Módním hitem poslední doby je stíhání verbálních zločinů na internetu. Trendem je boj proti hate speech, urážkám, pomluvám. Mluví se o tom, píše se o tom. Policie cítí atmosféru doby a koná. Zpočátku anglosaský, německý a skandinávský trend se velmi rychle rozšířil i k nám. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman to už loni označil za jednu z priorit žalobců. „Považuji to za extrémní problém této společnosti nejenom v České republice. Bavíme-li se o kriminalitě v kyberprostoru, je to nejsnadněji dokazatelná trestná činnost. Není problém najít důkaz. Musíte dokázat konkrétní trestní odpovědnost. Podívám-li se na klesající statistiku trestné činnosti obecně, myslím, že by byl čas sednout si k počítačům, začít stíhat, a ne čekat, až nám přijde trestní oznámení,“ řekl Zeman pro Český rozhlas. „Nečekejme radikální tresty, je to verbální trestný čin. Podle mého názoru podmíněný trest odnětí svobody stačí, nevolám po krvi. Pro mě ideálním trestem by byly peněžité tresty. Musíme dbát více na medializaci těch úspěšných věcí.“ Tento trend naštěstí nesdílí soudci Ústavního soudu, kteří můžou být v takových případech poslední instancí.

Verbální kyberzločin se dnes spojuje právě s nenávistnými projevy. Do stejné kategorie slovních zločinů ale patří i pomluva. A právě v jednom takovém případě policisté, žalobci i soudci důsledně konali.

Žena ze severní Moravy dostala podmínku za to, že napsala na svého bývalého právníka hanlivou recenzi na portál Firmy.cz. „Otřesná zkušenost. Spojil se s protistranou a chtěl stáhnout mou soudní žalobu. Musela jsem okamžitě vypovědět svou plnou moc. Podala jsem na něj žalobu k soudu ohledně vrácení zálohy. Neprovedl jediný právní úkon, přesto shrábl mých 18 tisíc korun jako zálohu.“ Přitom podle důkazů nebyla pravda, že by advokát byl v její věci nečinný. Ani se nespojil s protistranou. Podle soudu byl výrok takového charakteru, že mohl značnou měrou ohrozit vážnost advokáta u klientů a poškodit jej v zaměstnání. Klasická pomluva, která skutečně profesionální pověst poškozuje.

Odsouzená si to nenechala líbit a dotáhla to k Ústavnímu soudu. Tam jí dal senát v čele s Kateřinou Šimáčkovou, jednou ze tří nejvlivnějších osobností soudu (spolu s ní Pavel Rychetský a Vojtěch Šimíček), za pravdu.

Taková pomluva není zločin, který by měli stíhat policisté, žalobci a řešit trestní soudci. Patří před civilní soud, kde může dotčený, který byl v tomto případě skutečně lživě pomluven, žádat odškodné.

Šimáčková zdůrazňuje, že trestní represe by měla být až poslední možností. „Je třeba zvlášť pečlivě zvažovat, zda je skutečně nezbytné postihovat dané protiprávní jednání jako trestné. To platí tím více v případech, kdy je v trestním řízení stíháno jednání, které má soukromoprávní základ, a kdy se nabízí uplatnění odpovědnosti a ochrana proti tomuto jednání prostředky soukromého práva.

Trestní stíhání pro pomluvu tak může přicházet v úvahu jen ve výjimečných případech těch nejzávažnějších jednání a zásahů do osobnostních práv, které nelze dostatečně napravit prostředky soukromého práva a které zřetelně přesahují míru obvyklých lží a nepravd, jež o sobě lidé šíří v běžném životě a jež nemají být sankcionovány trestním právem,“ zdůraznila Šimáčková.

V dnešním tažení proti verbálním zločinům je to vzácný a velmi důležitý hlas zdravého rozumu. Zní z místa, kde ho musí respektovat všichni soudci. Snad si ho všimnou i žalobci a policisté. Úplně stejně jako u pomluvy to platí i u dalších slovních zločinů na síti, jako jsou projevy nenávisti a urážky. Jak říká Kateřina Šimáčková: před trestní soud patří jen skutečně výjimečné a extrémní slovní zločiny. Přestože tomu aktuální atmosféra doby nepřeje, je nejvyšší čas, aby politici navrhli vyškrtnutí pomluvy ze seznamu trestných činů. Policistům a žalobcům to jen zbytečně bere čas a energii na stíhání skutečně vážných trestných činů.