Předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy

Kdo uspěje s žalobami o náhradu škod?

Předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy
Kdo uspěje s žalobami o náhradu škod?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Prezidentu Miloši Zemanovi se podařil překvapivý tah, když proti všem očekáváním a zákulisním spekulacím jmenoval do uvolněného křesla předsedy Nejvyššího soudu po Pavlu Šámalovi, který se stal soudcem Ústavního soudu, Petra Angyalossyho. Původní profesí trestní soudce, který má za sebou kariéru na Vrchním soudu v Olomouci, se tím stal jedním ze tří nejdůležitějších soudců v zemi. Hned na start kariéry předsedy klíčové instituce ho čeká rozhodování o koronavirovém vypnutí ekonomiky a společnosti. Právě na Nejvyšším soudu totiž budou v poslední instanci končit žaloby na náhradu škod od lidí, jimž vláda karanténou a zákazem vycházení kvůli šíření choroby covid-19 zabránila podnikat. Petr Angyalossy, muž s maďarskými kořeny, v rozhovoru pro Týdeník Echo popisuje také to, jak vnímá kritiku evropských institucí kvůli změnám v justici v Maďarsku a Polsku.

Po odchodu vašeho předchůdce ve vedení soudu Pavla Šámala se spekulovalo o různých jménech. Vaše mezi nimi nebylo. Překvapila vás nabídka od prezidenta republiky?

Příjemně mě to překvapilo. Neváhal jsem. Dozvěděl jsem se to bezprostředně předtím. Tak abych stihl přijet na jmenování do Prahy.

Absolvoval jste s prezidentem Milošem Zemanem předtím debatu o vašich představách o směřování Nejvyššího soudu?

Vedli jsme spolu debatu o tom, kam bych chtěl justici směřovat.

Prezident republiky Miloš Zeman jmenuje Petra Angyalossyho předsedou Nejvyššího soudu. Praha 20. května 2020. - Foto: Profimedia.cz

Řekl vám prezident nějakou svoji představu, jak se budete spolu o justici bavit? V jisté době se velmi často scházel se šéfy nejvyšších soudů Pavlem Rychetským (předsedou Ústavního soudu – pozn. red.), Josefem Baxou (předsedou Nejvyššího správního soudu – pozn. red.) a Pavlem Šámalem (předsedou Nejvyššího soudu – pozn. red.) a ptal se na jejich názory.

Žádný takový model jsme nedohodli.

Čím byste chtěl Nejvyšší soud profilovat?

Chtěl bych se zaměřit na etiku a mediální působení soudců. To je téma, kterému se dlouho věnuji a přednáším o něm. Vždycky jsem se snažil, aby soudci co nejvíc komunikovali s veřejností. Když jsem ještě soudil na Vrchním soudu v Olomouci, tak jsem se kromě své profese soudce věnoval i roli tiskového mluvčího soudu. Chci se etice v justici dál věnovat a pokusit se ještě posílit důvěru, kterou dnes soudy mají. Proto považuji za důležitý etický kodex soudce, který by platil pro všechny soudy; ten se právě se připravuje. Scházíme se nad ním ve skupině třiadvaceti soudců ze všech typů soudů spolu se zástupci Soudcovské unie.

Co etický kodex soudce zaručí?

Bude to soubor pravidel, jak by se soudci měli chovat. Jaké jsou mantinely, co je pro ně vhodné. K samotnému kodexu je připojen ještě komentář příkladů, jak rozhodovaly kárné senáty v konkrétních příkladech provinění soudců podle zákona o soudech a soudcích. Jsou tam i takové záchytné otázky pro soudce pro případy, kdy řeší nějaké dilema a zvažuje, jestli se pustit do konkrétního jednání. Ty otázky by mu mohly pomoci v rozhodování, jestli se chystá jednat eticky.

Kárné žaloby podávají na soudce vedle ministra spravedlnosti přímo jejich šéfové na soudech. Jsou k nim dost kritičtí? Nezametají některá provinění kolegiálně pod koberec?

