Zneužívání povinného ručení

Ústavní soud kritizoval podnikání „lovců nehod”

Zneužívání povinného ručení
Ústavní soud kritizoval podnikání „lovců nehod”

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Ústavní soud (ÚS) v novém nálezu kriticky poukázal na podnikání navázané na autonehody a na systém povinného ručení. Vyhověl stížnosti České pojišťovny ve sporu s firmou, která převzala pohledávku od účastnice nezaviněné nehody. Firma žádala maximální odškodnění za opravu auta. Ve skutečnosti vůz prodělal úspornější opravu, část nároku tak v podstatě byla fiktivní.

„Nelze však připustit, aby byly účelovým navyšováním nákladů na odstraňování škod čerpány finanční prostředky, které by při poctivém jednání čerpány nebyly, což by nakonec mohlo jít k tíži všech pojistníků (nejen podnikatelů v oboru pojišťovnictví), neboť ‚povinné ručení by podražilo‘,“ stojí v nálezu. Aktéři sporu ani jejich právní zástupci se vyhlášení nezúčastnili.

Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil princip odškodnění v maximální možné míře. Vždy ale takto rozhodoval o nárocích, které uplatnili sami poškození jakožto slabší strana. U podnikatelského profesionála je ale situace podle soudu jiná. Justice musí zvážit, zda uplatněný požadavek na náhradu škody není v rozporu s dobrými mravy.

Případem se musí znovu zabývat Městský soud v Praze. „Odvolací soud zcela pominul smysl povinného ručení a pojal souzenou kauzu formalistickým způsobem, aniž by se zabýval důvodnými námitkami pojišťovny o tom, že podnikání vedlejšího účastníka je parazitováním na systému povinného ručení,“ řekl při vyhlášení soudce zpravodaj Jaromír Jirsa. Zdůraznil, že pokud nějaká firma pomáhá vyřizovat lidem nároky vůči pojišťovnám, je to normální a záslužné podnikání. Musí ale fungovat férově.

Ženě po nezaviněné nehodě v servisu opravili auto, reálná hodnota dílů a práce činila 12.579 korun, což také pojišťovna uhradila. V servisu se žena zkontaktovala s firmou Nehodová služba. Ta od ní pohledávku vůči pojišťovně převzala a začala se domáhat dalších peněz. Poukazovala na takzvanou objektivizovanou škodu v případě opravy ve značkovém servisu, která by přesáhla 30 tisíc korun.

V žalobě pak firma žádala od pojišťovny rozdíl mezi reálně vyplacenou částkou a objektivizovanou škodou. Podle žaloby je čistě věcí majitele auta, kde a jak si nechá auto opravit, a že bez ohledu na to má nárok na náhradu škody v plné výši. Podobně se firma vyjádřila také k ústavní stížnosti pojišťovny. Skutečnost, že oprava byla provedena méně kvalitně a v nižší hodnotě, podle firmy Nehodová služba nemůže mít vliv na určení výše škody vzniklé při havárii.

Obvodní soud pro Prahu 1 nejprve žalobu zamítl, konstatoval, že skutečné náklady na opravy už pojišťovna zaplatila. Městský soud v Praze ovšem žalobě vyhověl a přikázal pojišťovně, aby doplatek uhradila. Námitky pojišťovny o nemravnosti podobného typu podnikání neuznal, po zásahu Ústavního soudu musí případ řešit znovu. Měl by zvážit, zda nejde o parazitování na systému povinného ručení.

,