Ještě nikdy nechtěl stát vzít tak málo firmám tolik peněz

Největší střet vlády s velkým byznysem

Ještě nikdy nechtěl stát vzít tak málo firmám tolik peněz
Největší střet vlády s velkým byznysem

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Ministr financí tomu marketingově říká válečná daň. Válkou na Ukrajině se před voliči snaží omluvit, že kabinet Petra Fialy přišel s návrhem na zvýšení daní ani ne po roce od chvíle, kdy loni v říjnu vyhrál volby mimo jiné slibem, že žádné daně nezvedne. Válečná, to má být výjimečná, neočekávaná, mimořádná. Anglicky se jí říká windfall tax, daň ze zisků, které firmám spadly z nebe. Z mimořádné situace, která jim přinesla něco, co nemohly očekávat.

Správně by se jí mělo říkat Hamplova daň. Do domácí veřejné debaty ji uvedl ekonom Mojmír Hampl, předseda Národní rozpočtové rady a bývalý viceguvernér České národní banky. Poprvé ji zmínil v červnu v rozhovoru pro týdeník Ekonom. Hampl, patřící k nejbystřejším pozorovatelům mezinárodní finanční scény, si vzal inspiraci z Velké Británie, která už v té době kompenzovala ze státního rozpočtu lidem drahé energie a peníze na to se snažila získat právě daní z nečekaných zisků. Líbila se mu logika: nečekané výdajů v podobě kompenzací se platí z nečekaných příjmů. Na drahé energii někdo nečekaně vydělává, má nečekaně vysoké zisky, které mu zákazník s vyššími účty přímo posílá do kapsy. Takže stát je sebere energetikům a rozdělí na kompenzace faktur lidem a firmám. Je to čisté přerozdělování, jako z učebnice. Od první chvíle bylo zjevné, že jednodušší by bylo přímo vysokou cenu regulovat podle zákona o cenách. Jenže Hampl často zdůrazňuje, že nejméně špatné jsou ty zásahy, které jsou nejsnáze vratné. A automatické zrušení daně poté, co se situace na trzích uklidní, mu připadalo jednodušší než rušení cenové regulace. Výjimečná daň automaticky skončí, když zmizí výjimečně vysoké zisky. Základ pro daň se počítá právě principem výjimečnosti. O kolik aktuální zisky převyšují průměr z posledních let. Zásah do cen byl navíc považován za obtížný, protože by byl těžko slučitelný s jednotným trhem Evropské unie. Energetici by byli motivováni, aby drahou elektřinu raději za vysoké tržní ceny vyvezli, než ji prodali doma za regulované. Zastropování cen výroby by musel doprovázet ještě další krok. Povinnost přednostně prodat elektřinu na domácím trhu. I s touto možností počítá novela energetického zákona, kterou vláda Petra Fialy narychlo přijala v září poté, co ohlásila zastropování cen elektřiny a plynu pro domácnosti.

Politická investice se musí vyplatit

Hamplův nápad na daň z neočekávaných zisků inspiroval ministra financí Zbyňka Stanjuru. Vzal ho za svůj a začal ho prosazovat. Poprvé to oznámil 28. června ve veřejném Salonu Týdeníku Echo v Knihovně Václava Havla, kde spolu debatovali právě s Mojmírem Hamplem a poradcem premiéra, ekonomem Štěpánem Křečkem. „Když tady máme ministra financí, je potřeba říct, že tu rozpočtovou politiku nemáme dost přísnou na utlumování fiskálních tlaků. Komerční banky nakupují státní dluhopisy, a čím je ten schodek vyšší, tím přirozeně přibývá peněz v ekonomice. Proto také navrhuji něco ve stylu windfall tax (daň ze zisků, které „padají ze stromu“ – pozn. red). Ve státním rozpočtu máme nějaké dodatečné výdaje. Ve chvíli, kdy 24. února ruské tanky začaly přejíždět hranice s Ukrajinou, nám všem bylo jasné, že je mít budeme. Pokud jsou tyto výdaje dočasné, čemuž snad všichni ještě stále věříme, nepřijde mi nic divného na tom, hledat k nim i dočasné příjmy. Windfall daň je úplně něco jiného než sektorová. Ta říká: ty sektory fungují úplně normálně, ale přicházejí mimořádné okolnosti, které jim přinášejí naprosto mimořádný a s největší pravděpodobností neopakovatelný zisk,“ řekl Hampl.

