Stromy sázené na podzim roku 2018 při oslavách století republiky procházejí právě nyní klíčovým obdobím, kdy se rozhoduje o tom, zdali jednou budou krásné, či nikoli. Mají za sebou tři vegetační sezony a vstupují do čtvrté. Přírůstky jsou již patrné po celém obvodu koruny a zejména v její horní části by měl jednoletý výhon být už na loket dlouhý. Jak to poznáte? Letorost je hladký a podle druhu lípy může být zelenkavý, žlutavý nebo s červeným či oranžovým líčkem. Rozhodně má ale hladkou barevnou kůru třeba jako vrba. Roční přírůstek je zakončen jizvou kolem celého letorostu, za kterou je již šedohnědé dvouleté dřevo, matné a jemně zvrásněné.

Pokud žádný takový bujný přírůstek nevidíte a lípa vypadá víceméně tři roky stejně, pak jste něco udělali špatně a máte poslední šanci s tím cosi udělat. Je pověra, že vysazené stromy rostou samy. Naopak. U zanedbaných stromů nastanou nevratné změny, zakrní, odhodí část koruny, anebo šokově prostě zkolabují nastojato. Můžete očekávat věty typu „Dej jí čas, ona to rozchodí“ nebo „Je to jako v přírodě“, případně starý známý faul „To je přece známá věc, že stromy potřebují čas, aby zakořenily“. Ne, po třech letech má být strom v plném růstu, a pokud není, je to problém.

Co všechno jste mohli udělat špatně? Někde na začátku stojí obyčejná bagatelizace „Děláte z toho vědu, zakopat strom zvládne každý“ a na konci je upřímná až úpěnlivá snaha při takovém výročí „dát stromu to nejlepší“. Obojí může vést k tomu, že strom doteď neroste. To je nesporný fakt, stejně tak jako to, že jsme očekávali opak. Strom má růst. Od toho se sází. Na konci roku 2018 byla o lípy vcelku nouze, jelikož se významná část stromů k nám dováží a nikdo tak nějak dopředu nevěděl, že se při století republiky budou sázet lípy. Všichni byli překvapení, jako když na Martina padá sníh. Řada výpěstků byla mizerných, a pokud jste brali „cokoli“, může lípa stále zápasit o život z tohoto důvodu. S ohledem na to, že lípu lze sázet s úspěchem i prostokořennou, bych ale hledal příčiny spíš jinde. Jednou z nich je třeba to, že ji nikdo neořezal při výsadbě, respektive nepřizpůsobil míru řezu skutečnému stavu kořenů. Lípa pak nemá z čeho živit korunu a lístky má sotva jako pětikoruny.

Tím ale možnosti zdaleka nekončí. Vděčnou kapitolou je pak kotvení, protože to bylo často provedeno s velkou zdobností a mizernou funkčností. Pokud se z jakéhokoli důvodu lípa kýve v oblasti kořenového krčku, tedy dole, pak nemá možnost zakořenit. Na úvazek často byly použity naprosto nevhodné materiály, které se rozpadly nebo roztáhly a nedrží pevně. Upozorňuji, že problém je u pohybu v kořenovém prostoru, nikoli u pohybu kmínku. Nízké kotvení nemusí být vůbec na závadu, naopak napomáhá ve výsledku sílení kmene.

Lípa mohla být taky prostě špatně zasazena. Díra o velikosti balu v jílovitých zeminách zasypaná jakýmsi komerčním substrátem z pytle je to nejhorší, co se mohlo stát. V prvním roce se strom nadopoval a teď skučí hlady bez možnosti kamkoli zakořenit. Tento problém kupička kompostu a sypání hnojiv neodstraní.

Záměrně na posledním místě zmíním zálivku, jakkoli je zejména v prvním létě důležitá. Klíčové pro rozvoj stromu je ale především dát mu šanci, aby vyžil sám. Má kam kořenit? Z jaké plochy se mu sbírá srážková voda? Má v půdě vzduch? Pokud vaše lípa století neroste, rozjeďte ji co nejdřív. Pokud roste jako z vody, je čas ji začít vychovávat. Jen tak vzroste do krásy.