Největší ruch, který se odehrává v české vládní koalici, se týká sociální politiky. Menší ČSSD ve shodě s odbory chce zrušit karenční dobu, kdy po první tři dny nemoci zaměstnavatel zaměstnanci nedává plat. Zvyšuje se rodičovská, diskutuje se o navýšení hrubé mzdy. Ministryně práce Jana Maláčová spolu s odborovými předáky navrhuje zkrácení pracovní doby. Je to dobrý směr pro českou ekonomiku? A pro ČSSD cesta, jak se rychle vrátit k dvojciferným preferencím?

Jste ministryní dva měsíce. Jaké máte dojmy z vlády, není ČSSD v Babišově kabinetu až příliš malé kolo u vozu?

Není. Poměr sil je jasný, to si nemusíme nic nalhávat, ale odvádíme velký kus práce. Sociální agenda zásadním způsobem dominuje tomu, čím se vláda zabývá. Máme výrazného ministra vnitra, předsedu ČSSD Jana Hamáčka. Máme teď v koalici živou debatu o zahraničním směřování republiky. Takže na to, kolik nás tam je, odvádíme dobrou práci.

Vláda schvaluje rozpočet na rok 2019. Co nám ten rozpočet říká o charakteru vlády? Je dostatečně levicová na to, aby vám v ní bylo dobře?

Rozpočet je charakterizován tím, že obsahuje velmi vysoké investice a zároveň se podařilo snížit plánovaný schodek z 50 na 40 miliard korun, což je taky dobrá zpráva. Hodně peněz jde do podpory vzdělávání, od ledna se budou rekordně zvyšovat důchody. Takže priority sociální demokracie, jak jsem je teď vyjmenovala, jsou v rozpočtu zohledněny. My jsme rozhodně spokojeni.

Rozpočet taky rekordně zvyšuje státní výdaje. Oproti letošnímu rozpočtu vyskočí o deset procent.

Což je plně v souladu s tím, co sociální demokracie chce. Já myslím, že je potřeba, aby věci, které byly dlouhodobě podfinancovány, dostaly přidáno. Například na ministerstvu práce jsme v situaci, kdy se resort stále vzpamatovává z Drábkových takzvaných reforem.

Premiér Babiš se většinou vymezuje proti levici. Dokládá rozpočet na rok 2018, že jste levicová vláda?

Určitě.

Až se jednou budete ohlížet za působením ve vládě, co byste chtěla, aby bylo vidět?

Přišla jsem na ministerstvo v situaci, kdy kam se podíváte, tam něco hoří. Věci, které žádná vláda desítky let neřešila a jenom se zalepovaly, už začínají docházet na kritickou hranici. Ale kdybych si měla vybrat dvě hlavní? Tak je to potlačení chudoby, která  je v České republice i navzdory obrovskému hospodářskému růstu pořád velký problém. A byla by to kvalita práce – soubor různých malých kroků od navyšování mezd, ochranu při práci, potírání nelegálního zaměstnávání přes slaďování rodinného života, které dohromady povedou k tomu, že práce zase bude mít svou důstojnost a nějakou čest. Že se prací lidé budou definovat.

A do těchto dvou vašich priorit se vejdou takové ty evergreeny, jako je zkracování pracovní doby, pětitýdenní dovolená i u soukromníků, minimální mzda, zrušení karenční doby?

Samozřejmě to spolu všechno souvisí. Slabý étos práce je dnes dán tím, že máme v České republice hospodářský model založený na levné pracovní síle. S tím souvisí i produktivita práce. A vyšší produktivity práce se dá dosahovat i jinak, než nám tvrdí zaměstnavatelé. Kratší pracovní doba i delší dovolená znamenají, že lidé budou odpočatější, budou mít jasnou hlavu, a to se potom promítne do jejich pracovního výsledku.

Pokud český hospodářský model stojí na příliš levné pracovní síle, nebylo by lepší místo zvyšování minimální mzdy snižovat sociální pojištění?

A jak bychom zaručili, že když snížíme odvody, porostou mzdy? Nevím o zemi, kde se to povedlo. Akorát byste snížil náklady zaměstnavatelům. Já ve všemocnou sílu volného trhu prostě nevěřím.

Máme čtvrté nejvyšší sociální pojištění v Evropě.