Stanjura už rovnou ohlásil, že pokud daň z mimořádných zisků bude, musí být dost vysoká na to, aby se do ní vyplatilo „politicky“ investovat. „To si řekněme úplně otevřeně. Když to vezmu politicky. Za každou takovou operaci, jako je windfall tax, platíte politické náklady. Pamatuji si to z let 2010 až 2013, když jsem byl poslancem a chvíli i členem vlády. Nemá cenu nést politické náklady, když máte výnos jednotky miliard korun. To říkám úplně otevřeně. Politické náklady u nové daně budou úplně stejné. Bez rozdílu, jakou na ni vyberete částku. Budou vám říkat, že jste zradili program. Že jste vždycky byli proti zvyšování daní. Nevysvětlíte, že to není sektorová daň. Devět z deseti komentátorů napíše, že to stejně sektorová daň je. Jako bych to viděl.“

To je konec června a je tím narýsováno, jak bude nová daň vypadat. Je jasné, že několik málo firem s velmi vysokým meziročním vzestupem zisků bude nuceno státu zaplatit vyšší desítky miliard korun. Od začátku je zřejmé, že nová daň míří na banky. Ty vydělávají na tom, že máme velmi vysokou inflaci a centrální banka zvedá úrokové sazby. Takzvaný úrokový diferenciál vynáší desítky miliard korun. Hlavním cílem má ale být energetika. Ceny elektřiny a plynu rostou ve srovnání s předchozími roky násobně. Náklady v energetice se ale nezvyšují. Tím rostou prudce zisky. Rozjíždějí se dlouhé měsíce debaty, na koho skutečně daň dopadne. Přesná konstrukce daně totiž rozhoduje, kdo o miliardy přijde a kdo ne. A protože prudce stoupají i ceny benzinu a nafty a rostou zisky největší domácí petrochemické firmy Unipetrpol, je k energetice a financím zařazena i petrochemie.

Zahraniční bankéři a čeští energetici

Konkrétní podobu daně z mimořádných zisků představuje ministr financí Zbyněk Stanjura 7. října. Dotknout se má podle jeho pravidel deseti firem. Šesti největších bank: České spořitelny, Komerční banky, ČSOB, UniCredit Bank, Raiffeisenbank. Hranice pro uvalení daně je šest miliard korun čistého výnosu z úroků. Všechny banky, na které daň dopadá, mají zahraniční vlastníky. Vyhnou se jí naopak menší banky s českými vlastníky od bank ze skupin PPF a J&T po Trinity Bank.

Dalším cílem jsou energetické firmy. Laťkou jsou tady stejně jako u petrochemie tržby přesahující dvě miliardy korun. „Aby tu daň nemusela platit každá malá solární elektrárna,“ vysvětlil Zbyněk Stanjura. Terčem jsou tři firmy s většinově českými vlastníky. Polostátní energetická firma ČEZ. Podle celkových tržeb aktuálně největší česká firma Energetický a průmyslový holding (EPH) Daniela Křetínského a energetická skupina Sev.en dalšího miliardáře Pavla Tykače. Jestli chtěl někdo kritizovat, že daň byla nastavena tak, aby se vyhnula českým skupinám u bank, tak v energetice to ani náhodou neplatí. Přesně naopak. Poslední dotčenou firmou je Unipetrol, který patří polské polostátní firmě PKN Orlen.