Myslím, že šéfové soudů se nezdráhají dávat žaloby na své podřízené, když zjistí, že se chovali v rozporu se zákonem.

Jaký máte názor na soudcovskou samosprávu? Díky svému rodinnému původu znáte dobře situaci v Maďarsku a zajímáte se také o Polsko. Obě tyto země byly z Bruselu tvrdě kritizovány, že jejím oslabením zasáhly do nezávislé justice. U nás Nejvyšší rada soudnictví nakonec nikdy nevznikla.

Vždycky jsem byl příznivcem Nejvyšší rady soudnictví a soudcovské samosprávy. I v rámci Soudcovské unie jsem se velmi aktivně snažil, aby se ji podařilo prosadit. Když jsme narazili na odpor, tak mě to tak zklamalo, že jsem ze Soudcovské unie úplně vystoupil. Bylo to pro mě podstatné.

Tak podstatné, že jste kvůli tomu opustil Soudcovskou unii? Soudní samospráva není ve stabilních demokraciích běžná. V Evropě ji mají jen postkomunistické země a pak Španělsko a Portugalsko, státy, které za sebou mají období diktatury.

Je pravda, že většina evropských zemí má ministerský systém řízení justice. Já si ale ze sousedních zemí vždycky snažím vytáhnout to pozitivní. Pokud by tady soudcovská rada byla, tak je to signál, že se justice o sebe sama dokáže postarat. A ještě tím omezujeme snahu, aby exekutiva ovlivňovala justici přes ministerstvo spravedlnosti. Kdyby tady soudcovská rada byla, tak už by se nemohlo říct, že exekutiva zasahuje do justice.

Budete se teď snažit, aby se Nejvyšší rada soudnictví znovu vrátila do hry?

Budou-li k tomu podmínky a uvidím-li, že je reálná šance to prosadit, tak ano. Na druhé straně jsem realista. Nebudu ztrácet čas něčím, u čeho je od začátku jasné, že je to neprosaditelné. Uvidím, jestli se domluvím s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským a předsedou Nejvyššího správního soudu Michalem Mazancem, jestli bychom našli společnou řeč. Pokud bychom se dohodli, že by i oni tuto myšlenku podporovali, rozhodně bych se o to rád pokusil.

Váš předchůdce ve funkci předsedy Nejvyššího soudu profesor Šámal spolu s tehdejším šéfem Nejvyššího správního soudu Josefem Baxou a předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským vydali před dvěma lety velmi ostré prohlášení ke změnám v justici v Polsku. Jak se díváte na to, že české elity rády vyslovují ostré soudy ke změnám v Polsku a Maďarsku?

Vzhledem ke svým kořenům znám lépe situaci v justici v Maďarsku. Tam byl problém personální. Přestože byl ve výběrových řízeních na některé soudy nebo i do jejich soudcovských rad vybrán nějaký kandidát, nakonec nebyl jmenován. Vyhlásilo se nové výběrové řízení, protože ten vítěz neodpovídal představám politické reprezentace. Přestože byl nejlepší ve výběrovém řízení. Takové věci se v Maďarsku bohužel děly. Teď už věřím, že krize v justici je tam zažehnána. Myslím, že některé věci se v evropské debatě o Maďarsku zbytečně zveličují.

Podepsal byste petici proti změnám v justici v Maďarsku nebo Polsku jako váš předchůdce Pavel Šámal?

Myslím, že situace v Maďarsku se stabilizovala a další vývoj tam vypadá velmi pozitivně. Trošku se znepokojením spíš vnímám situaci v Polsku.

Můžete říct, co konkrétně vám tam vadí?

Je to tam takové nejasné. Máme tam jmenované nějaké komise, jejichž mandát není úplně jasný. Jsou tam jmenováni předsedové soudů, a není jasné, je-li to platné. Jestli rozhoduje třeba kárný senát, který je skutečně legitimní k rozhodování. K tomu, aby si člověk mohl udělat jednoznačný názor, by ovšem bylo potřeba znát mnohem víc podrobností. Je otázka, jestli lidé, kteří vývoj v Polsku nebo Maďarsku odsuzují, mají skutečně dostatečné množství informací. Já jsem dost opatrný. Nerad vynáším závěry, aniž znám detaily.