Ale to musíte vidět ve větším rámci. Máme velmi nízké daňové zatížení, takže celkově je to myslím nastavené dobře. Správně se mluví o odlivu zisků do zahraničí, i premiér Babiš tohle téma sociální demokracii převzal a rád o něm mluví. Pokud byste snížil sociální pojištění, tak akorát odliv zisku bude vyšší. Stát má dnes v sociálním pojištění de facto jediný nástroj, jak u nás nějaké zisky zahraničního kapitálu udržet. My bychom si například přáli zavést sektorové daně, jimiž by se tu část zisků zadržela a mohla se reinvestovat k rozvoji domácí ekonomiky, ale nemáme na to coby ČSSD sílu. A snížit sociální pojištění by vedlo dokonce k ještě většímu odlivu zisků.

Co vám nejvíc vadí na karenční době, že ji chcete zrušit?

Hlavně to, že lidé se doslova bojí onemocnět. Kromě toho, že přecházením nemoci poškozují svoje zdraví, tak ještě nakazí kolegy. Pokud si lidé platí nemocenské pojištění, tak by prostě neměli mít strach onemocnět, neměli by mít strach z toho, že na konci měsíce pak nebudou moct zaplatit hypotéku. Je to obrovská nespravedlnost, kterou tu zavedly pravicové vlády.

Uznáváte, že karenční doba výrazně srazila nemocnost, která předtím u nás byla opravdu nadprůměrná?

Srazila krátkodobou nemocnost, zatímco dlouhodobá nemocnost, důsledek toho přecházení nemocí, se zvýšila. Známe to všichni. Já když jsem měla chřipku, taky jsem ji vždycky dotrkala do víkendu a o víkendu jsem se vyležela. 

Chcete zvyšovat minimální mzdy.  Je to nutné v době, kdy platy rostou samy od sebe a nejrychleji právě na nejhůř placených místech? Včera Albert oznámil, že zaměstnancům přidá o 17 procent.

To je samozřejmě dobrá zpráva. A kdy jindy byste chtěl zvyšovat minimální mzdy než teď, kdy máme dobrou ekonomickou situaci a téměř žádnou nezaměstnanost?

Karenční doba, minimální mzda, důchody, delší dovolená a kratší pracovní doba – jak to, že vám tyhle věci v úhrnu nefungují na voliče?

Jsou to systémové věci, které myslím dlouhodobě pomohou i české ekonomice. Jsou to věci osvědčené v zahraničí. Myslím, že největší část odpovědi je v tom, že neumíme naši práci prodat. Podívejte se na výsledky Sobotkovy vlády. Téměř vše, co jsme slíbili, bylo splněno. A přesto jsme dostali nejhorší volební výsledek v historii. Je to asi otázka marketingu.

Na marketing se dá svést vždycky všechno. Není to spíš tak, že nabízíte věci, které už voliče nezvedají ze židlí?

Ale vezměte si průzkum ke karenční době, který teď dělal Sanep a ve kterém 60, 70 procent dotázaných podpořilo zrušení. To vyvrací vaši tezi.

Podobné problémy jako vy má sociální demokracie i jinde v Evropě. I když třeba v Německu je SPD pořád výš, trend je stejný, jde to dolů. 

Ten trend skutečně takový je. Historicky ve 20. století sociální demokracie naplnila svůj smysl tím, že rozšířila prosperitu mezi široké vrstvy a zajistila důstojný život všem pracujícím. A teď v 21. století se musíme znovu hledat. Odlišit se od ostatních stran a začít řešit věci, které opravdu trápí velkou část obyvatelstva. Já si myslím, že to je chudoba a zaměstnanost. I když máme výborné ekonomické ukazatele, tak lidem se prostě nedaří dobře. Po éře sociálního státu přišla na Západě 90. léta, Washingtonský konsenzus, privatizační vlny, neoliberalismus. A s tím přišly takové jevy jako prekarizace práce – částečné úvazky, časově limitované smlouvy. Proto mluvím o tom, že je třeba vrátit práci důstojnost. A dnes přichází to, čemu se říká ekonomika 4.0. Nemám ten výraz moc ráda, ale mluvme o digitalizaci, další vlně automatizace a robotizace. Společnost stárne. Objeví se prostě řada velkých témat, kde se sociální demokracie může znovu nalézt.

Abychom nezůstávali v obecné rovině. Jak chce ekonomice 4.0. a robotizaci čelit ČSSD?

