Až tahle zvláštní doba pomine a třeba začnou hrát zase biografy (pár jich snad přežije), nenechte si, zvláště vy starší a pokročilí, ujít film, který se v nich na podzim sotva objevil, ale možná se ještě do oběhu vrátí. Jmenuje se poněkud prvoplánově Helmut Newton – Nestoudná krása a jeho protagonistovi bude zítra sto let. Tedy, kdyby se dožil. V 83 letech to napálil ve svém cadillaku do zdi v Beverly Hills. Styl ho neopustil do poslední chvíle.

Helmut Newton, narozený v Berlíně jako Neustädter, byl fotograf, možná jeden z nejslavnějších fotografů dvacátého století, a také cosi, čemu se říká nudně ikona, ale myslí se tím maximální koncentrace šmrncu, vtipu, šviháctví, fléru, prohnanosti, zápaďáctví a miláčkovství, jíž může muž dosáhnout. Spíš tedy nemůže, protože bozi nejsou spravedliví, a pohlavní výběr už vůbec ne.

Píšu o něm nyní asi se stejným pocitem, jako se lidé uchylovali ve smutných časech k věcem, které měli rádi, třeba jako Božena Němcová myslela v těžkých dobách na babičku. Tak někteří z nás mohou myslet na Helmuta Newtona a jeho dlouhonohé bohyně, valkýří ženy nejušlechtilejší rasy, nikoli jen nutně nordické, i když ta, co se dá dělat, prostě v těch věcech vítězí. Byly to ženy jako hrdé křižníky, o jejichž dokonale vytvarované přídě se rozbíjely vlny mužské touhy, neboť jejich krása byla většinou velmi krutá, ba vražedná, přitom ženy velmi feminní, velmi žensky založené a velmi erotické, byť ne třeba vždy standardně. Takové ženy se už nevyskytují, a když, tak tajně, ilegálně, a nikoli na obrázcích k veřejnému použití: ty zkaženější a přímočařejší odešly do pornoprůmyslu, což je sice činí jaksi dostupnější, ale už to není ono, už tolik ohryzek v krku mužů neposkakuje a oči se tak nezarosí, neboť skutečná bohyně může být nahá, ale musí být nedostupná a taky tajemná, což tedy v pornu při vší snaze nejde ani trochu. A ty druhé, nechci říct morálnější, spíš vychytralejší, z těch se staly aktivistky a bojovnice za pohlavní neutralitu či absolventky nejrůznějších druhů pohlavních transpozic a mutací a některé sice mohou být stále krásné, ale už je to úplně jiná krása než ta, kterou miloval ten vtipný a vždy duchaplný Helmut Neustädter, židovský chlapec z Berlína, ze kterého musel uprchnout, ale i pak se snažil dělat, co měl nejvíc rád: plavání a polehávání u bazénu. A když pak přišel na to, že se u toho může fotit to, co má stejně tak rád, tedy krásné dívky, stal se Newtonem.