Pokud se vydáte na projížďku po jisté cyklostezce v západním Bavorsku, narazíte hned na několik neobvyklých objektů, u nichž budete zprvu asi tápat, kde se tady vzaly a k čemu vlastně slouží. Přestože každý vypadá úplně jinak, pojí je myšlenka místních podnikatelů, pro jejíž realizaci oslovili celkem sedm architektů.

Němci a Pawson

Projekt Sedm kaplí (Sieben Kapellen) vznikl z iniciativy soukromé Siegfried und Elfriede Denzel Stiftung, nadace založené podnikatelskou manželskou dvojicí s cílem „podporovat umění, historii, kostely, náboženství a kulturu“. Jádrem jejich pilotního projektu, jak název napovídá, byla výstavba sedmi kaplí podél nově zbudované cyklostezky v západobavorském okrese Dillingen na Dunaji. Návrhy jednotlivých kaplí svěřili stejnému počtu architektů, díky čemuž vznikla pestrá paleta různých zpracování tohoto volného zadání, k jakému se architekti nedostávají zrovna každý den. Jedinou podmínkou bylo to, že kaple musejí být ze dřeva – materiálu, na kterém zakladatelé nadace postavili svůj úspěšný byznys. Všichni oslovení architekti pocházejí z Německa, jen jeden z nich je Angličan. A právě kaple Johna Pawsona vzbudila největší ohlas.

Vyzvání sedmdesátiletého úspěšného londýnského architekta mělo své důvody. Před pár lety totiž dokončil rekonstrukci kostela sv. Mořice v Augsburgu, který leží jen asi čtyřicet kilometrů od kaplové lokality. Pawsona ostatně můžeme znát také z Česka díky jeho pět let staré realizaci trapistického kláštera Nový Dvůr. Pro jeho tvorbu jsou příznačné jednoduché tvary, tradiční materiály, především bílá barva a promyšlená práce se světlem. Se svým pověstným minimalismem přistoupil také k návrhu bavorské kaple.

Pro její usazení si osobně vybral místo na hranici mírně svažitého lesa. Zatímco ostatní oslovení architekti pracovali s opracovaným dřevem v podobě latí a fošen, Pawson se snažil materiál zachovat v jeho co možná nejpřirozenější podobě. Vybral si proto douglasku, odolný jehličnatý strom s dlouhými a rovnými kmeny, které mu na míru nařezala a připravila dánská firma, s níž na svých projektech spolupracuje přes dvacet let. Pro zhotovení kaple bylo potřeba celkem 61 kmenů.

Na jantar nebylo

Zdálky si pozorovatel může kapli snadno splést s hromadou nařezaných klád čekajících na odvoz – při dnešní kůrovcové kalamitě na ně ostatně v českých i německých lesích narážíme prakticky na každém kroku. Kmeny byly totiž pouze zbaveny kůry, jejich povrch už ale nijak výrazněji pohledově upravován nebyl. O tom, že jde o objekt sakrálního charakteru, svědčí pouze jemný výřez ve tvaru kříže do kratší strany kaple. Pawson jej chtěl nechat vyplnit jantarem, kvůli rozpočtu ale zvítězilo žluté sklo. Síla kaple spočívá ve zdánlivě lapidárním konceptu (navršení neopracovaných kmenů do bloku), který ale architekt dokázal přetavit ve zcela originální a poutavý výsledek. Jsme navíc ve venkovské krajině, kam právě tato forma skvěle zapadá. Klíčovou roli úspěchu hraje pochopitelně také precizní práce řemeslníků, tu nejlépe dokazují detaily. Po hřebících a vrutech nikde ani stopy.

Kaple má kolemjdoucím a cyklistům nabídnout přístřešek pro odpočinek a případně i místo pro hlubší kontemplaci. Vnitřní prostor je zcela prostý. Potemnělý interiér nabízí pouze jednu lavici, světlo sem přivádí úzké otvory při koncích delších stran a jedno okno, které podle přání architekta nabízí výhled přímo na věžičku kostela v blízké vesnici.

Podobné projekty mají pro architekty velký přínos v tom, že smějí experimentovat a přijít s novými řešeními, která si mohou dovolit zhmotnit jen v podobných případech, kdy nejde jen o funkčnost a splnění tisíců norem. „Výjimečná zakázka je pro mě ta, která s sebou přináší příležitost prověřit přemýšlení o prostoru a materiálech těmi nejčistšími a nejintenzivnějšími způsoby,“ svěřil se Pawson. Zatím vznikly čtyři kaple, další budou následovat.