Umožnit skutečné celoživotní vzdělávání. Jde o to, abychom si všichni uvědomili, že normální je celý aktivní život se učit a měnit profesi. Což se nám zdá strašně těžké, ale budeme se to muset naučit, pochopit, že to není žádná katastrofa. Bude normální se během těch 35, 40 let profesní dráhy několikrát překvalifikovat. Celé profese, které jsou dnes tak atraktivní – od standardních právníků, kteří dělají smlouvy, až po překladatele a bankovní úředníky –, budou v příštích desetiletích robotizovány. To je chvíle pro stát, který by měl zajistit, aby ti lidé dostali šanci chytnout se znovu v jiném oboru. V zaměstnáních, která nahrazena nebudou. Nesmíme ty lidi nechat spadnout do pasti, poslat je do evidence úřadu práce s tím, že to nějak doklepou do důchodu, ale umožnit jim nový začátek. 

Pojďme ještě k vaší straně. Ta před pár dny konečně nominovala člověka, který má šanci stát  se řádným ministrem zahraničí. Nesvědčí ale to, když navrhnete člověka, který byl donedávna asistentem europoslance, že nemáte kde brát?

Vidím to opačně, jako snahu o modernizaci sociální demokracie. Vytahujeme nové tváře. Tomáš Petříček má dvě zahraniční školy, pracoval v Evropském parlamentu a v zahraniční politice se dlouhodobě pohybuje. Znám ho dlouho, je v ČSSD mnohém déle než já, a to jsem v ní deset let. Je to mladý člověk, ale myslím, že bude fungovat dobře.

Petříček, Poche, vy a další, kdo tvoří novou generaci v ČSSD, jste nějak jednolitá skupina? Jste názorově progresivnější než starší generace?

Sociální demokracie se historicky skládala z různých názorových proudů. A pokud máme být zase stranou s velkou podporou, to znamená nad 20 procent, je hrozně důležité, aby různé proudy vedle se normálně koexistovaly. Co se týká těch mladých lidí – takových mladých, schopných, co byli třeba i dlouho v zahraničí, jako je právě Tomáš Petříček, jsou v naší straně desítky.

Takže nám západní univerzity vychovaly příští generaci politické levice?

Ano.

Lidé mé generace, kteří se ocitli na západních univerzitách v 90. letech, si odtamtud často přinášeli alergii na moderní levici, na zelené a vůbec na ideologie, které na těch univerzitách už převažovaly. To vy asi máte jinak.

Přišla jsem do Německa v osmnácti letech, byla jsem poprvé z domu. Hned po maturitě v Čechách jsem šla do Frankfurtu, nejdřív jako au pair. Poměrně rychle jsem se naučila jazyk a za pár měsíců se přihlásila na studia. Tím začala naprosto výjimečná fáze mého života. Tam se na univerzitách hlavně hodně čte, pořád se diskutuje, existují různé debatní kluby. Život na kolejích tam nejsou jen naše pařby, ale zejména intelektuální rozvoj. Musela jsem vedle studií samozřejmě pracovat, a protože jsem si našla kancelářskou práci 20 hodin týdně, měla jsem velmi slušný výdělek. Tak jsem mohla cestovat, být aktivní. I když jsem z levicové rodiny a levicová jsem byla vždycky, v Německu jsem se ocitla v té velké éře vlády sociálních demokratů se zelenými. Navíc Frankfurt byl a je základna německé levice. Asi nemusím vysvětlovat, co je Frankfurtská škola, směr převládající v německé politologii a sociologii. To všechno vás utváří a ovlivní na celý život.

A netrkla vás tam nikdy ta názorová homogenita kolem?

Žádná tam není. Naopak se klade důraz na kritické myšlení. Součástí výuky je, že proti vám musí vystupovat někdo, kdo vaši argumentaci napadá, zpochybňuje. To se na českých univerzitách neučí.

Myslel jsem to tak, že na univerzitách v Německu stejně jako v anglosaském světě je dnes 80, 90 procent akademiků doleva.

To si nemyslím. Já jsem ve Frankfurtu nejdřív studovala politickou teorii a pak jsem přešla na mezinárodní vztahy. A zatímco klasické politické vědy jsou tam skutečně levicové, neomarxistické, mezinárodní vztahy byly zrovna ve Frankfurtu spíš doprava.

Věříte, že ČSSD se někdy může vrátit na procenta, jaká mívala ještě před deseti patnácti lety?

Určitě. Musíme se zkonsolidovat a naučit se metody, které dneska určují politický svět – a to je ten marketing. Vy si myslíte, že to je fráze a výmluva na neúspěch, já si myslím, že marketing prodává.