Musíme psát i o něčem jiném než o koronaviru. Maximálně třetina časopisu může být pouze o viru, který paralyzoval celý svět. Čtenáři chtějí i něco jiného. Chtějí jiný svět. Zpět svůj svět.

Přání z redakčních videoporad, když sestavujeme číslo, jsou jen vyjádřením touhy, kterou má většina lidí. Představa nakonec narazí na realitu, na otázky, jak je teď v Americe, proč je tolik zasažená Itálie, Španělsko a proč ve Švédsku to bylo dlouho úplně jinak. Co to udělá se společností, jak se změní svět a proč se vůbec život obrátil vzhůru nohama? Co vykoná ta či ona vláda, aby obyvatelé její země vyšli s co nejmenšími ztrátami? Dlouho jsme si nekladli tolik otázek, nebylo tolik neznámých.

Žije se ze setrvačnosti, ze dne na den. Jede se ze zásob, z rezerv. A drží nás víra v to, že se zase vrátí minulý život. Něco se vrátí, ale něco ne. Co zůstane minulostí, stále ještě nevíme.

V posledních dnech vláda dala naději, že se postupně budou otvírat další obchody, už je schopná mluvit o znovuotevření škol. Rychlá a razantní opatření Romana Prymuly, jež kabinet přijal za svá, zabrala. Česká republika nečelí takovému náporu nemocných jako Itálie nebo v těchto dnech Británie či Spojené státy. Na věcné analýzy, proč vývoj paniky z viru měl v různých částech Evropy a Ameriky jiné dopady, je dost času a nepochybně přijdou. Svět není multikulturní, ale různý. Pro nás je podstatné, že česká vláda už mluví o zvolnění opatření a naznačuje návrat k životu společnosti bez omezení. Čím déle budou omezení trvat, tím horší bude dopad na ekonomiku, tím pádem na život každého konkrétního člověka a jeho rodiny. Primárně jsou pandemií viru zasaženy obchody, restaurace, nemocnice, řada profesí, ale sekundárně budou dotčeni všichni, i státní zaměstnanci nebo senioři závislí na penzi. Jedeme v tom průšvihu společně. A právě teď přichází klíčová role vlády, která sice pohotově zavedla restriktivní opatření, ale nyní je fatální, jaká najde řešení, aby se nezhroutil celý systém. Je nezbytné, aby přišla se skutečně účinnými opatřeními, jež zmírní dopady paniky z epidemie. Nevystačíme jen se zpětnou omluvou, „kolegové to nezvládli“, jak teď často zaznívá z úst českého premiéra.