Jaké soudce si budete do Nejvyššího soudu vybírat?

Už můj předchůdce profesor Šámal nastavil jasná kritéria, jaké laťky v odbornosti nebo znalosti cizích jazyků by měl soudce Nejvyššího soudu splňovat. K těm současným kritériím, která jsou velmi transparentní, už moc není co doplňovat.

Soudci Nejvyššího soudu jsou ve veřejné debatě méně viditelní než soudci Ústavního soudu nebo Nejvyššího správního soudu. Budete je vybízet, aby výrazně častěji chodili veřejnosti vysvětlovat své důležité rozsudky?

Laická veřejnost ne vždycky rozumí právnickému jazyku rozhodnutí našeho soudu. Soudce sám o sobě je právník. Pokud nějak odůvodňuje své rozhodnutí, tak používá stále svůj právnický jazyk. Proto si myslím, že je lepší, aby ta rozhodnutí vysvětloval všem lidem srozumitelným jazykem tiskový mluvčí soudu. Samozřejmě nebudu bránit nikomu z kolegů soudců, aby sám veřejně vystupoval a vysvětloval svá rozhodnutí.

Pro lidi ale bude vždycky věrohodnější a srozumitelnější, když jim rozsudek bude vysvětlovat konkrétní soudce.

Jsem přesvědčen o tom, že některé právnické problémy lépe vysvětlí mluvčí, který to dokáže přeložit do srozumitelného jazyka, takže lidé pak dostanou šanci ten často velmi komplikovaný rozsudek lépe pochopit.

Chcete Nejvyšší soud víc otevřít právníkům zvenčí? Přijímat na uvolněná místa nejen kariérní soudce, ale i právníky z jiných profesí, jak to dělají předsedové Nejvyššího správního soudu? 

Už můj předchůdce profesor Šámal zavedl pravidlo, že je možné, aby se soudcem Nejvyššího soudu výjimečně stal člověk, který není kariérní soudce. Opakuji: výjimečně. Já osobně spíš preferuji kariérní soudce. Neříkám, že nějaký advokát nebo akademik z fakulty by nebyl vynikajícím soudcem. Konfrontace pohledů různých právnických profesí není špatná. Na druhou stranu je otázka, jak by práce soudce takovým lidem vyhovovala. Když si vezmeme advokáta nebo akademika, tak jsou většinou zvyklí pracovat sólo. Advokát bojuje za svého klienta, akademik si zase přednáší svoje témata. Práce soudce je ale týmová. To nemusí každému vyhovovat. Nejvyšší soud reviduje rozhodnutí soudů nižších stupňů. Neříkám, že by advokát nezvládl tady u nás taková rozhodnutí dělat. Mohu se ptát, jestli člověk, který nikdy nenapsal žádný rozsudek, může revidovat, jestli je rozsudek nižšího soudu správně napsaný.

Pojďme k aktuálním problémům. Přinejmenším na Městském soudě v Praze už leží řada žalob na náhradu škody, které podnikatelům způsobilo koronavirové vypnutí ekonomiky, kdy stát mnoha lidem znemožnil podnikání. V poslední instanci skončí ty žaloby u vás. Už jste se na Nejvyšším soudu s kolegy dohodli na strategii, jak budete k takovým žalobám přistupovat?

