Je krásné žít na kontinentu, kde po mnoho desetiletí panuje mír (s nějakými těmi výjimkami), kde národy nesoupeří na poli bitevním, ale jen na sportovních kolbištích, kde spory minulosti jsou již dávno zapomenuty a každý gentleman (woman) se řídí pravidlem, jež před lety zformuloval velmistr diskrétní komunikace Basil Fawlty: „Hlavně nemluvit o válce.“

Tento nový duch svornosti a bratrství došel svého výsostného potvrzení na nebi nad londýnskou čtvrtí Wembley. Bylo jasné až bezmračné, a shromážděné zástupy proto mohly v radostné atmosféře sledovat krvavý boj mezi německými bombardovacími svazy a elitou Královského letectva. Šlo o všechno. Polní maršál Southgate se proto v předvečer bitvy obrátil k národu a bez zbytečných slovních ornamentů popsal společnou misi: „Budeme náš ostrov bránit. Budeme bojovat na plážích i na vyloďovacích předmostích...“ A v tu nejtemnější hodinu vyslal do povětří londýnského hrstku statečných, těch okřídlených jedenáct vědomých si, že padnou-li, vlast padne s nimi. A vlast na ně hleděla, král i kmán, chuďas i princ, lidé ctnostní i hříšní a všichni mezi tím.

Polní maršál Southgate však inspirovaná střídání připravil, vyslal do vzduchu Jacka Grealishe, tu ozdobu důstojnických klubů, nikdo neumí cigaretu držet s větší elegancí a s větší lehkostí whisky upíjet. A oživen byl projev eskadry anglické a jednota německých svazů narušena byla. I stalo se. V teutonském pokutovém kvadrantu k ťukesu došlo, na jeho konci tíhu odpovědnosti přijal lord Sterling, vévoda z Kingstonu, a zblízka pálil nemilosrdně a přesně. Nepřítel uveden ve zmatek o odvetě snil a sny jeho ve skutečnost skoro uvedeny byly, když obávaný Müller, veterán mnoha vzdušných bitev, na další útok střemhlav vyrazil, Jordana Pickforda se mu podařilo obstřeliti, leč nezavěsil, cílem se minula kanonáda jeho. Byl velmi smutný. Lordu Sterlingovi, po jehož chybě Müller svůj útok započal, naopak do skoku bylo. A sbíraly stroje německé síly k náporu závěrečnému, jak krvelačně řvaly jejich motory. Leč jejich ofenzivní síla podlomena byla, kdy kapitán Harry, taranem svým nekompromisní jim další ránu zasadil. A tehdy chaotickým a platonickým se německý útok stal, a když sirény odhoukaly čas bitvy, s křídly přistřiženými odletěly jejich messerschmitty a jejich posádky pak krokem pohřebním zamířily na své ubikace, aby se tam oddávaly poslechu Beethovena a přemýšlení o propasti. Kdežto poddaní Jejího Veličenstva dlouho do noci slavili vítězství svých barev, na ulice londýnské, pivem polité, se nohy poutníků ráno lepily. A královna, ta věrná strážkyně, jež provedla národ tou nejtemnější hodinou, svým rtům dovolila rozvlnit se v úsměvu.