ZÁSADNÍ OTÁZKY A ODPOVĚDI

Proč je vládní strop na elektřinu tak vysoko? Úplně chybí strop pro výrobce

ZÁSADNÍ OTÁZKY A ODPOVĚDI
Proč je vládní strop na elektřinu tak vysoko? Úplně chybí strop pro výrobce

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Od prvního listopadu by žádná domácnost, živnostník, firma s méně než 250 zaměstnanci a žádná veřejná instituce včetně škol, nemocnic a úřadů neměli za silovou elektřinu platit více než 240 eur za megawatthodinu, včetně daně z přidané hodnoty. Přepočteno do korun a kilowatthodin, v nichž nově prezentuje své plány vláda, je to 6 korun včetně daně z přidané hodnoty. To je jediný tvrdý fakt, který víme o zastropování cen elektřiny, jež v pondělí schválila jako „národní řešení“ vláda Petra Fialy.

Všechny další parametry (kdo to zaplatí, na kolik to stát přijde) jsou zatím velmi nejasné. Stejně jako způsob, jak bude tento strop skutečně prakticky fungovat na účtech. Různými vyjádřeními a interpretacemi ministrů, poradců a tiskových mluvčí vzniká víc otázek než odpovědí.

Do toho v úterý vyslala do debaty Evropská komise návrh „celoevropského řešení“, čímž se informační šum a nejasnosti ještě prohloubily. Na základě všech dostupných informací přinášíme odpovědi na základní otázky, abychom čtenářům usnadnili orientaci v tématu drahých energií, které všechny zajímá, ale je stále složitější se v něm v rychlém sledu často protichůdných informací vyznat.

Proč je strop tak vysoko, když je v jiných zemích podstatně nižší?

Ve Francii 46 eur za megawatthodinu, na Slovensku 61,21 eura za megawatthodinu. Španělsko a Portugalsko mají jen strop na plyn pro výrobu elektřiny, nikoliv elektřinu samotnou. A ceny silové elektřiny se tam pohybují kolem 156 eur za megawatthodinu. Proč je to u nás tak vysokých 240 eur za megawatthodinu? Proč je strop tak vysoko, když náklady na výrobu elektřiny jsou u nás v atomových elektrárnách kolem 35 eur za megawatthodinu a v uhelných při současné ceně emisní povolenky kolem 70 eur za megawatthodinu? Celý rozdíl mezi výrobní cenou a současnou tržní cenou 469 eur za megawatthodinu je čistá marže výrobců a obchodníků.

Vláda zvolila strop tak vysoko, protože strop na nižší úrovni už by státní rozpočet nebyl schopen zaplatit. Ve skutečnosti totiž nejde o strop, ale o dotaci. Výrobci ani obchodníci o nic ze současných zisků nepřijdou. Vláda jim bude doplácet rozdíl mezi současnou tržní cenou a stropem 240 eur za megawatthodinu. Je to tedy čistá dotace ze státního rozpočtu. Snížení účtů za elektřinu platí kompletně daňoví poplatníci.​​​​​​​

Jak to bude fungovat?

Základní princip, o kterém nikdo veřejně nemluví, je, že strop platí jen pro obchodníky, nikoliv pro výrobce. Pokud výrobce (ČEZ, Sev.en Pavla Tykače, EPH Daniela Křetínského, což jsou ti největší) prodá obchodníkovi elektřinu za současnou tržní cenu 496 eur na megawatthodinu, obchodník ji musí zákazníkovi prodat nejvýš za stropových 240 eur za megawatthodinu. Takový obchod mu ale přinese ztrátu 256 eur za megawatthodinu. Tu a jeho přiměřenou marži (mluví se o 5 až 6 procentech) mu proplatí stát. To je přímá dotace levnější elektřiny. Obchodník i výrobce vydělávají stále stejně. Dotaci zaplatí daňoví poplatníci.

Kdyby byl strop nastaven třeba na 100 eurech, musel by státní rozpočet doplatit při této tržní ceně už 396 eur za megawatthodinu. Proto je strop tak vysoko. Jsou to nesmírně drahé dotace.

Kolik to bude stát státní rozpočet?

Vláda prezentovala částku 130 miliard korun. To ale není žádný seriózní odhad. Jen číslo, které se mělo stát nějakou kotvou, protože bylo zřejmé, že média, ekonomové a investoři se budou ptát na cenu. Ve skutečnosti to nikdo neumí odhadnout. Bude záležet na tržní ceně elektřiny. V této chvíli, pokud nebude žádný strop, za kolik můžou prodávat obchodníkům výrobci, je to bezedný mechanismus na dotace.

Šlo by to bez kompenzací ze státního rozpočtu?

