Kronika posledních třiceti let v článcích citlivého zapisovatele

Topolova pole válečná i orná

Kronika posledních třiceti let v článcích citlivého zapisovatele
Topolova pole válečná i orná

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Je zbytečné spekulovat, má-li spisovatel psát do novin, zda mu žurnalistika kazí styl, morálku nebo čtenářstvo. Je pravda, že ne každému spisovateli či spisovatelce to jde, což často naznačuje i něco o kvalitě jejich spisovatelství. Pro jiné je publicistika přirozená věc, samozřejmé „rozšíření bitevního pole“, abychom se vyjádřili s jedním slavným Francouzem. V ideálním případě je to použití řemesla a nadání pro účely širší veřejnosti, ale také pochopitelně pro vlastní obživu.

Rozsáhlý výbor z publicistiky Jáchyma Topola Výstup Jižní věží ukazuje, že jeho psaní do novin je plnohodnotnou součástí jeho literárního díla, zajímavě ho doplňuje a dotváří. Bez jeho novinářských „výprav za dobrodružstvím“ různého druhu, které primárně podnikal jako reportér, by nebylo mnohých scén a témat v jeho prózách a zase naopak mnoho z jeho uměleckého naturelu proniklo do jeho publicistiky. Jsou to spojité nádoby, a kdo četl jeho knihy, najde mnohé ohlasy a motivy v článcích, které se pak zase vracejí v beletrii: když byl ještě básník, v poezii, později v prózách.

Kniha, kterou sestavil literární vědec Ivo Říha, autor topolovské monografie Otevřený rány (2013), obsahuje texty z let 1986 do současnosti. Je složena ze čtyř oddílů, které lze zároveň brát jako etapy českého žurnalismu posledních třiceti let. První oddíl je z časů samizdatu (1986–90) a je spojen se sborníkem Revolver Revue, který v letech 1988–89 přechází do zárodku pozdějšího Respektu. Je tu otištěna literární črta Dál od toho dunění…, která začíná jako reportáž o Malé Straně, ale postupně se mění ve fantaskní prózu, ve které už poznáváme zárodky próz Sestra a hlavně novely Anděl. Tak to bude u Topola v jisté míře stále, co chvíli se mu psaní „rozjede“ směrem k imaginaci až halucinaci, grotesce a perzifláži. Obecně lze říct, že nejukázněnější byl v čase Respektu, začátkem 90. let (II. oddíl) a pak při svém druhém profesním angažmá v letech 2003–07 (III. oddíl), kdy plnil redakční zadání reportéra posílaného na zvláště ožehavé věci. Tam se hned po listopadu 1989 rodí jeho tematický „lidskoprávní“ okruh, který ovšem není nahodilý, ale vyplývá ze vzníceného smyslu pro spravedlnost, hrůzu a lidskou bídu. Topol byl v roce 1990 prvním českým novinářem, který hlouběji psal o rasovém napětí, byl u prvních polistopadových rasových vražd a psal se znalostí věcí o zdejších Vietnamcích a Romech. Tato solidarita s „jinými“, která je vzdálená současnému aktivistickému exhibicionismu, má přitom evidentně původ v literárním romantismu (Foglar, May, ale i Verne, Poe, Dostojevskij etc.), který mladého čtenáře Topola naučil zájmu o chudé a utlačované, lidi a etnika na okraji. Důležité je, že jeho trvalý zájem o krvavé dějiny 20. století je pak osobně doplněn o grotesku haškovskou a hrabalovskou, zachraňující před sklonem k patosu a karatelství. A to i tam, když píše vlastně nevinné a volné sloupky či fejetony, k nimž dostal příležitost mimo Respekt, především v Lidových novinách, v jejichž kulturní rubrice působil v letech 2009-13 (III. oddíl). V těchto méně závažných žánrech, kdy se může cítit svobodnější, se projevuje další významná Topolova vlastnost, totiž hravost a schopnost sebeironie, která přitom nepostrádá, jak to tak bývá, roztomile narcistní rysy. Zvláště v cestovatelských nebo „pochůzkářských“ črtách a fejetonech se objevuje postava roztržitého, lehce nahluchlého a neurotického literárního somnambula, který putuje světem a hledá klid pro svou rozlítanou a neustále čímsi atakovanou psychiku. To však mu není dáno, protože jako literát je vždy něčím vyrušován a strháván na stanu neklidného světa, o kterém musí podat svou zprávu.    

Za těch třicet let vznikla svérázná kronika doby, psaná citlivým kronikářem. Defilují v ní bolesti i naděje a proměny téhle společnosti, která Topola vždycky zajímala a na kterou pohlížel svým angažovaným (ve smyslu účasti), ale vší ideologičnosti prostým zrakem. Důležitým prvkem je humor, se kterým vidí i věci tragické a hrozné, přičemž groteskností jejich hrůza nemizí, ale je o to silnější.

 

Jáchym Topol: Výstup Jižní věží. Výbor z publicistiky. Torst, 2018, 590 stran.

14. prosince 2018