Editorial Dalibora Balšínka

My máme Libuši, oni čarodějnice

Editorial Dalibora Balšínka
My máme Libuši, oni čarodějnice

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Po necelém roce nás čekají další volby, nejsou sice tak významné, ale mohou přinést zajímavý výsledek o stavu nálad ve společnosti, také mohou znamenat změny v čele některých parlamentních stran. Vývoj na politické scéně ohrožuje nejvíc pozici Jana Hamáčka. Jeho sociálním demokratům hrozí debakl v Praze a nic nenasvědčuje tomu, že by strana obhájila 13 z 24 mandátů, které má v Senátu. Nepříjemný by mohl být výsledek pro dosavadního hegemona Andreje Babiše. Vsadil vše na komunální volby a hlavně na Prahu, tady mu ale reálně hrozí, že vítězství z posledních voleb neobhájí a může skončit až třetí. Ale jakékoli predikce jsou riskantní, sobota večer přinese rozluštění. Už nyní je jasné, že Andrej Babiš naplnil sen někdejšího šéfa strany důchodců za životní jistoty Eduarda Kremličky, který se nakonec do historie zapsal tím, že snědl po prohraných volbách brouka. To zemědělský a jiný magnát určitě nemusí, protože se mu podařila v Evropě unikátní věc, jeho ANO získalo největší počet voličů v seniorském věku. Vyplývá to alespoň ze sociologických dat o preferencích českých voličů. Tento fenomén v kontextu jiných politických stran popisuje v titulním textu Lenka Zlámalová.

V Americe se dějí horší věci, než že se jeden politický lídr stane vůdcem seniorů. Tamní systém ohrožují neprokázaná obvinění, která se vytahují po třiceti letech. Soudce Brett Kavanaugh je kandidátem na uvolněné místo člena Nejvyššího soudu a nejvážnějším prohřeškem proti jeho nominaci jsou nově objevené vzpomínky, že měl za svých středoškolských studií na jednom večírku obtěžovat spolužačku. V Americe je z toho skandál kolosálních rozměrů, který rozjíždějí poražení demokraté, kteří se nemohou smířit s tím, že v Bílém domě trůní Donald Trump. „Ve zřízení, které nazýváme demokracií, tedy vládou lidu, hraje zákonodárná moc roli parazitního fíkového listu. O skutečnou moc se dělí imperiální prezident, struktury administrativního státu a justice. Rostoucí moc Nejvyššího soudu vede k tomu, že se na něj přenášejí vášně dříve vyhrazené demokratickému politickému procesu. Ideologie liberalismu se vyčerpala, nahradila ji militantní politika identity, jež z mocenských střetů příslušníků různých pohlaví a ras postupně činí hlavní obsah politiky. Zásady jako presumpce neviny a individuální trestní odpovědnost, o nichž jsem vám přednášel při své minulé návštěvě, ztratily platnost. Demokracie je systém, v němž o tom, kdo bude vykládat ústavnost zákonů, rozhodují slangové výrazy teenagerů pro bzdění a životní styl kandidáta v sedmnácti letech,“ shrnuje v závěru textu o soudci Kavanaughovi Martin Weiss.

Ještě štěstí, že máme svoji Libuši. O jejím významu dnes nepíše nikdo jiný než Jiří Peňás.

4. října 2018