Ano, pokud by stát nastavil strop na cenu, za kterou mohou výrobci prodávat obchodníkům. Ta by se určila jako jejich náklady plus přiměřená marže pro výrobce i obchodníky. Ti všichni by vydělávali a neměli by z výroby a obchodu žádné ztráty, ale naopak zisky. Tím pádem by neměli žádné právo na kompenzace. Dopad do státního rozpočtu by byl nula. Cena pro zákazníky by se snížila na úkor marží výrobců a obchodníků. To je princip, který navrhoval ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Vláda ale zvolila jiný.

Proč vláda nedá strop u výrobců?

Základní otázka, na niž chybí jasná odpověď. V debatě hraje podstatnou roli to, že výrobci tvrdí, že mají velkou část elektřiny už dopředu prodanou. Stát bohužel nemá k dispozici jasná data, kolik elektřiny a za jaké ceny je už prodáno. Nemá ani přesná data, kolik lidí a firem má fixované kontrakty. Za jaké jsou ceny. Proto se stát musí spoléhat jen na data od výrobců a obchodníků a je ve velmi slabé vyjednávací pozici. Informace chybí na ministerstvu průmyslu i Energetickém regulačním úřadě, které to mají v kompetenci.

Vláda také zatím argumentuje tím, že na výrobce nechce dávat strop, protože si od nich raději stáhne peníze z daní z neočekávaných zisků (windfall tax). Tu ale zatím stále nepředstavila. Pro výrobce je daň výhodnější, protože jistě nedosáhne 100 procent neočekávaných zisků. Zatím se mluvilo o 60 procentech. Při stropu na výrobu například na 100 eurech za megawatthodinu by oproti tržní ceně přišli v současné době o 396 eur.

Pro stát je naopak výhodnější strop přímo u výrobců. Peníze vůbec nemusí vybrat a přerozdělovat. Přes nižší cenu zůstanou přímo lidem.

Dalším argumentem, proč se zatím vláda stropu na výrobce obává, je strach, že by elektřinu za vyšší ceny raději vyvezli, než aby ji zastropovaně prodali v Česku. Tomu se ale dá zabránit do zákona vepsanou povinností přednostního prodeje určité části výroby na území České republiky. Vládní návrh obsahuje paragraf, který vládě dovoluje to producentům nařídit. Druhou obavou je, že by při stropovaných cenách energetici prostě omezili výrobu.

Jak spolu souvisí český strop 240 eur za megawatthodinu a evropský strop 180 eur za megawatthodinu, který navrhla Evropská komise?

Po zveřejnění detailů se ukázalo, že to jsou úplně jiné věci, které se nedají srovnávat. Bruselský návrh není strop pro zákazníky, ale cena, od níž by se měla platit windfall tax. Například pokud dnes stojí elektřina 496 eur, bylo by těch 180 eur za megawatthodinu od daně osvobozeno a na dalších 316 eur by byla daň uvalena. Zatím se mluví o 33 procentech. V návrhu se ale zároveň mluví o tom, že jednotlivé země si budou moci samy stanovit vlastní strop zdanění. Může být nad i pod bruselskou laťkou. V pravomoci jednotlivých zemí bude i sazba daně. Podle současných evropských pravidel není možné vymáhat žádnou jednotnou daň.

Takže nejde o „celoevropské řešení“, kdy by ve všech státech byla windfall tax stejně vysoká a odvozená od stejné ceny elektřiny. Jde jen o jakýsi koncept vyvolávající zdání jednotného postupu. Pro schválení jakéhokoliv zásahu do daní je podle Lisabonské smlouvy potřeba jednomyslnost. Každý stát má právo veta. V kuloárech Bruselu už se samozřejmě diskutuje, že by se dani říkalo solidární přirážka, čímž by se na ni právo veta nevztahovalo.

Se slovy se při současném zásahu do energetiky pracuje velmi gumově, čímž vzniká chaos v debatě a velká nesrozumitelnost. Takže český strop je fakticky dotace. Bruselský je laťka pro výpočet daně. A té dani se říká solidární přirážka.

Kdy budou jasné všechny detaily?

Budou ve dvou dokumentech. Dnes se ve sněmovně projedná jen novela energetického zákona, která určuje principy. Samotné ceny stanoví vláda vlastním výměrem. Toto právo si právě změnou zákona vzala od Energetického regulačního úřadu. Může tak bez dalšího souhlasu sněmovny stropy pro zákazníky, obchodníky i výrobce měnit.

Protože vzniká hodně nedorozumění a nejasností: celá debata se vede jen o ceně silové elektřiny. Ta jako jediná není v této chvíli regulovaná. Všechny další položky na faktuře: distribuce a přesnost i poplatek za obnovitelné zdroje dlouhodobě určuje Energetický regulační úřad.

Platí nějaký strop pro větší firmy?

Ne. Vláda tvrdí, že podle evropského práva by to nebylo možné, protože by to bylo považováno za nedovolenou veřejnou podporu. Neboť jde o fakticky státem dotovanou elektřinu. Pro velké firmy se zatím připravují jen selektivní dotace.