KOMENTÁŘ JIŘÍHO PEŇÁSE

Nová (nejen) americká krása

KOMENTÁŘ JIŘÍHO PEŇÁSE
Nová (nejen) americká krása

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Pravděpodobně celosvětovou pozornost vzbudila fotografie, na níž byla představena nová americká miss. Nutno ovšem říci, že to nebyla miss celoamerická, nýbrž miss provinční, z jakési díry srovnatelné s naším okresním městem, navíc miss univerzitní čili něco, co se nedá brát moc vážně, ale i tak to dojem zanechalo silný.

Přitom asi nejpodstatnější je, že se tomu výběru vlastně už nikdo nedivil, ať již se mu to líbilo a považoval to za správné a pokrokové, nebo naopak se nad tím šklebil, či přímo si myslel něco o šílenství naší doby. Od Ameriky, respektive našeho milého Západu už pomalu nikdo neočekává, že na takové soutěži budou vyhrávat holky, jejichž fotky si kdysi mužský proletariát lepil do šatních skříněk. Ty už ostatně také nejsou, proletariát ani ty skříňky. Tak proč by měly být pin-up girls?

Ta nová miss měla jakési asijsky vypadající jméno a velikou radost. Zvedala buclaté paže a usmívala se, až jí roztomilý podbradek poskakoval po tučném krku. Hmotnost by se dala odhadnout na metráky a chodidly by se daly fixovat dlažební kameny. Rozkošné tělo by popletlo zdatného rypouše sloního, domnívaje se, že jde o samičku vhodnou, aby se s ní spářil.

Prostě, nová americká kráska rozhodně nevypadala tak, jak ještě před pár lety výherkyně takových soutěží vypadaly. Ale to je holt pokrok.

Bylo zbytečné dodávat, že krasavice byla kdysi, možná ještě před nedávnem, chlapcem, pak se stala dívkou, čímž samozřejmě získala právo soutěžit s jinými dívkami. A protože byla vlastně více než dívkou, měla nad ostatními dívkami navrch, když ne esteticky – ale to je sporné a subjektivní –, tak určitě morálně. Vlastně se tu uplatnil podobný princip jako při sportovních soutěžích, do kterých byly vpuštěny ženy s mužským tělem. Tam vyhrávají o hlavu větší a o několik koňských sil vybavenější závodnice fyzicky, tady nejspíš silou ducha, přesněji ducha doby. Ten přeje novým formám krásy, jež už nespočívá v překonaných parametrech přitažlivosti, souměrnosti či ladnosti, ale právě naopak v jejich popření. Tím vzniká nová syntéza, přešitý buřt navlečený do večerní róby s korunkou na hlavě.

Lze si ostatně těžko představit, že by s takovými předpoklady taková soutěžící nevyhrála. Porota, která by takovou dívku dostatečně neocenila, by mohla být snadno nařčena z přečinů, z nichž při pouhém nařčení vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Především tedy z onoho slova, které končí na fob, což je nejtěžší provinění naší doby. Dívka tedy logicky zvítězila a všichni ostatní musí dělat, že je to ta nejpřirozenější věc na světě. Na fotografiích opravdu vidíme za triumfujícím kolosem děvčata starého typu, řekněme běžné buchty, které se takových soutěží účastní. Všechny se usmívají a tváří se, že jsou s tím, že je porazil parní válec v saténu, velmi srovnané. Možná si něco myslí, ale chápou, že proti takové těžké váze neměly šanci. A mají pravdu. Neměly. Tak se s tím smířily. Ostatní budou muset taky.