Výši daně nastavil Stanjura na 60 procent zisku, který přesáhne aspoň o pětinu průměrný profit za roky 2018 až 2021. Očekávaný výnos do státního rozpočtu má být kolem 85 miliard korun. Debata ve vedení vládní koalice i na jednání kabinetu je velmi chaotická. Rozdílné výroky, jestli se daň bude platit až ze zisků roku 2023, nebo už zpětně i z letošního roku, rozhoupají burzu tak, že se v jeden den propadnou akcie o třicet miliard korun. Řada dotčených firem se obchoduje na burze. Velmi nestandardní bylo i projednání daně. Vláda ji vůbec neschválila. Jako pozměňovací návrh ji předložil poslanec Zbyněk Stanjura k daňovému balíčku, který už procházel sněmovnou. Koaliční poslanci se ji pak vlastní tvořivostí snažili různě změkčit nebo přitvrdit. Piráti chtěli, aby se platila už zpětně za rok 2022. TOP 09 se naopak snažila snížit sazbu daně. Ta má být podle Stanjury v letech 2023 až 2025 šedesát procent. Topka chtěla postupný pokles na čtyřicet procent od roku 2024. Nakonec se koalice dohodla na Stanjurově verzi. Ta prošla v pátek 4. listopadu sněmovnou.

Rychlá reakce Daniela Křetínského

Pár hodin nato oznámil majitel největší české firmy EPH Daniel Křetínský, že kvůli mimořádné dani přesune jednu z jejích částí do zahraničí. Jde o společnost EP Commodities, která obchoduje s energiemi po celé Evropě. Loni měla tržby 375 miliard korun. Letos podle vyjádření EPH očekává 500 miliard korun. Jen na dani z příjmů by EP Commodities podle EPH letos zaplatila miliardu korun. To znamená, že mimořádná daň by byla zhruba další tři miliardy korun. V celých tržbách firmy ale tvoří ty od českých zákazníků zhruba jedno procento. Daniel Křetínský se snažil s politiky vyjednat, aby zahraniční příjmy byly ze základu, z nějž se daň počítá, vyjmuty. Neuspěl. Premiér Petr Fiala tvrdí, že manévr Křetínského je výjimečný a u jiných firem by se neměl opakovat, protože nemají tak vysoký podíl zisků ze zahraničí. Také připomněl, že ve sněmovně byl ve hře pozměňovací návrh poslance ODS Jiřího Havránka a dalších, který ze systému daně vyjímal obchodníky s komoditami. Podle něho se tak snažil omezit riziko, které firmě hrozilo. „To znamená to, co dopadá na společnost pana Křetínského v nějaké formě, a to je to, že by se zdaňovaly i věci, které se vlastně neodehrávají v České republice,“ řekl. Na to podle něj Křetínský reagoval. „Z toho také vyplývá, že neočekávám, že by další firmy následovaly toto rozhodnutí a že by to jakkoli oslabilo ten celkový zisk, který předpokládáme, protože toto je opravdu velmi specifická situace, velmi specifický problém,“ prohlásil Fiala před odletem na ekologický summit v Egyptě.

Pozměňovací návrh nebyl přijat, protože na něm nebyla shoda v koalici. „Nedokázali jsme přesvědčit některé naše partnery, že je toto správná cesta,“ poznamenal Fiala. Poslanci jako hlavní důvod svého pozměňovacího návrhu uvedli právě to, že specializovaní obchodníci s energetickými komoditami nejsou vázáni na území konkrétního státu, v němž působí, jako je tomu u jiných energetických společností, které mají na území jednotlivých států svůj majetek. Zdanění by podle nich vytlačilo tyto firmy do zahraničí. Tím právě Křetínský okamžitě pohrozil. Tento příběh ilustruje, o jak velký střet politiky a byznysu se hraje. Sněmovnou to nekončí. V Senátu se dají čekat další pozměňovací návrhy a návrat zákona do sněmovny. Pak se dostane ke slovu prezident. Navíc se krátí čas, aby se stihl přijmout do konce roku. Hraje se o obrovské peníze a velmi citlivé zájmy těch největších hráčů české ekonomiky.