivirus pro červen, červenec, srpen, týkal malých a středních podniků. Odpusťme jim odvody, abychom si rozvolnili ruce na béčko. Béčko (podpory za květen – pozn. red.) se totiž oproti březnu – a teď už máme 600 tisíc pracovních míst podpořených za březen – zdvojnásobí. Ta pomoc má jít rychle. Takže administrovat přes milion pracovních míst s dvěma tisíci úředníků – to bychom standard několika málo pracovních dnů, kdy proplácíme žádosti, nedokázali udržet. Z toho vznikla myšlenka udělat jednoduchý krok pro malé a střední podnikatele. Když se nám podaří odpustit sociální pojištění všem firmám do 50 zaměstnanců, pokryjeme tím 88 procent zaměstnavatelů a 1,5 milionu pracovních míst. A bude víc času na žádosti v béčku. To opatření by byla pomoc, takový automat bez administrativy. Firmy budou mít v zákoně jasný návod, koho se to týká, za jakých podmínek. A jenom nepošlou odvody. Jednoduché, rychlé.

To byl váš nápad?

Byl to nápad nás na MPSV, když jsme přemýšleli, jak si odlehčit v béčku. Což se ale samozřejmě nevylučuje s pomocí pro ty nejmenší, pro ně je to, věřím, podstatná finanční injekce. Odpustit plný příspěvek na sociální pojištění znamená odpustit zaměstnavateli 24,8 procenta nákladů na zaměstnance. Tedy se dvěma podmínkami: firma si musí udržet 90 procent zaměstnanců březnového stavu. A musí být zachován 90procentní objem mezd. Chceme tím masivně podpořit zaměstnanost a ovšem i koupěschopnost obyvatelstva. Naším cílem je, aby neklesaly mzdy a aby lidi nebyli propouštěni. Dva cíle jednou ranou.

Strop padesát zaměstnanců jste taky navrhla vy?

Ano. Premiér v pondělí 18. května navrhoval firmy do pěti lidí, v týdnu jsme se dostali na 25. A ještě to musíme vytáhnout na těch 50.

Jak velký výpadek to udělá ve státním rozpočtu?

Pokud k tomu všichni zaměstnavatelé do 50 zaměstnanců přistoupí – což není jisté kvůli těm dvěma podmínkám 90 procent mzdy a 90 procent stavu z března –, bude výpadek na sociálním pojištění zhruba sedm miliard korun měsíčně.

Jak velká bude do konce roku nezaměstnanost?

Vládní ekonomové v NERVu jdou v odhadech až na 10 procent. Nějaké menší procento lidí dostalo výpověď už do konce března. Naběhla jim dvouměsíční výpovědní lhůta, takže vesměs budou k 1. červnu na úřadech práce. Nezaměstnaných přibude za každý měsíc. Nějaké procento lidí šlo na výpověď dohodou, dostali odstupné. Ani ty ještě nemáme na úřadech práce. No a až nám 30. června skončí ošetřovné, tak lidé mohou čerpat ošetřovné, i když jsou ve výpovědi. A ti budou pravděpodobně na úřadech práce 1. července. V programu Antivirus je podmínka, že když firma čerpá příspěvky na zaměstnance, tak těmto lidem nesmí dát výpověď. Ale víme, že už se to děje, proto jsme udělali první velkou, tak kritizovanou vlnu kontrol. Samozřejmě že firmy tu podmínku porušují, naštěstí jsme to ale těmi plošnými kontrolami docela podchytili. Prostě uvidíme, jak se v příštích týdnech, měsících bude nezaměstnanost vyvíjet. Každopádně teď děláme pomocí našich programů všechno pro to, aby se nepropouštělo.

Těch deset procent by pro stát i pro vaši vládu byla smutná bilance. Do jisté míry je to jako přírodní katastrofa, ale do značné míry budeme muset mluvit i o tom, jestli vláda nedupla v březnu na brzdu moc.

To určitě ne. Čísla nezaměstnanosti jsou stejná všude, napříč Evropou a bez ohledu na to, jak razantní ta opatření byla.

OECD předpovídá, že Česká republika bude mít letos sedmý nejhlubší propad HDP v Evropě.

Logicky, máme ekonomiku postavenou na exportu.

A není to spíš tím, že jste moc razantně a moc dlouho "prymulovali"?

Včera jsem byla na večeři s prezidentem Svazu průmyslu a dopravy panem Hanákem a slyšela jsem od něho příběhy, jak bylo těžké v době, kdy byla zavřená celá Evropa, exportovat. Ani kdybychom tehdy hranice nezavřeli, tak by se zavřely z polské, slovenské, rakouské, německé strany.

Poslední týden dva Německo a některé další země uvolňují hranice rychleji než my.

Němci oznámili 8. června, ostatní 15. června. A pokud mám informace od našeho ministra zahraničí Tomáše Petříčka, tak v tuto chvíli se snažíme, aby všechny naše hranice byly otevřeny k 8. červnu.

