Už několik dní otřásá vztahy mezi zeměmi do té doby přátelskými, tedy Českou republikou a Skotskem, konflikt. Nebylo dosud mnoho příležitostí tyto geograficky docela vzdálené a povahou mírumilovné země postavit proti sobě – no a stalo se. Fotbal v multikulturním světě je čím dál nebezpečnější věc, a jak vidno, o výbušné situace v něm není nouze.

Citlivost různých kultur, etnik a sexuálních menšin (padlo už i obvinění z homofobie) narostla do nevídaných rozměrů, takže se pomalu stává jakýkoli kontakt mezi lidmi riskantním. Člověk chce někomu říct něco sprostého, protože už ho má plné zuby, jenže ono to dopadne tak, že to skoro vyvolá skotsko-finskou válku proti Slovanům.

Bylo mi tehdy čtrnáct a přichomýtl jsem se ke klukovské rvačce, což u nás na venkově v pohraničí bylo hned. Snažil jsem se rváče uklidnit a oddělit, měl jsem takové pacifistické sklony. Shodou okolností v domě, před kterým se bitka odehrávala, bydlel příslušník SNB, který ji viděl z okna, oblékl uniformu a běžel zakročit. Rvačka rychle skončila a já, snad roztrpčen, že nevyhrála správná strana, znechuceně směrem k rváčům zvolal: „Vy jste blbí chujové!“

Následovalo něco nečekaného. Esenbák, který odváděl kluky, se otočil a zbrunátněl: „Cos to řekl!?“ vykřikl, pustil darebáky a hnal se na mě. „Cos to řekl, ty hajzle!?“ řval opakovaně. Já užasle a s otevřenou pusou sledoval, jak se na mě řítí rozlícený metrákový chlap s rozepnutým sakem esenbácké uniformy a křičí: „Já ti dám chuj! Já ti dám chuj!“ Doběhl ke mně a věřte tomu, nebo ne, počal mě tlouci. Ne dlouho, ale dosti vydatně. Já se ani nebránil a nesnažil utéct, neboť jsem byl jako zkoprnělý. Vůbec jsem nechápal, čím ho to slovo tak rozlítilo. Neměl jsem totiž ani tušení, co to slovo znamená! Myslel jsem si, že je to něco jako hlupák, možná darebák, maximálně lotr.

Netušil jsem tehdy ještě, že jde o slovanský výraz pro mužský genitál, slovo snad původu tatarského, které se ke mně dostalo bůhvíjak, rozhodně bez přímé zkušenosti s Ruskem nebo uživateli toho slova v plnohodnotném významu. Policajt však to slovo znal a dle všeho se mu jevilo jako absolutně sprosté, snad za tím byla nějaká zkušenost s Rusy – či co já vím. Šlo tedy o ryzí nedorozumění, o sémantický konflikt, kdy jsme každý pod tím krátkým slovem rozuměli něco jiného. Já něco zcela asexuálního, on v tom zaslechl nejspíš samu hlubinu intimity, sprosťárnu tak konkrétní a zvrhlou, vypuštěnou z úst (před)pubertálního chlapce, že se v něm vše vzbouřilo a musel zakročit.

Zajímavé bylo, že policajt, tedy esenbák, si pak byl své prchlivosti vědom, šel se snad omluvit mé mámě. Když jsem ho pak potkal, vždy jsme na sebe jaksi podivně hleděli. Spojoval nás ten chuj, já už potom věděl, o co jde.

Možná že něco takového se stalo při tom fotbale ve Skotsku. Jenže my jsme byli obyčejní chujové a o nic nešlo. Teď jde o co?