ODS neroste, a už se to nedá vysvětlit starými skandály

Náčelnická otázka

ODS neroste, a už se to nedá vysvětlit starými skandály
Náčelnická otázka

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Měsíc co měsíc vede ve zveřejňovaných průzkumech ANO Andreje Babiše. Měsíc co měsíc sledujeme závod o druhé místo, který se vlastně vůbec neměl konat. Ale rozený vyzývatel, jakým by měla být ODS, se o druhé místo buď dělí, nebo dokonce prohrává s Piráty. Naposledy v průzkumu společnosti Kantar CZ za leden 2019 spadli modří o 2,5 na pouhých 13,5 procenta. Podle Kantaru tedy ODS během roku a půl od sněmovních voleb v říjnu 2017 posílila o celá dvě procenta. Jak to, že má méně než Piráti, kteří by soudě podle bilance pirátských stran v jiných zemích měli být přechodnou kuriozitou? Konkurenční Median za prosinec a leden občanským demokratům naměřil 15,5 bodu, pro změnu o dva body před Piráty. V sídle ODS se mohou utěšovat, že Median má lepší základnu, voličský vzorek byl o třetinu vyšší než u Kantaru. Nicméně pointa všech těchto a dalších podobných průzkumů není v tom, kdo se umístil o prsa druhý a kdo třetí, ale v tom, že ODS se dlouhodobě nedaří vybudovat si před Piráty náskok, který by byl větší než odchylka měření. Fialovo okolí se dlouho drželo představy, že hlavní je zachovat nervy a že jejich dobrá nabídka uzraje, členové ODS dlouho vyhlíželi růst, který nutně musí přijít. Nepřichází však nic.

Babišovo ANO půjde do příštích sněmovních voleb, ať už se budou konat za rok, nebo za dva a půl roku, z pozice favorita. Pokud se chce ODS stát skutečným vyzývatelem Andreje Babiše, potřebuje nejdřív obsadit a pak pro sebe konsolidovat druhé místo. Času nemá nazbyt.

Mezi občanskými demokraty to není téma, které by v hovorech rádi otvírali, ale žádné aspoň trochu poctivé uvažování o tom, jak by se daly výrazně zvedat preference, se nevyhne otázce náčelníka. Petr Fiala je předsedou ODS od ledna 2014, tedy pět roků, a minimálně polovinu té doby je zřejmé, že stranu netáhne vzhůru, a že pokud s ní něco osoba předsedy vůbec něco provádí, je to spíš zaseknutí se v pozici trochu větší malé strany. Fialovy zásluhy o ODS – přebíral těleso ve stavu rozkladu, mravního i ekonomického, podařilo se mu ji stabilizovat a odvrátit pokus, pravděpodobně z prostředí ANO, koupit její dluhy a tak ji zničit – jsou skutečné, ale jsou staré pět let. Stagnace, kterou už nemá cenu zapírat, není jen Fialova vina, v ODS dnes nikdo dravý a lepší není vidět. Z brněnského kroužku, který kolem předsedy vyrostl za posledních třicet letech nejprve v samizdatu a posléze na tamní univerzitě a který je jediným skutečně loajálním prostředím, jímž Fiala disponuje, pochází i člověk, který mi zhruba před třemi lety říkal: Kdyby tak nebyl Babiš! Proti Sobotkovi má Petr ve všech ohledech navrch, to by byl souboj s dobrým koncem. Ale přišel Babiš a změnil hru.

Sobotkou ten člověk myslel Bohuslava Sobotku, což byl tehdejší premiér a předseda ČSSD, politicky tak nevýrazný a s takovou zanedbatelnou stopou, že už dnes se musí mladším čtenářům připomínat, kdo to vlastně byl. Fiala by v tomto hypotetickém souboji dvou lídrů měl asi skutečně navrch, rozhodující ale je, že žádný takový duel dvou spořádaných chlapců, jednoho trochu nalevo a druhého trochu napravo, se nekonal a ani se k němu neschyluje. Opozice potřebuje lídra, který vedle Babiše nebude působit akademicky a uměle. Samozřejmě že skutečný Babiš je radikálně jiný člověk, než jakého voličům ANO prodává marketing – především to není žádný starostlivý dobrý strejda, ale bezohledný, chladný dobyvatel. Podstata Babiše je přesto v něčem autentická: posedlost, s níž dělá politiku, až chorobná pracovitost, přesvědčení, že „po něm jdou“, byť tady už se asi dostáváme na rozhraní mezi politickým komentářem a medicínou. Na Fialovi člověk vidí jakýsi permanentní údiv, že se mu v celostátní politice nedostává stejné obliby, jak byl zvyklý ze své fakulty a univerzity.

Kritika Babiše se v podání ODS smrskává na opakování chvályhodných banalit typu: Potřebujeme omezit byrokracii; Stát tu má být pro lidi, nikoli lidé pro stát; Vraťme politice obsah (všechno autentické Fialovy výroky), pod nimiž jakoby zaniknou i dobré konkrétní návrhy, které ODS předkládá. Piráti jsou v tomto ohledu živější. Když se mění evropská legislativa ohledně čerpání dotací, nechají si udělat analýzu o Babišově střetu zájmů v EU, tu pošlou evropské komisařce pro regionální politiku a při parlamentní schůzce s komisařkou se dožadují odpovědi. Navrhli zákon, jímž by se v České republice rušila povinnost přimíchávat biopalivo do pohonných hmot. Tady má jak známo Agrofert velké zájmy, biopaliva byla ostatně posledním spouštěčem, kvůli němuž Babiš šel do politiky. Představili svůj rozbor (zanedbatelného) přínosu EET do státní pokladny. Poznámka poslance Mikuláše Ferjenčíka, že ministerstvo financí si odhad vlivu EET na výběr daně z přidané hodnoty vycucalo z prstu, a že „kdyby použilo jiný odůvodněný koeficient, vliv EET na výběr DPH by byl záporný a dosahoval  by hodnot minus dvě miliardy korun“, symbolizuje jistou lehkost, s níž se Piráti do premiéra o generaci staršího pravidelně navážejí.

Citovaný průzkum Kantar také změřil, že mezi podnikateli a živnostníky mají ODS a Piráti stejnou podporu, v obou případech po 25 procentech. Je na pováženou, pokud strana, která má ve svých řadách poslance s vazbami na slavného řeckého marxistu Janise Varufakise, bývalé politiky (političky) Strany zelených, strana, jejíž nejmocnější politik, primátor Prahy Zdeněk Hřib, místo aby trval na řešení dopravního okruhu kolem Prahy, začne fantazírovat o nové nemocnici kousek od stávající Bulovky, dokáže podnikatelský stav oslovovat stejně jako jeho tradiční opora.

Češi jako celek nejsou tak progresivističtí a liberálně-konzervativní poptávka nezmizela. Piráti mají volební potenciál nižší než ODS, i to se v průzkumech dá dohledat. Jejich komparativní výhodou je, že nemají žábu, respektive žáby na prameni.