komentář Lenky Zlámalové

Babišovo duchovno a děti, bílí koně

komentář Lenky Zlámalové
Babišovo duchovno a děti, bílí koně

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Kdy a proč Andrej Babiš předhodil veřejnosti svého duševně nemocného syna? Proč se rozhodl z vlastní rodiny udělat bílé koně záchrany své ohrožené politické kariéry? Proč je zatáhl do kriminálního případu?

Veřejný tlak je něco, s čím musí počítat každý, kdo se rozhodne mít vliv ve veřejném prostoru a ovlivňovat davy. Polici, herci, zpěváci, celebrity. Je to jejich rozhodnutí. Něco za něco. Nikdo je k tomu nenutil. Vybrali si. Má to plusy a minusy. Popularita, vliv, moc, bohatství na straně jedné. Ztráta alespoň části soukromí na té druhé. Ti lidi musí být pro své voliče a fanoušky hodni důvěry. Jinak je ztratí. A aby byli důvěryhodní, musí být do značné míry transparentní. To znamená ztrátu soukromí.

Každá veřejně vlivná osoba a celebrita, která si zároveň zachovává normální lidskou důstojnost, se ale od toho veřejného tlaku snaží ochránit své nejbližší. Oni si ho totiž na rozdíl od dotyčného či dotyčné nevybrali. Takže se ty lidsky zodpovědné veřejné figury a celebrity pokud možno nevystavují na sociální sítě a před kamery se svými dětmi. Chrání jejich soukromí – jako každý normální rodič. Jiná situace samozřejmě nastává, když se potomci rozhodnou na popularitě rodičů profitovat. To ji pak ale musí nést se vším všudy – včetně negativních důsledků a veřejného tlaku.

Sledovat, jak Andrej Babiš vláčí své dospělé děti z prvního manželství svým gigantickým střetem zájmů a dělá si z nich bílé koně ve vlastních případech, je mimořádně odpudivé. Je strašné poslouchat, jak předčítá v médiích a parlamentu jejich psychiatrické diagnózy. Jak je zostuzuje. Z detailních debat o schizofrenii Andreje Babiše mladšího včetně podrobností, jak byl nuceně hospitalizován po odchytu na dálnici, se zvedá žaludek. Je to skutečně hyenismus.

Ten hyenismus ale nespustili novináři. Spustil ho otec Andreje Babiše mladšího a Adriany Bobekové, Andrej Babiš senior. Premiér České republiky. Jejich jména nikdy nemusela veřejnost znát, kdyby se Andrej Babiš senior nedostal začátkem roku 2016 do úzkých při vysvětlování, komu skutečně patřila hacienda Čapí hnízdo. V podobně vypjaté debatě, jakou jsme sledovali ve sněmovně včera, vysvětloval před Velikonocemi 2016, komu skutečně hnízdo patřilo, když žádalo o dotaci. Mělo anonymní akcie na doručitele. Nemusel říkat vůbec nic, nikdo by nikdy nedohledal, komu farma patří. V tom byl princip akcií na doručitele. Zastřít skutečné vlastnictví.

Babiš senior ale tehdy potřeboval získat a udržet si důvěru voličů. A tak vytáhl jména svých dětí Andreje Babiše juniora a Adriany Bobekové. Taky jméno své tehdejší družky, dnes manželky Moniky Babišové a jejího bratra Martina Herodese. Ze všech udělal bílé koně svého obřího konfliktu zájmů a své politické kariéry. On sám a nikdo jiný vystavil svoji rodinu do veřejného prostoru. On je dostal pod veřejný tlak. A on jim tím přivodil trestní stíhání pro dotační podvod.

Kdyby jejich jména tehdy ve svém vlastním politickém zájmu nevytáhl, nikdo by po nich ve veřejném prostoru nešel a nejspíš by ani nebyli obviněni. U akcií na doručitele nebylo potřeba mít žádné smlouvy o skutečném vlastnictví. Andrej Babiš senior policii přímo navedl na smlouvy o vlastnictví svých dětí, až když jejich jména vystavil v Poslanecké sněmovně. Samostatnou otázkou, kterou snad vysvětlí policisté, žalobci a soudci, je, kdy ty smlouvy v Babišově rodině vůbec vznikly.

Když Andrej Babiš senior na Velikonoce 2016 vytasil jméno svého syna Andreje Babiše juniora ve sněmovně, už přinejmenším tři čtvrtě roku věděl, že jeho syn je vážně psychicky nemocný. Hospitalizován byl v červenci 2015. Přesto to udělal a svého nemocného syna veřejnosti jako bílého koně předhodil. To je hyenismus nejhrubšího zrna. Úplně instinktivně to cítí každý, kdo má děti. A položí si přirozeně otázku: Vystavil bych někdy své vážně psychicky nemocné dítě tvrdému veřejnému tlaku? Ten, pro koho je láska k dětem vším, nemůže odpovědět jinak než jasným ne. Andrej Babiš senior odpověděl jasné ano. To je prvotní hyenismus, který dnes končí tím, že cituje z diagnózy svého syna. Je to odporné.

Exministr kultury, lidovec Daniel Herman se v říjnu 2016 v rozhovoru pro Týdeník Echo, který nesl titulek Inspiruji se Ježíšem, spolupracuji s Babišem rozmlouval o hlubším duchovnu Andreje Babiše, které prý poznal, když spolu byli v katedrále na Štědrý den na půlnoční mši. „Mnohokrát jsme o těchhle věcech mluvili. Nicméně duchovní věci jsou intimní a já to respektuji, takže už tady dál mluvit nemohu, ale rozhodně pozitivní zájem o duchovní věci má. Není to člověk, jemuž by to nic neříkalo,“ tvrdil Herman. „Já jsem se víckrát v životě setkal s tím, že proces konverze člověka existuje. A ve vší pokoře říkám, že je velmi zajímavé, obohacující tomuto procesu asistovat. Já jsem rozhodně dalek toho říkat, že jsem ho vyvolal, to ne. Ten proces přichází odněkud odjinud. Můžu jen potvrdit: je to tak, pan Babiš má ten rozměr, a dokonce se tím netají ve smyslu, že by o tom mluvil jenom se mnou. Když jsme byli v prostředí, kde došlo na otázky tohoto typu, tak se k tomu veřejně přihlásil.“

Hyenismus k vlastním nemocným dětem, to, jak z nich udělal bílé koně svých zájmů, si musí Babiš vyřešit sám se svým svědomím. Co na to dnes říká Daniel Herman? 

24. listopadu 2018