EDITORIAL Lenky Zlámalové

Kdo zaplatí účet za nedostatek elektřiny

EDITORIAL Lenky Zlámalové
Kdo zaplatí účet za nedostatek elektřiny

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Od chvíle, kdy vláda Petra Fialy začátkem září rozhodla o zastropování cen elektřiny pro domácnosti, veřejné instituce, malé a střední firmy, hledají ministři odpověď na otázku, kdo za to zaplatí. Kabinet při stropu u elektřiny na 240 eurech za MWh včetně DPH odhaduje účet na 130 miliard korun. U plynu je odpověď jednoduchá. Rozdíl mezi tržní cenou a stropem, který je v tomto případě 120 eur za 1 MWh včetně DPH, musí zaplatit stát. U plynu jsme závislí na dovozu. Nakupujeme za globální ceny. A pokud chce vláda prodávat za cenu se stropem, musí rozdíl mezi ním a tržní cenou včetně přiměřené marže obchodníka zaplatit z rozpočtu. Plynařské firmy nemají ani žádné vysoké zisky. Není toho moc, co by si od nich stát vzal daní z mimořádných zisků (windfall tax).

Úplně jiný příběh jsou ceny elektřiny. Tu vyrábíme doma především z jádra a z uhlí. Část z obnovitelných zdrojů. Jejich ceny táhne nedostatek elektřiny ze stabilních zdrojů v Evropě a vysoké ceny plynu. Podle ceny nejdražší plynové elektrárny se automaticky počítají i ceny všech ostatních, výrazně levnějších výrobců. A pokud se vláda rozhodla, že zastropovat ceny za elektřinu je nutné, aby se společnost nezačala rozpadat a ekonomika nezkolabovala, začíná hledání odpovědi, kdo ten účet zaplatí. Rozložení nákladů se bude hledat v trojúhelníku energetici–zákazník–stát. Český strop pro domácnosti, veřejné instituce, živnostníky a střední firmy je s 240 eury za 1 MWh na evropské poměry docela vysoko. Zákazník s ním platí zhruba čtyřikrát víc než loni. Jenže tržní cena se kvůli nedostatku elektřiny ze stabilních zdrojů a drahému plynu pohybuje kolem 500 eur za 1 MWh. Skoro na dvojnásobku stropu. Vláda má dvě možnosti. Buď začít regulovat ceny ve všech složkách energetického řetězce od výroby po obchod přes zákon o cenách. Pak se cena stanoví jako náklady energetiků plus přiměřený zisk. Nebo naopak bude ze státního rozpočtu energetikům ceny mezi stropem a trhem kompenzovat.

Kabinet stále hledá cestu, kolik bude platit stát a kolik firmy. Evropská unie se koncem září dohodla, že státy si mohou od výrobců vzít speciální „solidární přirážkou“ tržby nad určitou cenu elektřiny u jaderných, uhelných a obnovitelných zdrojů. Brusel doporučuje laťku na 180 eurech za 1 MWh. Samotná výše je ale v kompetenci jednotlivých zemí.

Stát očekává, že vybere 85 miliard korun. Kromě toho se začnou kompletně regulovat ceny elektřiny cestou od výroby po prodej konečnému zákazníkovi. Zbyněk Stanjura řekl: „Budeme sledovat celý řetězec. Připravíme k tomu různé nástroje, aby ani jeden z článků toho řetězce nevydělával na státním rozpočtu. V celém energetickém řetězci s nejvyšší pravděpodobností přistoupíme k věcnému usměrnění cen. Pro všechny od výroby po prodej by mělo být systémem cost plus. To znamená náklady plus přiměřený zisk. Nechceme nikoho uvrhnout do ztráty. Zároveň ale nechceme, aby z té situace někdo těžil. Počítal si, jestli náhodou není výhodnější prodat za jinou cenu, a pak se obracet pro kompenzace na státní rozpočet.“

Ministr financí tvrdí, že stát nevyužije jednotný evropský strop pro výrobu na hranici 180 eur, ale bude ceny regulovat podle výrobních nákladů jednotlivých typů elektráren. To znamená, že u jádra nebo obnovitelných zdrojů budou regulované ceny výrazně nižší než u uhlí.

Zatím je to prohlášení ministra financí. Regulaci cen musí schválit vláda. Daň z mimořádných zisků obě komory parlamentu.

11. října 2022