Měla by Česká republika tváří v tvář černému scénáři deseti procent lidí bez práce kdoví na jak dlouho usilovat na úrovni EU o zastavení zelené agendy? Nový zelený úděl povede dlouhodobě k tomu, že průmysl z Evropy bude dál odcházet – hlavně do Asie.

Sucho a související problémy se změnou klimatu tady budou i dál. Jsou to podle mě větší problémy než to, co nás potkalo v minulých týdnech. Je to do jisté míry i příležitost pro českou ekonomiku, ale musíme to dobře uchopit. Tak, jak je to centralizovaně uchopeno na evropské úrovni, tak se obávám, že to by naši ekonomiku mohlo spíš poškodit. My musíme začít brutálně investovat, aby nás sucho a s ním související problémy kompletně nepoložily.

Co tím myslíte? Meliorace, vytváření mezí, prostě ochranu půdy?

Přesně tak. Ochrana půdy. Aby se zmenšil počet hektarů, na kterých se nasazuje jedna plodina. Aby se omezily monokultury. Podpora malých zemědělců.

Zní to hezky, ale zatím vaše vláda jde opačným směrem. Podporuje velký agrobyznys, dotace pro monokultury.

No a já pevně doufám, že sucho, které nás letos čeká, bude vykřičník, který nám pomůže změnit přístup. Jinak nás to ještě může všechny mrzet.

Jinak tedy v tom Novém zeleném údělu Evropské komise nejde o melioraci a ochranu půdy. Ten plán chce zdražovat energie a tím pádem i výrobky.

Já vím, o čem je zelený úděl. Ale jak znám vyjednávání na evropské úrovni, tak komise něco navrhne a bude složitě hledat řešení, které vyhovuje všem 27 členským státům. A v rámci legislativního procesu, kdy návrh komise jde paralelně do rady i do parlamentu, tak se to musí uzpůsobit, aby se pomohlo i těm těžce průmyslovým zemím, jakou bezesporu je Česká republika. Musejí reagovat na věci, které tíží nás.

Europoslanec Alexandr Vondra říká, že po koroně je naprosto zoufalý pohled na to, jak jsou evropské orgány nehybné, rigidní, zelený úděl navždy a ještě víc. Logická otázka pak je, jestli by se česká vláda neměla ostře postavit na odpor.

To ano, ale nesmíme to udělat tak, že napácháme víc škody než užitku. A když něco nechceme, tak ať řekneme, co bychom chtěli.

Jste jako sociální demokracie ještě vůbec strana práce, když v tomto ohledu ne tak úplně hájíte zájmy pracujících?

A čímpak je nehájíme?

Zatím neslyším, že byste řvali proti klimatické politice EU. Čekal bych, že coby strana malých pracujících budete proti vytlačování průmyslu do Číny.

Řvaním člověk ničeho nedosáhne. V tuto chvíli probíhají debaty na diplomatické úrovni. Pozice České republiky je jednoznačná. Nebudeme jediný stát, který bude proti.

Jste místopředsedkyní ČSSD. Váš stranický předseda Jan Hamáček je karanténní hardliner. Nevidíte souvislost, že čím delší karanténa, tím vyšší pak bude nezaměstnanost?

Předseda Hamáček byl velmi razantní v březnu a dubnu, kdy to bylo potřeba, kdy jsme každý večer sledovali dění v Itálii a ve Španělsku. Díky razanci předsedy Hamáčka se italský ani španělský scénář v České republice nekonaly. Opravdu si myslím, že ta razance v březnu a dubnu zachránila tisíce lidských životů. Teď, když jsme to zabrzdili a situaci zvládli, se velmi rychle vracíme do normálního života. Mnohem rychleji, než jsme plánovali. Nikdo netouží po návratu k normálnímu životu víc než sociální demokracie.

No, nevím. Už v dubnu na Ústředním krizovém štábu prý vznikal konsenzus začít rychle uvolňovat. Pak si váš předseda Hamáček na konferenci nechal z Brna připojit docenta Tomáše Káru s jeho apokalyptickým hodnocením koronaviru. Načež Hamáček pravil: Žádné rozvolňování nebude a basta.

Na této krizi je přece zásadní, že nikdo nevíme, jak to půjde dál. Všichni trochu věštíme z křišťálové koule, každý máme nějaký názor, ale vůbec netušíme, jestli se potvrdí, nebo ne. Naší vládě se podařilo situaci zvládnout, vir přibrzdit, italský scénář se nekonal.

A proč by se u nás měl opakovat italský scénář? V severní Itálii je dlouhodobě špinavý vzduch a lidé tam každou druhou sezonu hromadně umírají na plicní nemoci.

Prostě – zareagovali jsme dobře. Koupili jsme si čas. Pokud by na podzim přišla druhá vlna, tak myslím nebude možné zopakovat si březen. Budeme to muset provést chytře, říkejte si tomu třeba chytrá karanténa. Plošný poklop na celou zemi už si nebudeme moci dovolit. To už by ekonomika nezvládla.