Nezapomeňte, že ta situace, ve které se vláda rozhodovala, byla mimořádná. V rekordně krátkém čase, kdy o viru nikdo nevěděl skoro nic, se musela rozhodnout a balancovat mezi ochranou životů a omezením některých práv a svobod a výraznými ekonomickými ztrátami. S kolegy na Nejvyšším soudu vedeme zásadní debaty, jak se k těm žalobám postavit. Přemýšlíme o nějakém systematickém návodu, který by dal soudům najevo, jak by se mělo v takových případech rozhodovat. Jaké rozhodnutí mohou očekávat od nás. Naší rolí je i sjednocování judikatury. Zároveň bychom chtěli i lidem vyslat jasný signál, aby se v nich nevytvářela falešná očekávání, s jakými žalobami mohou uspět. Druhou možností je, že se dohodneme se soudy, kam žaloby přijdou, aby nám daly vědět. Mohli jsme je mapovat a hledat strategii, jak se k nim postavit. Dnes už tady máme nějaké vodítko v tom, že k situaci se postavili sami advokáti. V bulletinu Advokátní komory vyšel článek docenta Filipa Melzera z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Sami advokáti v něm vysvětlují svým klientům, že náhrada škod by měla být v takových případech omezená. Je to fakticky vzkaz jejich klientům, v jakých případech mají reálnou šanci u soudu náhradu škody získat. Ty šance vidí jako hodně omezené.

Vy jako soudci Nejvyššího soudu se připojujete k advokátům a snažíte se lidem vyslat signál: Velmi dobře zvažte, kdy podat žalobu na náhradu škody, šance nevidíme moc velké?

U takovéto úplně mimořádné situace musíme jako soudci velmi pečlivě vážit rizika, mezi nimiž se stát rozhodoval. A tady bylo zřejmé, že ochrana životů a zdraví je velmi vysokou hodnotou a prioritou v tak těžké chvíli.

Podle vás tedy byla karanténa a vypnutí ekonomiky v České republice přiměřené?

V debatě s kolegy jsme se shodli, že ochrana životů byla prioritou. Nemyslím, že by vláda v něčem přijala přehnaná opatření. Podle našeho názoru to bylo adekvátní k tomu, co se v České republice a v celé Evropě dělo. Reagovali jsme podobně jako ostatní evropské země. Nemáme dojem, že by se tady odehrál nějaký nepřiměřený zásah do ekonomiky a svobody podnikání. Mělo to opodstatnění. Ochranu životů a zdraví.

Vy fakticky lidem vzkazujete: Žaloby moc velkou šanci nemají. My to vidíme tak, že česká vláda jednala přiměřeně. Dá se to tak říct?

Pokoušíme se podobně jako advokáti najít cestu, abychom předešli zbytečným žalobám, které by jen zahltily soudy a nevedly by k žádným výsledkům. Aby lidé nežili v iluzích, že mohou uspět, i když podle nás reálné šance nemají. Chceme, aby justice dala jasný a srozumitelný signál, jaký má na koronavirové žaloby v obecné rovině názor. Aby byla vyzpytatelná a transparentní. Aby se kvůli nenaplněným očekáváním zbytečně nesnižovala důvěra v soudy, když lidé se svými žalobami neuspějí.

Vy tím ale zároveň vymezujete i vládě prostor pro rozhodování v případné další zdravotní krizi. Neměla by víc vážit všechna rizika, nejen to aktuální zdravotní?

Vždycky musíte s aktuálními znalostmi vážit všechna rizika. Tady se ale vláda rozhodla správně. Nevidíme tam selhání při posuzování různých rizik.

Pro širší veřejnost není moc známé vaše hodnotové ukotvení. Nejvyšší soud, který vedete, rozhoduje jako poslední instance o širokém spektru témat. Jak byste sám sebe hodnotově zařadil?

Jako většina lidí v justici jsem spíš konzervativní. Zároveň jsem otevřený k tomu, jak se svět mění, a ve svém rozhodování to vnímám a beru v úvahu.

Nejvyšší soud před časem rozhodl, že je možné dvojici homosexuálních mužů, kteří si ve Spojených státech amerických pořídili umělým oplodněním dítě, které jim odnosila náhradní matka, zapsat jako rodiče do rodného listu dítěte. I když skutečným biologickým otcem mohl být jen jeden z nich a druhý v žádném případě biologickým rodičem není. Souzníte s tímto stylem rozhodování jako člověk, který se označuje za hodnotově konzervativního?

Společnost se v těchto věcech velmi rychle vyvíjí. Soudy ten vývoj ve svém rozhodování reflektují.

25. června 2020