komentář

Co to ten Standa přehnal?

komentář
Co to ten Standa přehnal?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Ve sněmovně včera bylo poněkud živěji, volili se noví členové Rady České televize, v níž končí mandát šesti členům. Poslanci včera vybrali tři z jejich nástupců – Jiřího Šlégra, Pavla Kysilku a Romana Bradáče. Možná zajímavější než výsledek volby ale byla debata, která jí předcházela. Shrnout ji lze sentencí předsedy klubu ANO Jiřího Faltýnka: „Standa to prostě přehnal.“ Tím Standou je míněn poslanec Babišova hnutí Stanislav Berkovec, který rezignoval na funkci předsedy volebního výboru sněmovny. Otázka, co vlastně přehnal, je ale možná složitější, než by se na první pohled zdálo. Stanislav Berkovec poslal několika desítkám poslanců ANO (nikoliv ale všem) e-mail, v němž podrobně charakterizoval kandidáty členství v radě. Základním kritériem přitom bylo, zda jsou ochotni spolupracovat s vládním hnutím, hájit jeho zájmy a jestli se od nich dá čekat, že půjdou proti stávajícímu řediteli České televize Petru Dvořákovi.

Pan Berkovec se úkolu zhostil s důkladností hodnou lepší věci, u jednotlivých kandidátů vypisuje i jejich „blízké osoby“ se zvláštním důrazem na jejich vztah k Milionu chvilek a další společenské angažmá. Tři zvolení pánové z jeho hodnocení vyšli spíše dobře – žádný z nich nebyl Berkovcem označen za člověka „zastupujícího zájmy Petra Dvořáka“.

Tento způsob vedení volebního boje ostře kritizovali opoziční poslanci, kterým připomínal estébácké metody. A taky vyjadřoval popření smyslu rady, která dle zákona nemá být politická (zároveň ale nějakým způsobem politická je vždycky, byť nepřiznaně, systém, v němž kandidáty jmenují různé – někdy i poněkud obskurní – společenské organizace, působí místy až patafyzicky). Zároveň z něj vyplývala jasná představa toho, s čím by nově zvolení radní měli do úřadu jít – odstavit současné vedení veřejnoprávní televize. Agilního obhájce našel Berkovec ve spolustraníkovi, poslanci Plzákovi, v předsedovi komunistů Filipovi a pár dalších. Nakonec ale vystoupil před sněmovnu a oznámil úmysl rezignovat na funkci předsedy. Jako důvod rezignace uvedl, že řekl svůj názor, už se toho prý nedopustí. Nový mučedník svobody slova, zřejmě. Faltýnek jeho rezignaci označil za „chlapskou“ reakci na skutečnou chybu. „Standa to prostě přehnal.“ Možná nepřehnal nic, nemilé jen je, že to na něj prasklo. Otázka ale je, zda ten Berkovcův seznam vyjadřuje strategii Babišova hnutí. Ne snad že by ANO bylo v prosazování svých cílů ohleduplnější a panoval v něm větší respekt k zákonem danému nepolitickému charakteru rady.

Na Českou televizi má řada politiků a veřejných osobností žízeň, pro část veřejného mínění představuje až univerzálního padoucha, zločinnou vymývárnu mozků, jejíž zaměstnanci jsou nepřátelští lidu, který je platí. Likvidace veřejnoprávní stanice v její současné podobě by jim jistě přinesla značnou emocionální satisfakci. Andrej Babiš ale uvažuje mocensky a někdy i pragmaticky. Co by mu a jeho hnutí čistka v České televizi a její tvrdě mocenské ovládnutí přineslo? Že by mu v průzkumech přibyla další a další procenta? Už tak jich má až až a víc jich nebude. A navíc by mu nějaký okázalý zásah proti veřejnoprávní televizi udělal problémy na evropské scéně, kde AB chce být za seriózního politika, velkého demokrata. I na domácí scéně by zásadní změna v ČT nahrála spíš Babišovým satelitům, kteří se na boji proti veřejnoprávní televizi výrazně profilují. Z čistě obchodního hlediska by otevřený útok na ČT přinesl Babišovi spíš ztráty než zisky. Může pro něj být výhodnější tu instituci udržovat v permanentním neklidu, vědomí, že někde vysoko se houpe Damoklův meč. O to méně si bude vyskakovat a obejde se to bez vzrušených citů a demonstrací. A pak se do toho namontuje nějaký Standa a prostě to přežene. Dopadá to tak, když je někdo trochu moc agilní.

12. března 2020