komentář martina weisse

Snad se ODS dívá

komentář martina weisse
Snad se ODS dívá

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Z těchto dnů, kdy potupa ČSSD dosahuje dosud nepředstavitelného vrcholu, je možné vyvodit poučení. Jistě pro sociální demokraty, ale také pro jiné politické strany.

Tato koalice totiž přece nebyla jediná, o které se uvažovalo. Bezprostředně po volbách bylo všechno otevřené, protože do koalice s Babišem se nehrnul nikdo. A protože se nikdo nehrnul ani do široké antibabišovské koalice (jejíž vládu by prezident Zeman beztak asi nejmenoval), byl to Babiš, který vysílal signály na různé strany. A hned od počátku hlavně vůči ODS. „Já vás, pane předsedo Fialo, znovu vyzývám, pojďte jednat o vládě s námi. Máme sto tři, tak pojďte. Já jsem ready,“ obrátil se na předsedu ODS měsíc po volbách ve sněmovně. Zval i jiné strany, ale v následujících měsících ještě několikrát zdůraznil, že s ODS má společné programové body, a vůbec dával najevo, že s ODS by koalici stavěl nejraději.

Pravda, jeho postup připomínal námluvy neandertálce. Spíš než s lichotkami na to šel s kyjem a Fialu i voliče ODS několikrát urazil.

Ale je taky pravda, že možnost, že ODS do party s Babišem půjde, byla ve vzduchu. „Poslouchám už rok řeči o tom, jak ODS vlastně půjde s hnutím ANO do vlády. Poslouchal jsem to před volbami a těsně po volbách,“ připustil Petr Fiala v povolebním rozhovoru. A za exponenta tohoto názoru je často považován Václav Klaus ml. Ten sice skutečně postup strany veřejně kritizoval a řekl, že by ODS měla s Babišem jednat. Ovšem položit mu takové programové požadavky, které by měly být nepřijatelné. Ale považovat Klause ml. za jediného Babišova „agenta“ v ODS by bylo příliš jednoduché a úhledné vzhledem k tomu, že ve straně už není. Těch lidí bylo mezi vlivnými členy víc, jen to neříkali veřejně.

Jaká byla jejich motivace? V zásadě podobná jako u těch, kteří nakonec s Babišem skončili. Zavládnout si. Smyslem politické strany koneckonců je podílet se na moci, takže když se zdá být na dosah, politikům se z toho zatmí mozek. Což je normální a lidské. V tak staré straně jsou zkušení politici, kteří pro takové situace žijí – na komunální a krajské úrovni je to běžné a ostatně vidíme, že tam se mesaliance s Babišem stranám „demokratického bloku“ v podstatě toleruje. A jsou v ODS i lidé, kteří mají menší zábrany vůči Babišovi než jiní. To se nám nemusí líbit, ale Babišův úspěch má koneckonců své důvody. Když existují voliči ODS, kteří přešli k ANO, proč by v ODS neexistovali, byť v omezeném počtu, politici ochotní s ním pracovat? Vždyť třeba Babišův ministr zdravotnictví Adam Vojtěch je bývalým členem ODS. Je třeba zvažovat náklady a výnosy. Nakonec tito lidé nepřevážili.

Co by se stalo, kdyby převážili? Zaprvé by tu byly nepominutelné reputační náklady, které by byly splatné okamžitě, protože významná část voličů ODS si spojenectví s Babišem zásadně nepřála.

Zadruhé, Babiš by jen těžko nechal dělat ODS něco, na čem by se mohla úspěšně profilovat. Už v té době byl orientovaný na starší a méně vzdělané voliče, takže by těžko uvolňoval výdaje na věci, které ocení přednostně voliči jiní. S ČSSD je situace jiná – ta chce hlavně vyhazovat peníze, což Babišovi v principu nevadí. Ale, jak si už každý mohl všimnout, Babiš má vynikající schopnost každé rozhazování peněz „prodat“ lidem jako svou zásluhu, ať už se uskutečňuje v gesci jakéhokoli resortu. Vývoj preferencí ČSSD od roku 2014 je vyprávěním právě o tom.

Zatřetí, ODS by nesla tutéž zátěž Babišových kauz jako sociální demokracie. I ona by byla činěna spoluzodpovědnou za postup vyšetřování Čapího hnízda a dalších případů. I ona by asi zjistila, že mít to pod kontrolou je těžké bez ohledu na to, které strany a které konkrétní osoby by zastávaly post ministrů vnitra a spravedlnosti.

Totéž by platilo pro evropskou politiku, jejíž mantinely jsou dané Babišovou potřebou neantagonizovat Brusel natolik, aby to ohrozilo tok dotací z Bruselu pro Agrofert.

Suma sumárum, vezmeme-li v úvahu jak objektivní podmínky, tak i Babišovy schopnosti, ODS by jako menší koaliční partner měla na ANO menší páku, než měl Václav Klaus na Miloše Zemana za opoziční smlouvy. A na té ODS politicky prodělala.

Vláda se 103 hlasy by se ovšem nemusela opírat o toleranci komunistů. Ale jak by se lišilo vládnutí koalice ANO–ODS od té existující vlády? Lze si asi představit jeden výrazný rozdíl, a to, že by nebylo schváleno zpětné zdanění církevních restitucí. A zrušení karenční doby a podobné drobky od stolu, které Babiš sociálním demokratům hodil. Převážilo by to ony reputační náklady? Co by mohla ODS říkat? Že zabránila vlivu komunistů na vládu? Tyhle kontrafaktuální argumenty v politice moc nezabírají.

Někdo by mohl namítnout, že ČSSD je v trochu jiné situaci, protože tu je prezident Zeman, který má manicky na tuto svou bývalou stranu spadeno. A touha ji ničit a týrat je to, co ho udržuje při životě. Což jistě hraje svou roli. Ale copak by to byl Miloš Zeman, kdyby si nenašel nějaké neuralgické body v ODS, které by mohl mačkat? Slabá vláda je mu cílem sama o sobě, je to součástí jeho snahy o předefinování ústavního pořádku. Řekněme, že by se prezidentské volby v roce 2018 konaly s ODS ve vládě. Postavit vlastního kandidáta – to hlavní, co by Zemana do volby mohlo znepokojovat – by ODS jistě ani v alternativní realitě nedokázala.

Avšak jako u spolupráce s ANO, tak i v postoji k Zemanovi by se dostaly do popředí rozdíly, které mezi politiky ODS existují. Ty dnes nehrají ze dne na den velkou roli, ale Zeman by na ně hrál jak na cimbál. I ministry ODS by kádroval podle toho, kdo ho ve volbách podpořil, kdo ne. I Fialovy kandidáty do vlády by propleskával jak Šmardu. A premiér Babiš by se choval přesně stejně jako dnes. I o ministerském kandidátovi ODS by klidně prohlásil, že s ním nebude ve vládě, měsíc poté, co ho do ní nominoval. Je to styl jednání, které jistě poznává nejeden Babišův bývalý obchodní partner. A pro jeho chování ve vládě není určující to, jak je Hamáček schopný, nebo neschopný. Určující je, že Babiš Zemana potřebuje.

Takže není důvodu domnívat se, že by vláda ANO s ODS byla pro zemi zásadně jiná. A stejně tak není důvod se domnívat, že by se v ní ODS vedlo zásadně jinak než ČSSD. Doufejme, že ti v ODS, kteří měli před dvěma lety pragmatické cukání to s Babišem zkusit, si nyní stejně pragmaticky vyhodnocují pohled na agonii ČSSD. Tedy že utekli hrobníkovi z lopaty.

22. srpna 2019