Příští sobotu u nás končí trasování, a tedy karanténa, také se přestávají testovat lidé bez příznaků. To jsou dvě zásadní novinky ze závěru minulého týdne, jimž by se asi dostalo větší pozornosti, nebýt všeobecné únavy z covidu. Možná k té menší pozornosti přispívají sami vládní představitelé, kteří teď ta chvályhodná rozhodnutí přijali, v první řadě ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.

Nutně by pak vznikla otázka, proč ještě nedávno znovuzaváděli plošné testování ve školách a ve firmách. Od začátku roku se na něm propálilo ke dvěma miliardám korun. Od začátku bylo jasné, že trasování u omikronu, který se měl šířit tak rychle, nedává už vůbec žádný smysl. Nedávalo patrně velký smysl ani loni, ani předloni; absurdně přísná pravidla pro karantény vytrasovaných lidí přispěla k tomu, že se pak často do systému nehlásili ani symptomatičtí, kteří pak nakažovali budoucí oběti. Nejpozději od loňska se ví, že většina druhů zvolených antigenních testů neumí odhalit nakaženého. A už loni vlastně vznikl konsenzus, že většinou umějí „jen“ potvrdit koronavirus u symptomatického člověka. Zavádět plošné testy od začátku ledna byl omyl, naštěstí brzy ukončený.

Před polovinou února se tedy potvrzuje, co bylo šeptem z koaličního tábora slyšet už před měsícem: že pokud se naplní předpoklady a omikron projde českou populací rychle a neškodně, začne se za zenitem omikronové vlny uvolňovat. Vláda je sice bojácná, to prokázala za první dva měsíce zcela zbytečným pokračováním v restriktivním režimu, při pohledu na Slovensko, Rakousko i Německo si přesto můžeme připadat jako málem nejveselejší barák této části Evropy.

Vlastimil Válek i Petr Fiala se chválí, že omikronem jsme (už téměř) prošli díky jimi nastaveným podmínkám, což prostě není pravda. Omikronem jsme dobře prošli proto, že u nás ukazoval stejně vlídnou tvář jako předtím i jinde. Z covidového instrumentária tedy kromě určitého omezování cest po EU (kde ale vládě nikdo nebrání v diplomatické aktivitě) zbývají už „jen“ respirátory v hromadné dopravě a v obchodech a samozřejmě zcela kontraproduktivní nátlak na očkování vakcínou, která proti omikronu stejně nepomáhá. Je to vidět například z českých nemocnic, kde lidé očkovaní třetí dávkou tvoří jen o málo menší podíl na JIP než v populaci (33 a 26 procent).

Ministr Válek svou obsesí očkováním hodně riskuje, nejen za sebe, ale i za vládu. Zpráva, že při schvalování třetí vakcíny od Pfizeru pro děti nad dvanáct let obešel fakt, že booster pro tuto věkovou skupinu nedoporučil Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) a jeho mluvčí se odvolává na kladné stanovisko (soukromé) České vakcinologické společnosti, podlamuje hlavní Válkovu přednost: působí sice chaoticky, ale osobně poctivě. A pak se chová jako agent agentů farmaceutického průmyslu.

Andrej Babiš a jeho ministr Adam Vojtěch naslouchali u vakcín stejným lidem a dělali stejnou politiku. Je na čase konstatovat, že v covidové politice postupují vláda ANO i vláda „změny“ v podstatě stejně: místo důrazu na léčbu 24/7 mantra o vakcíně, veleopatrnost a při každém apokalyptickém hlášení z ciziny okamžitě noha na brzdě. Ze stejných důvodů, proč se pandemický zákon neměl ocitnout ve Vojtěchově blízkosti, nepatří ani do rukou Válka.